Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

25 Cdo 2565/2023

25 Cdo 2565/2023-199

USNESENÍ

Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Vojtka a soudců JUDr. Roberta Waltra a JUDr. Martiny Vršanské ve věci žalobce: Lesy České republiky, s. p., IČO 42196451, se sídlem Přemyslova 1106/19, Hradec Králové, zastoupený JUDr. Petrem Šťovíčkem, Ph.D., advokátem se sídlem Malostranské náměstí 5/28, Praha 1, proti žalované: Veolia Energie ČR, a. s., IČO 45193410, se sídlem 28. října 3337/7, Ostrava, zastoupená Mgr. Jakubem Vyroubalem, LL.M., advokátem se sídlem Poděbradova 1243/7, Ostrava, o 91.952 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. , o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 9. 2. 2023, č. j. -177, takto:

I. Dovolání se odmítá.

Stručné odůvodnění ( ):

Dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 9. 2. 2023, č. j. -177, není podle přípustné. Dovolatelka spatřuje přípustnost dovolání v řešení otázky, zda a za jakých okolností je přípustné, aby se odvolací soud odchýlil od zásady jednotného rozhodování a zásady legitimního očekávání vyjádřené v , (dále jen „o. z.“), za situace, kdy předmětem řízení je právní případ v podstatných rysech shodný s jiným právním případem, který byl posouzen jinak (tato otázka v rozhodnutí dovolacího soudu dosud nebyla řešena a případ řešený před Okresním soudem v Českých Budějovicích ve věci je po právní a skutkové stránce obdobný s právním případem řešeným v této věci). Dovolatelka dále vymezuje otázku, zda odchýlení se od o. z. v dané věci představuje projev libovůle (odůvodnění zamítavého rozsudku Okresního soudu v Českých Budějovicích je podle žalované logické a správné a míří k jednoznačnému závěru, že znalecký posudek RNDr. Pavla Hadaše, Ph.D., opírající se o Gaussův matematický model a rozptylovou studii nepředstavuje způsob objasnění samotného vzniku škody a příčinné souvislosti s činností žalované), a konečně otázku, zda lze tuto metodiku považovat bez dalšího i nadále za způsobilý důkaz ke zjišťování vzniku škody a její výše, příčinné souvislosti s provozní činností konkrétního zdroje znečištění, přičemž tato dosud vyřešená právní otázka má být dovolacím soudem nově posouzena jinak (uvedenou metodiku, jakkoliv historicky aprobovanou rozhodnutími dovolacího soudu, nelze nadále považovat za jediný možný a ospravedlnitelný způsob zjišťování vzniku škody, její výše a příčinné souvislosti s provozní činností konkrétního zdroje znečištění). Navrhla, aby Nejvyšší soud rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

Žalobce ve vyjádření k dovolání uvedl, že § 13 o. z. nezakotvuje žádný nárok účastníků řízení, aby bylo na základě rozhodnutí v jiném soudním řízení bez dalšího rozhodnuto stejně jako v tomto jiném soudním řízení. Otázka metodiky výpočtu výše škody na lesních porostech byla v řízení před Nejvyšším soudem i Ústavním soudem již opakovaně posuzována se závěrem, že tento postup je plně dostačující pro rozhodnutí o výši škody. Ostatně dovolatelka žádné relevantní důvody pro změnu rozhodovací praxe ve svém dovolání nepředkládá. Žalobce navrhl, aby bylo dovolání jako nepřípustné odmítnuto nebo jako nedůvodné zamítnuto.

