Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 633/2000

Ústavní soud rozhodl dne 8. března 2001, mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků, v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Holländera, soudců JUDr. Vlastimila Ševčíka a JUDr. Vladimíra Jurky, ve věci ústavní stížnosti mjr. JUDr. Z. V., zastoupeného Mgr. V. H., advokátem, proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 6. září 2000, č. j. -80, t a k t o :

Návrh se o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í

Navrhovatel, který se domáhal zrušení rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 6. září 2000, č. j. -80, v odůvodnění ústavní stížnosti uvedl, že se postupem a rozhodnutím orgánů veřejné moci cítí dotčen na právech, zakotvených v a 6, , , a 4, a v d. Současně navrhl zrušení až 39 a zrušení hlavy deváté , ve znění pozdějších předpisů, dále zrušení . Poukázal také na průběh řízení před soudem, který nebral zřetel na jeho návrhy k doplnění dokazování, vzal za své skutková zjištění, vycházející z vyjádření zástupce žalovaného.

Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda, zaručené ústavním zákonem nebo mezinárodní smlouvou podle y. Senát, mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků, usnesením návrh odmítne, shledá-li jej zjevně neopodstatněným [ , ve znění pozdějších předpisů].

Z obsahu spisu Městského soudu v Praze sp. zn. a jeho rozsudku ze dne 6. září 2000 porušení práv, jichž se stěžovatel v návrhu dovolává, shledáno nebylo. Jmenovaný soud přezkoumal napadené rozhodnutí Policie České republiky, Správy Středočeského kraje ze dne 18. června 1999, č. 105/99, v souladu se zásadami, stanovenými s . V odůvodnění rozsudku se vypořádal se všemi námitkami, vznesenými stěžovatelem proti rozhodnutí, kterým mu byl uložen kázeňský trest za spáchání kázeňského přestupku podle

Sb., ve znění pozdějších předpisů, pro porušení základních povinností policisty, uvedených v § 28 odst. 1 písm. a) citovaného zákona, jakož i proti postupu žalovaného, který nevyhověl jeho odvolání. Poněvadž odůvodnění rozsudku Městského soudu v Praze je výstižné a vyčerpávající, lze na ně v dalším zcela odkázat.

Pro výše uvedené byl návrh jako zjevně neopodstatněný v souladu s , ve znění pozdějších předpisů, odmítnut.

Poněvadž byl návrh odmítnut, není stěžovatel osobou oprávněnou k podání návrhu na zrušení zákona či jeho jednotlivé části [ , a odst. l písm. c) , ve znění pozdějších předpisů].

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně 8. března 2001