Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
+ 21 ďalších priamych citácií
Zobraziť všetky (26)51808.html
HTML · 0 B
No categories available
III.ÚS 142/06
Ústavní soud rozhodl dne 8. června 2006 v senátě složeném z předsedy Jana Musila a soudců Vladimíra Kůrky a Jiřího Muchy mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky P. P., zastoupené Mgr. Markétou Konečnou, advokátkou v Praze 6, Bělohorská 163/185, proti usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 22. listopadu 2005, sp. zn. 21 Cdo 520/2005 , spolu s návrhem na zaplacení finanční kompenzace ve výši 300 000,- Kč, takto:
Ústavní stížnost a návrh na zaplacení finanční kompenzace ve výši 300 000,- Kč se odmítají.
Odůvodnění
Včas podanou ústavní stížností, která byla i jinak - po odstranění formální vady na základě výzvy Ústavního soudu - v souladu s formálními podmínkami podle zák. č. 182/1993 Sb. , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu zákon o Ústavním soudu "), napadla stěžovatelka usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 22. listopadu 2005 (21 Cdo 520/2005 -83) a tvrdila, že jím bylo porušeno její ústavně zaručené právo na spravedlivý proces podle Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobo d.
Napadeným usnesením Nejvyššího soudu ČR ze dne 22. listopadu 2005 (21 Cdo 520/2005 -83) bylo zamítnuto dovolání stěžovatelky proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 5. října 2004 (62 Co 369/2004 -69), kterým bylo potvrzeno usnesení Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 5. srpna 2004 (13 C 117/98 -58). Posledně označeným usnesením soud I. stupně zastavil řízení o žalobě stěžovatelky, kterou se domáhala určení, že okamžité zrušení pracovního poměru žalovanou (CENTROCOM, akciová společnost - česky) je neplatné. Současně se stěžovatelka domáhala po žalované uhrazení v žalobě specifikované finanční částky. Soud I. stupně řízení zastavil s odkazem na zjištění, že žalovaná byla v mezidobí vymazána z obchodního rejstříku a tím pozbyla způsobilost být účastníkem řízení.
V ústavní stížnosti stěžovatelka bez bližšího odůvodnění uvádí, že její věc nebyla obecnými soudy projednána bez zbytečných průtahů, bylo většinou jednáno bez její přítomnosti a nebyla jí dána možnost vyjádřit se k provedeným důkazům. Dále poukazuje na to, že Nejvyšším soudem ČR byl nižším obecným soudům (nalézacímu a odvolacímu) vytknut procesní postup, když o zastavení řízení rozhodly podle § 104 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. a nikoliv podle § 107 odst. 5 o. s. ř. o. s. ř. Stěžovatelka proto navrhla zrušit napadené usnesení Nejvyššího soudu ČR, jak je vpředu označeno.
Ústavní soud si vyžádal spis Obvodního soudu pro Prahu 6 sp. zn. 13 C 117/98 a po jeho prostudování, s přihlédnutím k obsahu ústavní stížnosti, konstatuje, že tato není důvodná.
Na tomto místě je nutno zdůraznit, že Ústavní soud, jako soudní orgán ochrany ústavnosti (čl. 83 Ústav y ČR), není součástí soustavy obecných soudů, a proto mu nepřísluší přezkoumávat zákonnost či dokonce věcnou správnost rozhodnutí obecných soudů (k tomu srov. např. nález ve věci II. ÚS 45/94 in Ústavní soud České republiky: Sbírka nálezů a usnesení - svazek 3., č. 5, Praha 1995). Jeho zásah do rozhodovací činnosti obecných soudů je vázán na splnění jistých podmínek (k tomu srov. např. nález ve věci III. ÚS 23/93 in Ústavní soud České republiky: Sbírka nálezů a usnesení - svazek 1., č. 5, Praha 1994), jež však v dané věci shledány nebyly. V dané věci je totiž zřejmé, že výsledkem konkursního řízení bylo vymazání žalované z obchodního rejstříku, čímž ztratila právní způsobilost. Obecné soudy tedy správně rozhodly o zastavení soudního řízení, odhlédnuto od toho, zda to bylo podle § 104 odst. 1 či § 107 odst. 5 o. s. ř. o. s. ř. Pokud tedy námitky stěžovatelky směřují proti vpředu popsanému postupu obecných soudů je v této části ústavní stížnost zjevně neopodstatněná.
Co se týče tvrzených, byť ničím blíže stěžovatelkou neodůvodněných průtahů v řízení, je nutné poukázat na to, že novelou zák. č. 6/2002 Sb. , o soudech, soudcích, přísedících a státní správě soudů a o změně některých dalších zákonů (zákon o soudech a soudcích), provedenou zák. č. 192/2003 Sb. , byla v právním řádu zakotvena s účinností od 1. července 2004 nová úprava stížnosti na průtahy řízení, na niž nyní navazuje institut návrhu na určení lhůty pro provedení procesního úkonu (§ 174a zákona o soudech a soudcích). Právě využití postupu podle uvedeného ustanovení považuje Ústavní soud po 1. červenci 2004 za nezbytnou podmínku přípustnosti ústavní stížnosti z pohledu ust. § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu ve věcech návrhů směřujících proti průtahům v řízení před obecnými soudy (k tomu srov. např. rozhodnutí Ústavního soudu ve věcech
sp. zn. I. ÚS 506/04
,
,
). Z obsahu ústavní stížnosti a spisu Obvodního soudu pro Prahu 6 sp. zn. 13 C 117/98 vyplývá, že stěžovatelka zmíněný návrh na určení lhůty nepodala. Podle ust. § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu je proto ústavní stížnost v této části nepřípustná, neboť podle již zmíněného ust. § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu platí, že ústavní stížnost je nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně práva poskytuje.
Pokud jde o návrh stěžovatelky na to, aby jí byla přiznána finanční kompenzace ve výši 300 000 Kč, je nezbytné konstatovat, že jde o návrh, k jehož projednání není Ústavní soud podle Ústav y ČR (zák. č. 1/1993 Sb. , ve znění pozdějších předpisů) a zákona o Ústavním soudu příslušný.
Z takto rozvedených důvodů Ústavní soud ústavní stížnost stěžovatelky a její návrh na zaplacení finanční kompenzace ve výši 300 000,- Kč odmítl [§ 43 odst. 1 písm. d) , e) a odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu ], jak je z výroku tohoto usnesení patrno.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 8. června 2006
Jan Musil
předseda senátu