Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 774/06

Ústavní soud rozhodl dne 8. listopadu 2006 mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků v senátu složeném z předsedy Jana Musila a soudců Vladimíra Kůrky a Jiřího Muchy ve věci ústavní stížnosti MUDr. K. G., zastoupené JUDr. Pavlem Čadrou, advokátem se sídlem Karlovo nám. 28, Praha 2, proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 12. července 2006 č. j. -58 a usnesení Městského soudu v Praze ze dne 28. března 2006 č. j. -51, za účasti Vrchního soudu v Praze a Městského soudu v Praze jako účastníků řízení, t a k t o:

Ústavní stížnost se o d m í t á.

O d ů v o d n ě n í:

I.

Ve včas podané ústavní stížnosti, která i v ostatních ohledech splňuje formální náležitosti a předpoklady uvedené v zákoně č. , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "), napadá stěžovatelka usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 12. 7. 2006 č. j. -58 a usnesení Městského soudu v Praze ze dne 28. 3. 2006 č. j. -51, a uvádí, že tato výše označená rozhodnutí obecných soudů porušila její ústavně zaručená práva a svobody ve smyslu , , , , , 36 odst. 1, d (dále jen " ") a dále 1 odst. 1, odst. 2, , a y, jakož i Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, a Mezinárodního paktu o občanských a politických právech a Všeobecné deklarace lidských práv.

Porušení ústavně zaručených práv a svobod spatřuje stěžovatelka ve skutečnosti, že obecné soudy řízení o jí podané žalobě na ochranu osobnosti zastavily z důvodu nezaplacení soudního poplatku, aniž předtím "vyčerpávajícím způsobem posoudily podstatu žaloby".

V další části odůvodnění ústavní stížnosti stěžovatelka velmi obšírně rekapituluje obsah žaloby na ochranu osobnosti, podané k Městskému soudu v Praze, a důvody, které ji k tomuto kroku vedly.

Ve vztahu k ústavní stížností napadeným rozhodnutím stěžovatelka tvrdí, že odůvodnění odvolacího soudu nesplňuje podmínky uvedené v ustanovení (dále jen " "), neboť se Vrchní soud v Praze ve svém rozhodnutí nevypořádal s odvolacími námitkami stěžovatelky, takže jeho rozhodnutí je v zásadě, podle názoru stěžovatelky, nepřezkoumatelné. Tato okolnost měla údajně v konečném důsledku vést i k porušení y. K porušení práva domáhat se práva na ochranu cti, dobrého jména a pověsti ve smyslu y u nezávislého a nestranného soudu ( y) došlo ze strany obou obecných soudů tím, že výše označené soudy pro nezaplacení soudního poplatku řízení o žalobě stěžovatelky zastavily.

II.

Z obsahu spisu Ústavní soud zjistil:

Městský soud v Praze usnesením ze dne 28. 3. 2006 č. j. -51 řízení ve věci žaloby stěžovatelky proti žalovanému MUDr. A. F. o ochranu osobnosti zastavil (výrok pod bodem I.) a rozhodl, že žádný z účastníků nemá nárok na náhradu nákladů řízení (výrok pod bodem II.). Důvodem pro zastavení řízení ve smyslu ustanovení , o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů, bylo nezaplacení soudního poplatku stěžovatelkou, i když k tomuto úkonu byla vyzvána poté, co nabylo právní moci usnesení, jímž stěžovatelce nebylo v předmětném řízení přiznáno osvobození od soudních poplatků.

Usnesení soudu prvního stupně potvrdil jako věcně správné usnesením ze dne 12. 7. 2006 č. j. -58 Vrchní soud v Praze, který uvedl, že soud prvního stupně postupoval správně, pokud řízení zastavil z důvodu stěžovatelkou nezaplaceného soudního poplatku a připomněl, že v řízení není možné vyčkávat rozhodnutí Ústavního soudu o ústavní stížnosti, jíž stěžovatelka napadla rozhodnutí o nepřiznání osvobození od soudních poplatků, neboť "ústavní stížnost nemá ve vztahu k předmětnému rozhodnutí odkladný účinek".

III.

Ústavní soud po zvážení námitek stěžovatelky dospěl k závěru, že ústavní stížnost není opodstatněná.

Ústavní soud ve své judikatuře pravidelně zdůrazňuje, že není vrcholem soustavy obecných soudů ( , y) a není z tohoto důvodu oprávněn zasahovat do jejich jurisdikční činnosti, ani si na sebe atrahovat právo přezkumného dohledu (např. nález Ústavního soudu

sp. zn.

, publikovaný ve Sbírce nálezů a usnesení ÚS, sv. 1, nález č. 5, str. 41), to ovšem potud, pokud tyto soudy ve své činnosti postupují ve shodě s obsahem hlavy páté y ( y).

Otázkou rozhodování obecných soudů o nepřiznání osvobození od soudních poplatků v pravomocně skončeném řízení se Ústavní soud zabýval se svém usnesení sp. zn.

ze dne 12. 10. 2006, jímž byla ústavní stížnost stěžovatelky jako zjevně neopodstatněná odmítnuta [ ]. Proto, i když je obdobná argumentace stěžovatelkou znovu akcentována i v této ústavní stížnosti, nevidí Ústavní soud důvod se k této problematice znovu vracet.

V případě nezaplacení soudního poplatku Ústavní soud již v minulosti konstatoval, že důvod k zásahu Ústavního soudu by byl dán v případě, pokud by obecný soud při rozhodování o nepřiznání osvobození od soudních poplatků podle (dále jen " ") neposkytl žadateli dostatečný časový prostor pro úhradu soudního poplatku a pro pokračování v řízení ve věci samé (srov. nález Ústavního soudu ze dne 2. 5. 2002

sp. zn.

, publikovaný ve Sbírce nálezů a usnesení ÚS sv. 26, nález č. 56, str. 107 a násl.). Taková situace však v předmětné věci nenastala, neboť stěžovatelka netvrdí, že by jí usnesení, vyzývající ji k zaplacení soudního poplatku, nebylo doručeno, a že by se tak stalo před rozhodnutím soudu o nepřiznání osvobození od soudního poplatku, případně že by odpovídající soudní poplatek zaplatila.

V předmětném řízení nebylo stěžovatelce (ve smyslu ustanovení ) usnesením Městského soudu v Praze ze dne 16. 11. 2005 č. j. -17 ve spojení s usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 16. 2. 2006 č. j. -42, přiznáno osvobození od soudních poplatků. Následně soud prvního stupně vyzval stěžovatelku k zaplacení soudního poplatku. Přestože tato výzva byla stěžovatelce doručena, stěžovatelka soudní poplatek nezaplatila. Jak správně zdůraznil odvolací soud, odůvodněnost takového postupu nelze shledat ve skutečnosti, že stěžovatelka proti rozhodnutí soudu o nepřiznání osvobození od soudního poplatku podala ústavní stížnost.

Z ústavní stížností napadených usnesení vyplývá, na základě jakých skutkových zjištění a z nich vyvozeného právního závěru obecné soudy rozhodly, přičemž procesní postup a aplikace podústavního práva obecnými soudy byla v předmětné věci zcela ústavně konformní; k zásahu do stěžovatelkou tvrzených ústavně zakotvených práv a svobod nedošlo.

Protože tedy Ústavní soud neshledal žádné porušení ústavně zaručených základních práv nebo svobod stěžovatelky, ústavní stížnost odmítl podle ustanovení jako návrh zjevně neopodstatněný.

P o u č e n í: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 8. listopadu 2006

Jan Musil v. r.

předseda senátu Ústavního soudu