Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

II.ÚS 703/02

Ústavní soud rozhodl o ústavní stížnosti O.F., zastoupeného JUDr. A. F., advokátkou, proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 23. 7. 2002, sp.zn. a rozsudku Okresního soudu Plzeň - sever ze dne 20. 3. 2002, č.j. -150,

t a k t o :

Ústavní stížnost se o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í

Stěžovatel se návrhem doručeným Ústavnímu soudu dne 13. 11. 2002, s odvoláním na porušení , a d, domáhá zrušení shora uvedených rozsudků, kterými byl spolu s dalšími dvěma žalovanými zavázán k uzavření dohody s žalobci o vydání předmětných nemovitostí. Stěžovatel v ústavní stížnosti uvedl, že proti uvedenému rozsudku Krajského soudu v Plzni podal dovolání a ústavní stížnost podává z opatrnosti pro případ, že by dovolání nebylo připuštěno a rovněž požádal o odklad vykonatelnosti rozhodnutí.

Ústavní soud ověřil, že dovolání stěžovatele, které bylo Nejvyšším soudem ČR shledáno jako přípustné dle , bylo rozsudkem ze dne 17. 6. 2003, -197, zamítnuto dle obč. zák. Dle sdělení Okresního soudu Plzeň -sever ze dne 10.12.2003 bylo rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR doručeno právní zástupkyni stěžovatele dne 11. 7. 2003. Rozsudek Nejvyššího soudu ČR o zamítnutí dovolání ústavní stížností napaden nebyl.

Ústavní soud se před přezkoumáním opodstatněnosti ústavní stížnosti zaměřil na zjištění, zda byly splněny procesní předpoklady pro projednání ústavní stížnosti, stanovené , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů.

Dle cit. zák. je ústavní stížnost oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba podle písm. d) y ČR, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda zaručené ústavním zákonem. Podle uvedeného zákona je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje, přičemž za takový prostředek se nepovažuje návrh na povolení obnovy řízení. Dle ustanovení cit.zák. musí být k ústavní stížnosti přiložena kopie rozhodnutí o posledním prostředku, který zákon k ochraně práva poskytuje.

Z uvedených ustanovení vyplývá zásada subsidiarity ústavní stížnosti, z níž plyne i princip minimalizace zásahů Ústavního soudu do činnosti ostatních orgánů veřejné moci. Ústavní stížnost je tedy krajním prostředkem k ochraně práva nastupujícím až tehdy, kdy náprava před orgány veřejné moci již není standardním postupem možná. Pokud je přípustný opravný prostředek řádně podán, je nezbytné napadnout ústavní stížností i na jeho základě vydané rozhodnutí, neboť k případné nápravě zásahu orgánu veřejné moci do ústavně zaručených práv a svobod nemůže dojít tak, že by z řízení o ústavní stížnosti a z přezkumu Ústavním soudem bylo vyňato právě rozhodnutí o posledním prostředku, který zákon k ochraně práva poskytuje (srov. usnesení ve věci , Sbírka nálezů a usnesení, sv. 7, č. 2, str. 331). Pokud tedy stěžovatel nenapadne rozhodnutí o posledním procesním prostředku k ochraně jeho práva, ale pouze rozhodnutí jemu předcházející, nemůže Ústavní soud o takto podaném návrhu rozhodovat meritorně. Pokud by tak totiž učinil, podané ústavní stížnosti případně i vyhověl a napadené rozhodnutí orgánu veřejné moci zrušil, zůstalo by nenapadené rozhodnutí o posledním procesním prostředku nedotčeno, což by zjevně vyvolalo stav právní nejistoty.

V projednávané věci stěžovatel, jak je jednoznačně zřejmé z petitu ústavní stížnosti i obsahu plné moci, napadl pouze shora citované rozsudky Krajského soudu v Plzni a Okresního soudu Plzeň - sever, avšak nikoliv rozsudek Nejvyššího soudu, jakožto rozhodnutí o posledním prostředku k ochraně práv stěžovatele, přestože stěžovatel dovolání za poslední prostředek k ochraně svých práv, který musí vyčerpat ještě před podáním ústavní stížnosti, považoval. Ústavní soud je přitom petitem návrhu (nikoliv jeho odůvodněním) vázán a nemůže jej překračovat, neboť je pouze v dispozici stěžovatele posoudit, který zásah orgánu veřejné moci považuje za protiústavní a zda jej napadne ústavní stížností.

V dané věci se proto Ústavní soud nemohl meritorně zabývat podanou ústavní stížností, neboť stěžovatel nenapadl rozhodnutí o posledním prostředku k ochraně práva, kterým v daném případě byl rozsudek Nejvyššího soudu ČR, jímž bylo dovolání stěžovatele zamítnuto.

Z těchto důvodů Ústavní soud návrh stěžovatele odmítl dle ustanovení , o Ústavním soudu ve znění pozdějších předpisů, jako návrh nepřípustný, a to mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků

P o u č e n í : Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 15. ledna 2004