Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 86/08

Ústavní soud rozhodl dne 7. února 2008 v senátu složeném z předsedy Vojena Güttlera a soudců Františka Duchoně a Elišky Wagnerové (soudkyně zpravodajka) mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ve věci ústavní stížnosti SHARI SECURITIES & FINANCING, spol. s r. o., se sídlem v Plzni, Jiráskovo nám. 816/4, zastoupené Mgr. Ing. Jiřím Proškem, advokátem se sídlem v Plzni, Lochotínská 18, směřující proti usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 26. 9. 2007, č. j. -84, proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 26. 3. 2007, sp. zn. , a proti rozsudku Okresního soudu Plzeň - město ze dne 16. 10. 2006, č. j. -40,

takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Stěžovatelka se včasnou ( , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, dále " ") a řádnou ústavní stížností domáhala zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí vydaných ve věci, v níž se na Pozemkovém fondu ČR jako smluvní nástupnice restituenta neúspěšně domáhala vydání konkrétních pozemků řízení. Stěžovatelka tvrdila, že vydáním těchto rozhodnutí bylo porušeno její základní právo na soudní ochranu a na spravedlivý proces garantované d (dále " "). Porušeno mělo být též právo na rovné zacházení, garantované y, právo na pokojné užívání majetku, garantované y. A porušen měl být i y ČR.

Stěžovatelka uvedla, že ačkoli (dle smlouvy o postoupení pohledávky) vstoupila dle zákona o půdě do práv tzv. osoby oprávněné k nabytí náhradních pozemků v rámci restituce, nebyl jí náhradní pozemek vydán. Zákon o půdě výslovně umožnil takové smluvní převody restitučních nároků. Nároky je třeba nahlížet jako na celek. Na stěžovatelku nedopadá část VI. , ani ust. a 7 zákona o půdě v platném znění (tzv. restituční tečka, resp. prekluze nároku na vydání náhradního pozemku). Pozemkový fond přestal v případě stěžovatelky vyvíjet jakoukoli činnost směřující k nápravě majetkových křivd a náhradní pozemky nenabízel (z důvodu blížící se prekluze, kterou stěžovatelka nemohla předjímat a nejde tedy o běžné podnikatelské riziko), avšak obecné soudy konstatovaly prekluzi nároku na převod náhradního pozemku s odůvodněním, že stěžovatelka není původní oprávněnou osobou. Stát však má povinnost striktně dodržovat literu zákona. Nález Ústavního soudu

sp. zn.

je protiústavní, neboť do právního řádu vnesl zcela bezprecedentní a bezdůvodnou diskriminaci a zavádí právní nejistotu. Stěžovatelka nárok vyplatila a podílela se tak na odškodnění minulých křivd, avšak nebylo přihlédnuto k jejímu legitimnímu očekávání, že bude moci využít práva na nabytí náhradního pozemku stejně jako postupitelé. Ústavní soud extenzivním dotvořením zákona překročil svou pravomoc. Změna obsahu nároku v důsledku změny věřitele odporuje ust. , podle kterého by měly být ex tunc neplatné všechny předchozí převody pohledávek.

Z usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 26. 9. 2007, č. j. -84 (srov. na: www.nsoud.cz/rozhod.php), z rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 26. 3. 2007, sp. zn. , a z rozsudku Okresního soudu Plzeň-město ze dne 16. 10. 2006, č. j. -40, Ústavní soud zjistil, že z hlediska podstaty věci stěžovatelka popisuje řízení věrně.

Ústavní soud dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

Ústavní soud ustáleně judikuje, že jeho úkolem je ochrana ústavnosti ( y ČR). Ústavní soud není povolán k přezkumu správnosti aplikace podústavního práva a zasáhnout do rozhodovací činnosti obecných soudů může jen tehdy, shledá-li současně porušení základního práva či svobody ( ).

Podstatou ústavní stížnosti byla tvrzená protiústavnost nálezu Ústavního soudu

sp. zn.

ze dne 13. 12. 2005 (viz tato sp. zn. v oficiální databázi Ústavního soudu ČR NALUS dostupné z: http://nalus.usoud.cz). Avšak I. senát Ústavního soudu ČR neshledal důvod, proč se od tohoto nálezu odchýlit, a to ani na základě stěžovatelčiny argumentace. Právní názor Ústavního soudu je odůvodněn jak v cit. plenárním nálezu, tak v nálezu

sp. zn.

(viz NALUS), kde bylo prokázáno ústavně nepřípustné maření nároků přímých oprávněných osob. Pokud za této situace zákonodárce stanovil prekluzi nároků, byl výrok nálezu

sp. zn.

logickým vyústěním jednak předchozích zjištění Ústavního soudu, jednak povahy restitučního zákonodárství (zmírnění jen některých křivd) a jednak zásady minimalizace zásahů. Citované nálezy (jakož i nález

sp. zn.

, bod 29) charakterizovaly oprávněnou osobu s ohledem na účel institutu restitutio in integrum a Ústavní soud nemá proč by se od tohoto výkladu odchyloval.

Ústavní soud neshledal v napadených rozhodnutích porušení stěžovatelčiných základních práv, jak tvrdila v ústavní stížnosti. Proto senát Ústavního soudu ČR ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl podle ustanovení jako návrh zjevně neopodstatněný.

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné ( ).

V Brně dne 7. února 2008

Vojen Güttler

předseda senátu