Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 307/95

ČESKÁ REPUBLIKA

USNESENÍ

Ústavního soudu České republiky

Ústavní soud České republiky rozhodl ve věci ústavní stížnosti JUDr. Z.V., zastoupeného advokátkou JUDr. H.K., proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 13. 10. 1995, čj. -28,

t a k t o Ústavní stížnost se odmítá .

O d ů v o d n ě n í :

Ústavnímu soudu bylo dne 21. 12. 1995 doručeno podání označené jako ústavní stížnost, ve které stěžovatel namítá, že rozsudkem shora uvedeným byla porušena jeho základní práva stanovená v a d. Pochybení soudu spatřuje zejména v tom, že ten se nezabýval předcházejícími rozhodnutími orgánů policie a dalšími podklady důležitými pro posouzení celé věci a dále pak i v tom, že bylo rozhodnuto bez jednání, když soud dospěl k mylnému závěru, že se jedná pouze o posouzení právní otázky.

Z přiloženého rozhodnutí Městského soudu v Praze ze dne

13. 10. 1995, čj. -28, Ústavní soud zjistil, že tímto rozsudkem bylo zrušeno rozhodnutí ředitele Policie ČR ze dne 13. 3. 1995, číslo: 256/95, a věc byla vrácena tomuto orgánu k dalšímu řízení. Soud totiž dospěl k závěru, že žalovaný orgán pochybil, když při převedení JUDr. Z.V. na jinou funkci podle , o služebním poměru příslušníků Policie České republiky, ve znění pozdějších předpisů, současně rozhodl podle téhož zákona o jeho přeložení do jiného místa výkonu práce, a to aniž by byla uvedena doba, na kterou je policista do jiného místa přeložen.

K tomu, aby návrh mohl být ve smyslu , o Ústavním soudu, kvalifikován jako ústavní stížnost, musí splňovat zákonem požadované náležitosti, stanovené zejména v ustanoveních , , a . Podle tohoto zákona je fyzická nebo právnická osoba oprávněna podat ústavní stížnost jedině tehdy, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její ústavně zaručené základní právo nebo svoboda.

ČR umožňuje v zásadě napadnout ústavní stížností jakékoli rozhodnutí orgánu státu a jiných orgánů podřazených pod pojem "veřejná moc". V této souvislosti lze odkázat na publikovaný právní názor (usn. č. 3 Sbírky nálezů a usnesení, ÚS ČR svazek 2), podle něhož veřejnou mocí je taková moc, která autoritativně rozhoduje o právech a povinnostech subjektů, ať již přímo nebo zprostředkovaně. V předmětné věci však s ohledem na soudní rozhodnutí, se věc dostává do stádia před rozhodnutím správního orgánu - Policie ČR, který musí znovu o věci rozhodnout ve všech jejích částech. V uvedeném sporu nebylo tedy dosud v souladu se zákonem pravomocně rozhodnuto o právech a povinnostech stěžovatele, resp. o jejich změně, které pro něho vyplývají ze služebního poměru.

2

Na základě uvedených skutečností je podání ústavní stížnosti předčasné, a proto je i z hlediska ústavní ochrany bezdůvodné tvrzení, že došlo k porušení a y. Takové tvrzení by bylo možné uplatnit až po skončení celého řízení. Za této situace je třeba vycházet ze závěru, že podaný návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti je nepřípustný, a proto byl podle , o Ústavním soudu, odmítnut, a to mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků.

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 15. ledna 1996

Pavel Varvařovský

soudce zpravodaj