Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

II.ÚS 1466/08

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Jiřího Nykodýma a soudců Stanislava Balíka a Dagmar Lastovecké o ústavní stížnosti České republiky - Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových, sídlem Rašínovo nábřeží 390/42, Praha 2, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. 4. 2008 č. j. -102, proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 4. 4. 2007 č. j. -85, a proti rozsudku Okresního soudu Plzeň-jih ze dne 5.1. 2007 č. j. -36, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

Stěžovatelka se podanou ústavní stížností domáhá zrušení shora citovaných rozhodnutí obecných soudů pro porušení jejích základních práv, zejména práva vlastnit nerušeně majetek dle d a práva na spravedlivý proces zaručeného v Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. V průběhu řízení zaslala stěžovatelka přípis, jehož přílohu tvořil dopis Mgr. K. R. ze dne 15. 5. 2008 ve věci o veřejné podpoře, v souvislosti s "oživením" .

Z obsahu předložených listin Ústavní soud zjistil, že Okresní soud Plzeň - jih napadeným rozsudkem určil, že "žalobce je vlastníkem nemovitosti - pozemku st. p. č. 74 - zastavěná plocha a nádvoří, zapsaném na listu vlastnictví č. 9 pro obec S., k. ú. S. n. Ú. u Katastrálního úřadu pro P. kraj, Katastrální pracoviště N.". Krajský soud v Plzni k odvolání stěžovatelky rozsudkem napadeným ústavní stížností rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a shodně se soudem prvního stupně dospěl k závěru, že žalobce je vlastníkem předmětného pozemku, neboť vlastnické právo nabyl ze zákona podle (dále "obč. zák.") transformací práva trvalého užívání na právo vlastnické, když požádal o změnu práva ve lhůtě stanovené obč. zák. sice ustanovení až obč. zák. zrušil, byl však zrušen nálezem Ústavního soudu z 9. 3. 2004,

sp. zn.

, čímž se obnovil stav uvedenými ustanoveními založený. K dovolání stěžovatelky Nejvyšší soud dospěl k závěru, že rozhodnutí odvolacího soudu v dané věci nemá po právní stránce zásadní význam, a proto je dovolání žalované nepřípustné. Uvedl, že napadené rozhodnutí je v souladu s rozsudkem Nejvyššího soudu sp. zn. , který se týkal obdobného předmětu řízení a jehož účastnicí byla rovněž dovolatelka jako žalovaná. Ústavní stížnost dovolatelky proti uvedenému rozhodnutí Nejvyššího soudu Ústavní soud usnesením

sp. zn.

odmítl s odůvodněním, že zrušením části nálezem Ústavního soudu ze dne 9. března 2004,

sp. zn.

, publikovaným pod č. 278/2004 Sb., došlo k "rehabilitaci" ustanovení § 879c až § 879e obč. zák. a uvedenou derogací se obnovil stav založený těmito ustanoveními.

Ústavní soud dospěl k závěru, že návrh stěžovatelky je zjevně neopodstatněný. Opodstatněností ústavní stížnosti je v řízení před Ústavním soudem třeba rozumět podmínku, že napadeným rozhodnutím bylo porušeno základní právo nebo svoboda stěžovatele. Ústavní soud ve své judikatuře opakovaně zdůrazňuje, že zásadně není oprávněn zasahovat do rozhodovací činnosti obecných soudů, neboť není vrcholem jejich soustavy (srov. a y) a není pravidelnou přezkumnou instancí rozhodnutí obecných soudů. Ústavní soud se proto ústavní stížností zabýval jen v rozsahu stěžovatelkou namítaného porušení jejích základních práv a z tohoto pohledu konstatuje, že žádné porušení takových práv nebylo zjištěno.

Podstatou řízení před obecnými soudy bylo posouzení toho, zda se družstvo v postavení žalobce stalo vlastníkem nemovitostí, které by nabylo nebýt zrušené části druhé , nazvané "Změna čl. II" (a tedy i obč. zák.). Klíčovou otázkou v této souvislosti bylo posouzení účinků zrušení citované části na existenci ustanovení až obč. zák. a jejich použitelnost na současné právní poměry vedlejšího účastníka. Obecné soudy interpretovaly právní názor Ústavního soudu vyslovený v nálezu

sp. zn.

