Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 1146/10

Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků soudkyní zpravodajkou Vlastou Formánkovou o ústavní stížnosti stěžovatele J. S., proti jinému zásahu orgánu veřejné moci v řízení vedeném Obvodním soudem pro Prahu 1 sp. zn. a Městským soudem v Praze sp. zn. , takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Stěžovatel se ústavní stížností, která byla Ústavnímu soudu doručena dne 19. dubna 2010, domáhal podle , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "), aby Ústavní soud 1) nařídil Obvodnímu soudu pro Prahu 1 rozhodnout o žádosti stěžovatele ze dne 16. března 2009 o nařízení a vydání předběžného opatření podaného k hrazení vzájemného výživného z pozůstalostní podstaty ve věci vedené pod sp. zn. , 2) přiznal dědická práva osvojencům zrušitelného osvojení, 3) uznal právo na informace osvojenců nezrušitelného osvojení a 4) nařídil Nejvyššímu správnímu soudu rozhodnout o stížnosti stěžovatele podané dne 29. listopadu 2007 prostřednictvím Městského soudu v Praze ve věci vedené pod sp. zn. .

Podle ustanovení jsou ústavní stížnost oprávněni podat fyzická nebo právnická osoba podle písm. d) y (dále jen " "), jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda zaručené ústavním pořádkem.

V posuzované věci stěžovatel jednak požaduje, aby Ústavní soud zasáhl proti průtahům řízení k nimž má docházet před Obvodním soudem pro Prahu 1 a před Nejvyšším správním soudem, dále požaduje přiznání dědického práva osvojencům zrušitelného osvojení a uznání práva na informace osvojenců nezrušitelného osvojení. Dříve než Ústavní soud může přikročit k věcnému přezkumu rozhodnutí, opatření, nebo jiných zásahů orgánů veřejné moci, o nichž je tvrzeno, že jimi bylo porušeno základní právo nebo svoboda zaručené ústavním pořádkem, musí ověřit, zda jsou pro takový přezkum splněny podmínky předpokládané , jímž je Ústavní soud podle y vázán.

Podle ustanovení je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně práva poskytuje ( ). V tomto ustanovení má svůj právní základ zásada subsidiarity ústavní stížnosti, z níž plyne též princip minimalizace zásahů Ústavního soudu do činnosti ostatních orgánů veřejné moci, což znamená, že ústavní stížnost je krajním prostředkem k ochraně práva, nastupujícím tehdy, kdy náprava před těmito orgány veřejné moci již není standardním postupem možná. Smysl a účel této zásady reflektuje maximu, dle níž ochrana ústavnosti není a ani z povahy věci nemůže být pouze úkolem Ústavního soudu, nýbrž je úkolem všech orgánů veřejné moci, v tom rámci zejména obecné justice. V návaznosti na uvedené nutno vyvodit závěr, dle něhož podaná ústavní stížnost směřující proti průtahům v řízení pod body 1) a 4) je za daného stavu nepřípustná, neboť stěžovatel brojí proti průtahům v řízení, přičemž možnosti zásahu Ústavního soudu do procesů vedených obecnými soudy jsou v případě tvrzených průtahů v řízení omezeny až na situace, když náprava nebyla zjednána ani na základě instrumentu zakotveného v ustanovení a , o soudech, soudcích, přísedících a státní správě soudů a o změně některých dalších zákonů, ve znění (dále jen " "), jehož prostřednictvím se lze dožadovat určení lhůty k provedení procesního úkonu. Právě využití institutu "návrhu na určení lhůty" dle zákona o soudech a soudcích považuje Ústavní soud po 1. červenci 2004 za nezbytnou podmínku přípustnosti ústavní stížnosti (z pohledu ustanovení ) ve věcech návrhů směřujících proti průtahům v řízení před obecnými soudy (k tomu srov. např. rozhodnutí Ústavního soudu ve věcech

sp. zn.

a

in http://nalus.usoud.cz). Z obsahu ústavní stížnosti ani z připojených listin přitom neplyne, že by stěžovatel takový návrh na určení lhůty k provedení procesního úkonu podal.

Pokud jde o část ústavní stížnosti, v níž se stěžovatel domáhá přiznání dědického práva osvojencům zrušitelného osvojení a uznání práva na informace osvojenců nezrušitelného osvojení (stížnostní body č. 2 a 3) Ústavním soudem, k tomu Ústavní soud uvádí, že dle ustanovení y je oprávněn rozhodovat výhradně ve věcech v tomto článku uvedených. Konkrétně podle písm. d) y rozhoduje o ústavní stížnosti proti pravomocnému rozhodnutí a jinému zásahu orgánu veřejné moci do ústavně zaručených základních práv a svobod, přičemž návrhy stěžovatele jdou zcela nad rámec pravomocí Ústavního soudu takto vymezených a nespadají pod žádný z případů, v nichž by byl Ústavní soud ve smyslu uvedeného ustanovení příslušný rozhodovat.

Vzhledem k uvedenému se jevilo nadbytečným vyzývat stěžovatele k odstranění vad podání (stěžovatel nebyl řádně zastoupen, jak to vyžaduje ustanovení ), neboť ani to by konečné rozhodnutí ve věci nemohlo ovlivnit.

Ústavnímu soudu tak nezbylo, než z důvodů výše vyložených ústavní stížnost odmítnout z části podle ustanovení jako návrh, k jehož projednání není Ústavní soud příslušný a z části podle ustanovení jako návrh nepřípustný.

Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 26. dubna 2010

Vlasta Formánková v.r.

soudkyně zpravodajka