Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 180/10

Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků soudkyní zpravodajkou Vlastou Formánkovou o ústavní stížnosti stěžovatele R. K., právně zastoupeného JUDr. Liborem Konečným, advokátem se sídlem Ptašínského 4, Brno, proti rozsudku Městského soudu v Brně ze dne 27. dubna 2006 č. j. -65, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Stěžovatel se ústavní stížností, která byla Ústavnímu soudu doručena dne 21. ledna 2010, domáhal podle , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen ""), zrušení rozsudku pro zmeškání Městského soudu v Brně ze dne 27. dubna 2006 č. j. -65 (dále jen "napadené rozhodnutí"), kterým mělo být porušeno jeho základní právo na soudní a jinou právní ochranu dle d a Evropské úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.

Stěžovatel v ústavní stížnosti uvedl, že Městský soud v Brně na prvním jednání ve věci vedené pod sp. zn. , konaném dne 27. dubna 2006, vyhlásil napadené rozhodnutí, kterým stěžovatele zavázal k úhradě částky 1 100 000,- Kč s příslušenstvím, včetně nákladů řízení. Písemné vyhotovení napadeného rozhodnutí bylo doručeno ustanovenému opatrovníkovi stěžovatele (jenž byl ustanoven usnesením ze dne 7. dubna 2005) dne 19. července 2006 a dle doložky připojené na písemném vyhotovení rozsudku tak měl tento nabýt právní moci dne 9. srpna 2006. Stěžovatel zpochybnil zákonnost vydaného usnesení o ustanovení opatrovníka, neboť až do data 10. března 2006 se zdržoval na adrese v B. a na své nynější adrese se zdržuje až od tohoto data. Pro ustanovení opatrovníka tak nebyly dle jeho názoru dány ustanovením formulované důvody. Další pochybení soudu spatřuje stěžovatel ve skutečnosti, že soud ustanovil opatrovníkem svoji pracovnici, která účinně nehájila jeho práva.

Stěžovatel dále uvedl, že dne 25. září 2008 podal proti napadenému rozhodnutí, které mu dosud nebylo řádně doručeno a o jehož doručení žádal dne 24. listopadu 2008 a dne 2. prosince 2009, odvolání a dne 4. října 2007 napadl napadené rozhodnutí z důvodu právní opatrnosti žalobou pro zmatečnost podle ustanovení Vzhledem ke skutečnosti, že v důsledku průtahů nastalých v odvolacím řízení, resp. v řízení o žalobě pro zmatečnost, může vzniknout stěžovateli vážná a neodvratitelná újma, neboť na základě napadeného rozhodnutí byla usnesením Městského soudu v Brně ze dne 28. července 2008 nařízena na majetek stěžovatele exekuce, je podle názoru stěžovatele naplněna podmínka stanovená v ustanovení . Stěžovatel má za to, že v daném případě byla nesprávným postupem soudu v průběhu řízení, který spočívá v tom, že i přes absenci podmínek stanovených v soud ustanovil stěžovateli opatrovníka a následně toleroval jeho nečinnost, stěžovateli odňata možnost jednat před soudem a účinně se hájit. Na podporu svých tvrzení stěžovatel odkázal na rozhodnutí Ústavního soudu vydaná pod

sp. zn.

,

,

,

a

.

Předtím, než se Ústavní soud začne zabývat opodstatněností ústavní stížnosti, musí zkoumat, zda podaný návrh splňuje formální předpoklady jeho věcného projednání a zkoumá tak mimo jiné i jeho přípustnost.

Podle ustanovení je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně práva poskytuje (); to neplatí pro mimořádný opravný prostředek, který orgán, jenž o něm rozhoduje, může odmítnout jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení (). V tomto ustanovení má svůj právní základ zásada subsidiarity ústavní stížnosti, z níž plyne též princip minimalizace zásahů Ústavního soudu do činnosti ostatních orgánů veřejné moci, což znamená, že ústavní stížnost je krajním prostředkem k ochraně práva, nastupujícím tehdy, kdy náprava před těmito orgány veřejné moci již není standardním postupem možná. Smysl a účel této zásady reflektuje maximu, dle níž ochrana ústavnosti není a ani z povahy věci nemůže být pouze úkolem Ústavního soudu, nýbrž je úkolem všech orgánů veřejné moci, v tom rámci zejména obecné justice. Ústavní soud představuje v této souvislosti ultima ratio, institucionální mechanismus, jenž nastupuje v případě selhání všech ostatních [srov. nález ve věci

sp. zn.

, Sbírka nálezů a usnesení Ústavního soudu (dále jen "Sbírka rozhodnutí"), ročník 2000, sv. 19, str. 79, rozhodnutí č. 111].

V návaznosti na uvedené nutno vyvodit závěr, dle něhož podaná ústavní stížnost směřující proti napadenému rozhodnutí, které stěžovatel, jak uvedl, napadl odvoláním a žalobou pro zmatečnost, je za daného stavu nepřípustná, neboť stěžovatel si otevřel prostor pro jeho přezkum cestou opravných prostředků [ a ].

Možnosti zásahu Ústavního soudu do procesů vedených obecnými soudy jsou pak i v případě tvrzených průtahů v řízení omezeny až na situace, když náprava nebyla zjednána ani na základě instrumentu zakotveného v ustanovení , o soudech, soudcích, přísedících a státní správě soudů a o změně některých dalších zákonů, ve znění , jehož prostřednictvím se lze dožadovat určení lhůty k provedení procesního úkonu. Právě využití institutu "návrhu na určení lhůty" dle zákona o soudech a soudcích považuje Ústavní soud po 1. červenci 2004 za nezbytnou podmínku přípustnosti ústavní stížnosti (z pohledu ustanovení ) ve věcech návrhů směřujících proti průtahům v řízení před obecnými soudy (k tomu srov. např. rozhodnutí Ústavního soudu ve věcech

sp. zn.

a

in http://nalus.usoud.cz).

Z obsahu ústavní stížnosti ani z připojených listin však neplyne, že by stěžovatel takový návrh na určení lhůty k provedení procesního úkonu podal, a proto za uvedeného stavu věci třeba učinit závěr, že stěžovatel dosud nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práv poskytuje ( ) a jeho ústavní stížnost je nutno z uvedeného důvodu jako nepřípustnou podle ustanovení odmítnout.

Pro úplnost je třeba uvést, že stěžovatel se mýlí, pokud se domnívá, že průtahy v řízení, tj. jiný zásah orgánu veřejné moci, jsou důvodem, pro který může Ústavní soud zrušit napadené rozhodnutí. I kdyby Ústavní soud namítané průtahy shledal, nemohly by samy o sobě vést ke kasaci napadeného rozhodnutí (srov. např. nález

sp. zn.

, Sbírka rozhodnutí, ročník 2007, sv. 46, str. 151, rozhodnutí č. 122).

Napadené rozhodnutí není ani v rozporu se závěry, vyjádřenými ve stěžovatelem citovaných rozhodnutích Ústavního soudu, neboť za daného stavu na posuzovanou věc nedopadají.

Soudkyni zpravodajce proto nezbylo, než ústavní stížnost podle ustanovení odmítnout jako nepřípustnou.

Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 8. února 2010

Vlasta Formánková v.r.

soudkyně zpravodajka