Dovolatelka nepředestřela dovolacímu soudu žádnou otázku hmotného či procesního práva, jíž by se měl dovolací soud v dané věci zabývat. Proces určení výše škody je součástí dokazování a zjišťování skutkového stavu, náleží proto primárně do kompetence soudu prvního stupně, popřípadě soudu odvolacího, neboť dovolací přezkum, jako mimořádný opravný prostředek, není určen pro získávání nových skutkových zjištění ani jejich revizi, ale pro přezkum otázek právních. Samotné hodnocení důkazů (opírající se o zásadu volného hodnocení důkazů zakotvenou v ustanovení ) nelze úspěšně napadnout žádným dovolacím důvodem (srov. např. důvody usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 2. 2011, sen. zn. , publikovaného pod č. 108/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek – dále jen „Sb. rozh. obč.“, včetně tam zmíněného odkazu na nález Ústavního soudu ze dne 6. 1. 1997, sp. zn. , uveřejněný pod č. 1/1997 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu). Problematikou náhrady za poškození lesních porostů emisemi se opakovaně zabýval i Ústavní soud, který ve všech případech ústavní stížnosti subjektů, jimž byla uložena povinnost k náhradě škody, odmítl jako zjevně neopodstatněné (srov. např. usnesení ze dne 5. 5. 2008, sp. zn. , ze dne 20. 1. 2009, sp. zn. , ze dne 24. 10. 2013, sp. zn. , ze dne 21. 11. 2013, sp. zn. , a ze dne 12. 12. 2017, sp. zn. ).

Dovolatelka zpochybňuje použití metodiky znalce RNDr. Pavla Hadaše, Ph.D., pro určení výše škody na lesích za rok 2016 způsobené škodlivými emisemi vypouštěnými do ovzduší (použití rozptylové studie a tzv. Gaussova matematického modelu výpočtu škody) jí provozovaným energetickým závodem, jejíž vhodností se dovolací soud již opakovaně zabýval a shledal, že i přes některé nedostatky této metodiky je pro občanskoprávní řízení o náhradu škody na lesích použitelná (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 8. 2003, sp. zn. , publikovaný pod č. rozh. obč., rozsudek téhož soudu ze dne 19. 12. 2001, sp. zn. , publikovaný pod C 924 v Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu, C. H. Beck). Jak již bylo opakovaně v citovaných rozhodnutích řečeno, do budoucna není vyloučeno přesnější stanovení výše náhrady, bude-li vypracována exaktnější metoda zjištění konkrétních dopadů jednotlivých původců exhalací na lesní porosty. Taková studie však v nyní projednávané věci předložena nebyla a ani dovolatelka neuvedla žádnou alternativní a přesnější metodu, podle níž by měla být zjištěna výše škody připadající na jí vykonávanou činnost spojenou s vypouštěním exhalací do ovzduší. K této otázce tak lze uzavřít, že metodika RNDr. Hadaše je v soudní praxi uznávána a závěry plynoucí ze znaleckých posudků zpracovaných podle této metodiky jsou použitelné jako důkaz. Byť je zřejmé, že závěry o existenci a výši škody jsou částečně paušalizované (není-li v současnosti prakticky možné evidovat škodu na jednotlivých stromech přesně), z důvodů shora uvedených je třeba i nadále považovat metodu opírající se o rozptylovou studii a Gaussův matematický model užité v posudku RNDr. Hadaše za dostačující podklad pro závěr o výši škody (srov. též a o. z.).

Na základě dovolatelkou uplatněných námitek nelze dojít k závěru, že by se odvolací soud od ustálené judikatury odchýlil, popřípadě že jsou dány důvody pro to, aby tyto právní otázky byly dovolacím soudem nově posouzeny jinak. Uplatněné námitky nesměřují proti právnímu posouzení věci odvolacím soudem, ale napadají skutková zjištění a proces hodnocení důkazů, jež zásadně nejsou předmětem dovolacího přezkumu (srov. a ). Ani tvrzená skutečnost, že některý okresní soud rozhodl o téže právní otázce odlišně, přípustnost dovolání ve smyslu sama o sobě nezakládá, neboť odchýlení se od ustálené judikatury (jedna z podmínek přípustnosti dovolání podle tohoto ustanovení) se týká ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, s níž je napadené rozhodnutí v souladu.

Ze všech těchto důvodů Nejvyšší soud dovolání podle pro nepřípustnost odmítl.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje ( věta druhá ).

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

Nesplní-li povinný dobrovolně povinnost uloženou mu vykonatelným rozhodnutím, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí nebo exekuci.

V Brně dne 30. 11. 2023

JUDr. Petr Vojtek předseda senátu