Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 854/08

Ústavní soud rozhodl dne 26. května 2008 v senátě složeném z předsedkyně Michaely Židlické, soudkyně Vlasty Formánkové a soudce Miloslava Výborného ve věci ústavní stížnosti JUDr. M. Č., zastoupeného Mgr. Davidem Urbancem, advokátem, AK se sídlem Na Příkopě 23, 110 00 Praha 1, proti usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 15. 1. 2008 č. j. -103, rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 27. 7. 2007 č. j. -84 a rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 5. 12. 2006 č. j. -56, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Včas podanou ústavní stížností stěžovatel s tvrzením o porušení práv garantovaných mu ustanoveními d (dále jen " ") a Dodatkového protokolu č. 1 k Úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Protokol č. 1") napadl shora označená rozhodnutí obecných soudů.

Stěžovatel, který se jako postupník dle zákona o půdě neúspěšně soudně domáhal převedení konkrétních pozemků, ve své ústavní stížnosti polemizoval se závěry učiněnými v nálezu

sp. zn.

(publikován jako č. 531/2005 Sb.), neboť postupníci by podle něj měli mít stejné postavení jako přímí restituenti. Obecné soudy paušální aplikací závěrů Ústavního soudu vyslovených v citovaném nálezu na stěžovatelův případ nepřípustně zasáhly do ústavně chráněných základních práv a svobod. Je totiž třeba rozlišovat, což jinak činí i Nejvyšší soud, mezi osobami, které usilují o pozemky ze spekulativních důvodů, a osobami, jež jsou k vymáhání pozemků vedeny nespekulativními důvody (např. chtějí pečovat o půdu). K posléze jmenované skupině patří i stěžovatel, jelikož je soukromým rolníkem.

Obsah ústavní stížností napadených rozhodnutí, jakož i průběh řízení před obecnými soudy, které jejich vydání předcházelo, netřeba podrobněji rekapitulovat, neboť jak stěžovaná rozhodnutí, tak průběh procesu jsou stěžovateli i ostatním účastníkům řízení známy.

Formálně bezvadná ústavní stížnost byla podána včas osobou oprávněnou a řádně zastoupenou. K jejímu projednání je Ústavní soud příslušný; jde přitom o návrh sice přípustný, ale z důvodů dále vyložených zjevně neopodstatněný.

Jádrem ústavní stížnosti je polemika s právními závěry, jež Ústavní soud vyslovil v nálezu

sp. zn.

, a jejich aplikací na stěžovatelův případ.

Zmiňovaným nálezem pléna Ústavního soudu bylo zrušeno ustanovení a 7 , o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, ve znění (dále jen " "), a ustanovení čl. VI (stanovující lhůtu pro převod náhradních pozemků); to však pouze ve vztahu k oprávněným osobám, kterým vzniklo právo na jiný pozemek podle zákona o půdě, a k jejich dědicům. V odůvodnění nálezu Ústavní soud vyložil, z jakého důvodu nezrušil napadená ustanovení i ve vztahu k osobám, jež nárok na náhradní pozemek získaly postoupením od původních oprávněných osob.

Ústavní soud neshledal důvod, proč se od právních závěrů vyslovených v citovaném nálezu odchýlit; v aplikaci těchto právních závěrů obecnými soudy na stěžovatelův případ nespatřuje porušení stěžovatelových základních práv a pro stručnost na bezchybné právní závěry obecných soudů i citovaný nález Ústavního soudu odkazuje. Krátce řečeno, stěžovatel jako postupník na vydání pozemků nemá nárok; obdobné ústavní stížnosti postupníků proti postupu obecných soudů Ústavní soud setrvale odmítá (srov. např. usnesení

sp. zn.

či

, obě dostupná z http://nalus.usoud.cz).

Vzhledem k výše uvedenému postupovaly obecné soudy ústavně konformně, když při rozhodování o žalobě stěžovatele respektovaly uvedený nález Ústavního soudu, jak jim ostatně ukládá y, a dovodily zánik nároku stěžovatele coby postupníka na náhradní pozemek podle zákona o půdě.

Napadenými rozhodnutími tedy nedošlo k porušení stěžovatelova práva vlastnit majetek podle y a Protokolu č. 1.

Z uvedených důvodů Ústavní soud ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení podle ustanovení , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, odmítl.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu odvolání není přípustné.

V Brně dne 26. května 2008

Michaela Židlická, v. r.

předsedkyně senátu