a dospěly k závěru, že z něj vyplývá nabytí vlastnického práva družstvem. Tímto nálezem totiž Ústavní soud zrušil část druhou , která, mimo jiné, derogovala ustanovení obč. zák.. Ústavní soud konstatoval, že zrušením se obnoví stav založený ustanoveními , a obč. zák. Jelikož by však tato skutečnost měla za následek vznik značné právní nejistoty nejen u subjektů, na které se vztahoval režim citovaných ustanovení, nýbrž i u třetích osob, odložil Ústavní soud účinnost zrušení napadeného ustanovení do 31. 12. 2004, aby tak poskytl Parlamentu České republiky dostatečně dlouhou dobu k přijetí přiměřené právní úpravy. V posuzované věci však byly smlouvy mezi stěžovatelkou a družstvem uzavřeny před 31. 12. 2004 a je tak nutno vyřešit, zda a jak bylo ustanovení obč. zák. způsobilé dotknout se její platnosti.

Obsahově téměř shodné ústavní stížnosti již byly opakovaně posuzovány Ústavním soudem, a to na základě řady jiných návrhů stěžovatelky. Např. usnesením Ústavního soudu sp.zn.

, usnesením

sp. zn.

a usnesením sp.zn.

byly ústavní stížnosti odmítnuty pro zjevnou neopodstatněnost.

Ústavní soud v odůvodnění svého rozhodnutí

sp. zn.

konstatoval: "... v nálezu ve věci

sp. zn.

bral Ústavní soud v úvahu možnost vzniku právní nejistoty, nejenom v právech subjektů, na něž se vztahoval režim ustanovení až , ale i v právech třetích osob. Pro vyřešení této otázky preferoval Ústavní soud cestu legislativní, k čemuž vytvořil zákonodárci dostatečný prostor odložením účinnosti citovaného nálezu. Vzhledem k tomu, že zákonodárce takovou možnost nevyužil, tedy nereagoval přijetím "přiměřené právní úpravy", zůstala tato otázka k vyřešení cestou judiciální. Tak se tomu stalo, při respektování závěrů nálezu Ústavního soudu ve věci

sp. zn.

směřujících k ochraně vlastnického práva, i v nyní projednávané věci."

Dále Ústavní soud uvedl, že: "Z citované části předmětného nálezu lze vyvodit, že zrušením části došlo k "rehabilitaci" ustanovení až , které je tak součástí platného právního řádu, jakož i názor Ústavního soudu, že se uvedenou derogací obnovil stav založený těmito ustanoveními. Tím současně Ústavní soud implicite konstatoval nabytí vlastnického práva ex lege u subjektů, na které se vztahoval režim ustanovení až , neboť v opačném případě by nebylo možné hovořit o "obnovení stavu založeného ustanoveními , a ."

Výkladu provedeného nálezem

sp. zn.

a citovanými usneseními Ústavního soudu se obecné soudy přidržely i v řízení předcházejícím podání této ústavní stížnosti, když dospěly k závěru, že družstvo na základě ustanovení 879c obč. zák. vlastnické právo nabylo. Námitky stěžovatelky jsou povětšinou opakovanou polemikou s právním názorem Ústavního soudu vysloveným ve věci

sp. zn.

, a pokud z něj obecné soudy správně vycházely, bylo nadbytečné se takovými námitkami výslovně zabývat. Ústavní soud tak nemá žádného důvodu odchylovat se od svých dřívějších závěrů, přičemž tato skutečnost musí být stěžovatelce evidentní, tudíž je i předvídatelná.

Pokud jde o dopis Mgr. K. R., I. místopředsedy Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže, adresovaný ministru financí, v obsahu dopisu je sice vyjádřena myšlenka, že v případných soudních sporech lze argumentovat zakázanou veřejnou podporou, avšak tato otázka nebyla předmětem posuzování obecnými soudy v dané věci. Ústavní soud dodává, že ani případný zákaz veřejné podpory nemůže ovlivnit dopady jeho nálezu

, přičemž shodné vysvětlení se stěžovatelce již dostalo v předchozích usneseních Ústavního soudu

sp. zn.

a

.

Vzhledem k tomu, že Ústavním soudem nebylo shledáno porušení ústavně zaručených základních práv a svobod stěžovatelky, byla její ústavní stížnost, bez přítomnosti účastníků a mimo ústní jednání, odmítnuta jako návrh zjevně neopodstatněný podle , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 4. prosince 2008

Jiří Nykodým

předseda senátu