Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 1633/09

Ústavní soud rozhodl dne 9. července 2009, mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení, o ústavní stížnosti M. P., zastoupené Mgr. Michaelem Kisem, advokátem se sídlem v Chomutově, Riegrova 229, proti jinému zásahu - postupu Okresního soudu v Chomutově a Nejvyššího soudu ČR ve věci vedené pod sp. zn. , takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Ústavní stížností, směřující proti postupu resp. nečinnosti v záhlaví označených obecných soudů, se stěžovatelka, která ve své trestní věci podala dovolání proti rozhodnutí odvolacího soudu u soudu I. stupně, jenž doposud toto dovolání ze dne 1. 11. 2007 Nejvyššímu soudu ČR nepředložil, domáhá, aby Ústavní soud nálezem vyslovil porušení základních práv garantovaných d a Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod jmenovanými soudy v její trestní věci vedené u prvého z nich pod sp. zn. a zakázal oběma soudům pokračovat v průtazích v řízení, s tím, aby prvému ze jmenovaných soudů bylo přikázáno, aby předložil spisy Nejvyššímu soudu ČR a tomuto soudu pak, aby přikázal, aby o stěžovatelkou podaném dovolání neprodleně jednal.

Předtím, než se Ústavní soud začne zabývat opodstatněností ústavní stížnosti, musí zkoumat, zda podaný návrh splňuje formální předpoklady jeho věcného projednání a zkoumá tak mimo jiné i jeho přípustnost.

Podle ustanovení , ve znění pozdějších předpisů, je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně práva poskytuje ( , ve znění pozdějších předpisů); to neplatí pro mimořádný opravný prostředek, který orgán, jenž o něm rozhoduje, může odmítnout jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení ( , ve znění pozdějších předpisů). V tomto ustanovení má svůj právní základ zásada subsidiarity ústavní stížnosti, z níž plyne též princip minimalizace zásahů Ústavního soudu do činnosti ostatních orgánů veřejné moci, což znamená, že ústavní stížnost je krajním prostředkem k ochraně práva, nastupujícím tehdy, kdy náprava před těmito orgány veřejné moci již není standardním postupem možná (srov. nález ve věci

sp. zn.

, Sbírka nálezů a usnesení Ústavního soudu, sv. 19, č. 111).

Možnosti zásahu Ústavního soudu do procesů vedených obecnými soudy jsou proto - i v případě tvrzených průtahů v řízení - omezeny až na situace, když náprava nebyla zjednána ani na základě instrumentu zakotveného v ustanovení , o soudech, soudcích, přísedících a státní správě soudů a o změně některých dalších zákonů, ve znění , jehož prostřednictvím se lze dožadovat určení lhůty pro provedení procesního úkonu. Právě využití institutu "návrhu na určení lhůty" dle zákona o soudech a soudcích považuje Ústavní soud po 1. 7. 2004 za nezbytnou podmínku přípustnosti ústavní stížnosti (z pohledu ustanovení ) ve věcech návrhů směřujících proti průtahům v řízení před obecnými soudy (k tomu srov. např. rozhodnutí Ústavního soudu ve věcech

sp. zn.

,

,

,

).

Z obsahu ústavní stížnosti ani z připojených listin však neplyne, že by stěžovatelka takový návrh na určení lhůty k provedení procesního úkonu podala, a proto za uvedeného stavu věci třeba učinit závěr, že stěžovatelka dosud nevyčerpala všechny procesní prostředky, které jí zákon k ochraně jejích práv poskytuje ( , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů) a její ústavní stížnost byla proto z uvedeného důvodu jako nepřípustná podle citovaného zákona odmítnuta.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 9. července 2009

Pavel Holländer

soudce zpravodaj