Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 142/06

Ústavní soud rozhodl dne 8. června 2006 v senátě složeném z předsedy Jana Musila a soudců Vladimíra Kůrky a Jiřího Muchy mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky P. P., zastoupené Mgr. Markétou Konečnou, advokátkou v Praze 6, Bělohorská 163/185, proti usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 22. listopadu 2005, sp. zn. , spolu s návrhem na zaplacení finanční kompenzace ve výši 300 000,- Kč, takto:

Ústavní stížnost a návrh na zaplacení finanční kompenzace ve výši 300 000,- Kč se odmítají.

Odůvodnění

Včas podanou ústavní stížností, která byla i jinak - po odstranění formální vady na základě výzvy Ústavního soudu - v souladu s formálními podmínkami podle , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "), napadla stěžovatelka usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 22. listopadu 2005 ( -83) a tvrdila, že jím bylo porušeno její ústavně zaručené právo na spravedlivý proces podle Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a d.

Napadeným usnesením Nejvyššího soudu ČR ze dne 22. listopadu 2005 ( -83) bylo zamítnuto dovolání stěžovatelky proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 5. října 2004 ( -69), kterým bylo potvrzeno usnesení Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 5. srpna 2004 ( -58). Posledně označeným usnesením soud I. stupně zastavil řízení o žalobě stěžovatelky, kterou se domáhala určení, že okamžité zrušení pracovního poměru žalovanou (CENTROCOM, akciová společnost - česky) je neplatné. Současně se stěžovatelka domáhala po žalované uhrazení v žalobě specifikované finanční částky. Soud I. stupně řízení zastavil s odkazem na zjištění, že žalovaná byla v mezidobí vymazána z obchodního rejstříku a tím pozbyla způsobilost být účastníkem řízení.

V ústavní stížnosti stěžovatelka bez bližšího odůvodnění uvádí, že její věc nebyla obecnými soudy projednána bez zbytečných průtahů, bylo většinou jednáno bez její přítomnosti a nebyla jí dána možnost vyjádřit se k provedeným důkazům. Dále poukazuje na to, že Nejvyšším soudem ČR byl nižším obecným soudům (nalézacímu a odvolacímu) vytknut procesní postup, když o zastavení řízení rozhodly podle a nikoliv podle Stěžovatelka proto navrhla zrušit napadené usnesení Nejvyššího soudu ČR, jak je vpředu označeno.

Ústavní soud si vyžádal spis Obvodního soudu pro Prahu 6 sp. zn. a po jeho prostudování, s přihlédnutím k obsahu ústavní stížnosti, konstatuje, že tato není důvodná.

Na tomto místě je nutno zdůraznit, že Ústavní soud, jako soudní orgán ochrany ústavnosti ( y ČR), není součástí soustavy obecných soudů, a proto mu nepřísluší přezkoumávat zákonnost či dokonce věcnou správnost rozhodnutí obecných soudů (k tomu srov. např. nález ve věci in Ústavní soud České republiky: Sbírka nálezů a usnesení - svazek 3., č. 5, Praha 1995). Jeho zásah do rozhodovací činnosti obecných soudů je vázán na splnění jistých podmínek (k tomu srov. např. nález ve věci in Ústavní soud České republiky: Sbírka nálezů a usnesení - svazek 1., č. 5, Praha 1994), jež však v dané věci shledány nebyly. V dané věci je totiž zřejmé, že výsledkem konkursního řízení bylo vymazání žalované z obchodního rejstříku, čímž ztratila právní způsobilost. Obecné soudy tedy správně rozhodly o zastavení soudního řízení, odhlédnuto od toho, zda to bylo podle či Pokud tedy námitky stěžovatelky směřují proti vpředu popsanému postupu obecných soudů je v této části ústavní stížnost zjevně neopodstatněná.

Co se týče tvrzených, byť ničím blíže stěžovatelkou neodůvodněných průtahů v řízení, je nutné poukázat na to, že novelou , o soudech, soudcích, přísedících a státní správě soudů a o změně některých dalších zákonů (zákon o soudech a soudcích), provedenou , byla v právním řádu zakotvena s účinností od 1. července 2004 nová úprava stížnosti na průtahy řízení, na niž nyní navazuje institut návrhu na určení lhůty pro provedení procesního úkonu ( zákona o soudech a soudcích). Právě využití postupu podle uvedeného ustanovení považuje Ústavní soud po 1. červenci 2004 za nezbytnou podmínku přípustnosti ústavní stížnosti z pohledu ust. ve věcech návrhů směřujících proti průtahům v řízení před obecnými soudy (k tomu srov. např. rozhodnutí Ústavního soudu ve věcech

sp. zn.

,

,

). Z obsahu ústavní stížnosti a spisu Obvodního soudu pro Prahu 6 sp. zn. vyplývá, že stěžovatelka zmíněný návrh na určení lhůty nepodala. Podle ust. je proto ústavní stížnost v této části nepřípustná, neboť podle již zmíněného ust. platí, že ústavní stížnost je nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně práva poskytuje.

Pokud jde o návrh stěžovatelky na to, aby jí byla přiznána finanční kompenzace ve výši 300 000 Kč, je nezbytné konstatovat, že jde o návrh, k jehož projednání není Ústavní soud podle y ČR ( , ve znění pozdějších předpisů) a příslušný.

Z takto rozvedených důvodů Ústavní soud ústavní stížnost stěžovatelky a její návrh na zaplacení finanční kompenzace ve výši 300 000,- Kč odmítl [ , e) a odst. 2 písm. a) ], jak je z výroku tohoto usnesení patrno.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 8. června 2006

Jan Musil

předseda senátu