Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 509/08

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu Michaely Židlické a soudkyně Vlasty Formánkové a soudce Miloslava Výborného mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky KA Contracting ČR s. r. o., se sídlem Praha 1, Truhlářská 13-15, zastoupené JUDr. Monikou Novotnou, advokátkou se sídlem advokátní kanceláře Praha 4, Jasná II 5, proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 13. října 2006, č. j. -45 a proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. ledna 2008, č. j. -64, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Ústavní stížností, doručenou Ústavnímu soudu dne 26. února 2008, se stěžovatelka podle , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "), domáhala zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí, neboť měla být vydána v rozporu se zákonem, mají trpět vážnými vadami hmotněprávního charakteru a porušovat ústavně zaručená práva stěžovatele podle y (dále jen " "), podle a d a podle Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.

Z předložené ústavní stížnosti, z přiložených příloh a ze spisu Obvodního soudu pro Prahu 1 sp. zn. Ústavní soud zjistil, že Obvodní soud pro Prahu 1 rozsudkem ze dne 3. července 2006, č. j. -24 (dále jen "rozsudek soudu prvního stupně"), uložil stěžovatelce zaplatit žalobci Lesy české republiky, s. p. (dále jen "žalobce"), z titulu náhrady škody způsobené na lesních porostech emisemi oxidu siřičitého a oxidů dusíku vyprodukovaných stěžovatelkou částku 84.052,- Kč s 9% úrokem z prodlení od 15. 12. 2005 do zaplacení a na nákladech řízení 3.360,- Kč. K odvolání stěžovatelky Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 13. října 2006, č. j. -45, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. Dovolání stěžovatelky Nejvyšší soud usnesením ze dne 17. ledna 2008, č. j. -64, odmítl a žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

Proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 13. října 2006, č. j. -45 podala stěžovatelka dne 22. ledna 2007 ústavní stížnost, která byla usnesením ze dne 2. února 2007,

sp. zn.

, podle ust. jako nepřípustná odmítnuta.

Stěžovatelka v odůvodnění projednávané stížnosti nejprve namítá, že žalobce v řízení před obecnými soudy tvrzenou škodu ani její výši nijak neprokázal a že obecné soudy nevzaly v úvahu stěžovatelkou tvrzené skutečnosti o množství stěžovatelkou vyprodukovaných emisí. V dalším rozsáhlém odůvodnění stěžovatelka polemizuje s rozhodnutími soudů a hodnocením důkazů. Ústavněprávní argumentace však chybí.

Ústavní soud vzal v úvahu stěžovatelkou předložená tvrzení, přezkoumal ústavní stížností napadená rozhodnutí z hlediska kompetencí daných mu u a dospěl k

závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

Ústavní soud připomíná, že není vrcholem soustavy obecných soudů ( a y), tudíž ani řádnou další odvolací instancí, a proto není v zásadě oprávněn zasahovat bez dalšího do rozhodování těchto soudů. Tato maxima je prolomena pouze tehdy, pokud by obecné soudy na úkor stěžovatele ústavní stížností napadenými rozhodnutími vykročily z mezí daných rámcem ústavně zaručených základních lidských práv [ , písm. d) y]. Postup v soudním řízení včetně zjišťování skutkového stavu a hodnocení důkazů jsou záležitostí obecných soudů. Tomu odpovídá i dosavadní judikatura Ústavního soudu, podle níž není jeho úkolem nahrazovat hodnocení obecných soudů, tj. skutkové a právní posouzení věci, svým vlastním. Úkolem Ústavního soudu není zabývat se porušením "běžných" práv fyzických nebo právnických osob, chráněných "běžnými" zákony, pokud porušení některé z norem jednoduchého práva v důsledku svévole anebo v důsledku aplikace, jež je v extrémním rozporu s principy spravedlnosti, nezakládá porušení základního práva nebo svobody.

Z obsahu projednávanou stížností napadených rozhodnutí zásah do práv, jichž se stěžovatelka v návrhu dovolává, zjištěn nebyl. Argumentaci stěžovatelky považuje Ústavní soud za pouhou polemiku s obsahem soudních rozhodnutí.

Pokud jde o rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 13. října 2006, č. j. -45, kterým byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně, zjistil Ústavní soud, že odvolací soud ho vydal po přezkoumání rozsudku soudu prvního stupně v celém rozsahu a se všemi odvolacími námitkami se řádně vypořádal. V odůvodnění poukázal na důkazy, které byly v řízení provedeny a hodnoceny a na základě nichž byl vyvozen správný závěr o právu žalobce na náhradu škody způsobené na lesních porostech emisemi oxidu siřičitého a oxidů dusíku vyprodukovaných stěžovatelkou. Odůvodnění tohoto rozsudku je naprosto dostatečné a je možno na ně v dalším odkázat.

Nejvyšší soud pak dovolání stěžovatele, jehož přípustnost stěžovatel dovozoval z ust. , usnesením ze dne 17. ledna 2008, č. j. -64, odmítl opodstatněně a v odůvodnění svého usnesení pak náležitě vyložil skutečnosti, pro které je shledal nepřípustným. Toto odůvodnění je naprosto vyčerpávající a je na ně možno též v dalším odkázat.

Podle ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavnímu soudu senát mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, jde-li o návrh zjevně neopodstatněný. V projednávané věci neshledal senát Ústavního soudu stěžovatelkou tvrzená pochybení obecných soudů, a proto mu tedy nezbylo, než ústavní stížnost podle tohoto ustanovení odmítnout.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 5. května 2008

Michaela Židlická

předsedkyně IV. senátu Ústavního soudu