Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 391/06

Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem o ústavní stížnosti G. Š., zastoupeného JUDr. J. P., proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 30. 3. 2006, sp. zn. , a rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 7 ze dne 4. 11. 2005, sp. zn. , takto :

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

V ústavní stížnosti stěžovatel navrhl, aby Ústavní soud zrušil v záhlaví označená rozhodnutí, neboť je názoru, že jimi byla porušena ústavně zaručená práva zakotvená v základních práv a svobod (dále jen " ").

V jednotlivostech stěžovatel uvedl, že jeho trestní stíhání bylo nepřípustné, neboť "již před vynesením rozsudku byl pravomocně odsouzen pro jiný loupežný útok", který však s útokem z 6. 6. 2002 tvořil pokračování v trestném činu. Stěžovatel dále míní, že v jeho trestní věci "se vyskytují zásadní pochyby a nesrovnalosti", bylo "manipulováno" s písemným přepisem zvukového záznamu z hlavního líčení, nebyly provedeny jím navržené důkazy a důkazy, které byly provedeny, soudy nesprávně hodnotily.

Z ústavní stížnosti a z šetření Ústavního soudu se podává, že stěžovatel byl napadeným rozsudkem soudu prvního stupně uznán vinným trestným činem loupeže podle § 234 odst. 1 tr. zákona jako zvlášť nebezpečný recidivista podle § 41 odst. 1 tr. zákona a odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání osmi a půl let a k trestu propadnutí věci (současně byl zrušen výrok o trestu z rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 7 ze dne 24. 3. 2003, sp. zn. ). Stěžovatelovo odvolání rovněž napadeným usnesením odvolací soud podle § 256 tr. řádu (jako nedůvodné) zamítl.

Po podání ústavní stížností (dne 12. 5. 2006) podal stěžovatel též dovolání k Nejvyššímu soudu (dne 22. 6. 2006). Ústavní soud pak (podáním ze dne 27. 9. 2006) stěžovateli sdělil, že vyčká výsledku dovolacího řízení, a bude-li důvod jej napadnout, že tak třeba učinit spolu s předložením rozhodnutí o posledním procesním prostředku v 60-ti denní lhůtě podle .

O dovolání stěžovatele rozhodl Nejvyšší soud usnesením ze dne 14. 2. 2007, sp. zn. , tak, že je jako zjevně neopodstatněné podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. řádu odmítl. Podrobně ze zabýval námitkami, jež stěžovatel opětovně vznesl v ústavní stížnosti (posouzení zvlášť nebezpečné recidivy a důsledků odsouzení za jiný "loupežný útok" ze dne 5. 6. 2002), a shledal je nedůvodnými. Usnesení dovolacího soudu bylo stěžovateli a jeho obhájci doručeno dne 21. 3. 2007 a lhůta k podání ústavní stížnosti uplynula dnem 21. 5. 2007.

Na shora uvedenou výzvu ze dne 27. 9. 2006 stěžovatel do dnešního dne nereagoval.

Ústavní stížnost představuje procesní prostředek určený k ochraně ústavně zaručených základních práv a svobod [ písm. d) y]; k tomu, aby však byla způsobilá věcného projednání, je zapotřebí splnit formální i obsahové podmínky, jež jsou zakotveny především v ustanovení a násl. .

Platí také, že Ústavní soud je vázán tzv. petitem, jímž stěžovatel určil ta rozhodnutí obecných soudů, která stížností napadá; nad takto vymezený rámec je ústavněprávní přezkum vyloučen.

Podle je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje; to neplatí pro mimořádný opravný prostředek, který orgán, jenž o něm rozhoduje, může odmítnout jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení. Procesními prostředky, které zákon k ochraně práva poskytuje, se ve smyslu citovaného zákona rozumí řádné opravné prostředky, mimořádné opravné prostředky (s výjimkou výše uvedenou a návrhu na obnovu řízení) a jiné procesní prostředky k ochraně práva, s jejichž uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení.

Ústavní stížnost tudíž vychází z tzv. principu subsidiarity, tj. je nástrojem ochrany základních práv, jenž nastupuje až po vyčerpání všech dostupných efektivních prostředků k ochraně práva, uplatnitelných v systému orgánů veřejné moci, pojímaného též z hlediska jejich instanční hierarchie. Z toho také logicky plyne požadavek, aby ústavní stížnost umožňovala Ústavnímu soudu zasáhnout, shledal-li by k tomu zákonem stanovené předpoklady, i do rozhodnutí o posledním procesním prostředku, jenž byl účastníkem využit. Ústavní soud ve své judikatuře mnohokrát formuloval závěr, že k případné nápravě zásahu orgánu veřejné moci do ústavně zaručených práv a svobod nemůže dojít, jestliže by z řízení o ústavní stížnosti bylo vyňato právě rozhodnutí o posledním procesním prostředku; tím by totiž - podle tohoto názoru - byl oslaben princip právní jistoty (srov. usnesení ve věci

sp. zn.

, Sbírka nálezů a usnesení, sv. 7, č. 2, str. 331; rovněž kupř. usnesení ve věcech

sp. zn.

,

,

,

,

,

,

,

,

,

,

a další).

Tomu pak v dané věci odpovídá, že nenapadl-li stěžovatel rozhodnutí dovolacího soudu, jež bylo k jím podanému dovolání v jeho trestní věci vydáno, ústavní stížnost trpí právě tímto deficitem, pročež je nutno ji posoudit jako návrh nepřípustný, který Ústavní soud odmítne [ , per analogiam, ].

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 31. května 2007

Vladimír Kůrka

soudce zpravodaj