Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 773/06

Ústavní soud rozhodl dne 30. listopadu 2006 v senátě složeném z předsedy Jana Musila a soudců Vladimíra Kůrky a Jiřího Muchy mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky MUDr. K. G., zastoupené JUDr. Pavlem Čadrou, advokátem v Praze 2, Karlovo náměstí 28, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 27. 3. 2006, čj. -47, a usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 20. 7. 2006, čj. -54, jež byla zaevidována pod

sp. zn.

, jakož i ústavní stížnosti stěžovatelky proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 4. 4. 2006, čj. -58, a usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 13. 7. 2006, čj. -66, jež byla zaevidována pod

sp. zn.

, takto:

I. Ústavní stížnosti, vedené pod spisovými značkami a , se spojují ke společnému řízení a budou nadále vedeny pod spisovou značkou . Ústavní stížnosti se odmítají

Odůvodnění

Ústavní stížností ze dne 9. 10. 2006 napadla stěžovatelka usnesení Městského soudu v Praze ze dne 27. 3. 2006, čj. -47, kterým bylo podle , o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů, zastaveno řízení o ochranu osobnosti, vedené stěžovatelkou proti MUDr. A. F., jakož i usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 20. 7. 2006, čj. -54, kterým bylo k odvolání stěžovatelky uvedené usnesení soudu prvního stupně potvrzeno. Tato ústavní stížnost byla zaevidována pod

sp. zn.

.

Ústavní stížností ze dne 13. 10. 2006 napadla stěžovatelka usnesení Městského soudu v Praze ze dne 4. 4. 2006, čj. -58, kterým bylo podle , o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů, zastaveno řízení o ochranu osobnosti, vedené stěžovatelkou proti MUDr. P. P., jakož i usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 13. 7. 2006, čj. -66, kterým bylo k odvolání stěžovatelky uvedené usnesení soudu prvního stupně potvrzeno. Tato ústavní stížnost byla zaevidována pod

sp. zn.

.

Podle může v zájmu hospodárnosti řízení soud spojit ke společnému řízení věci, které byly u něho zahájeny a skutkově spolu souvisí nebo se týkají týchž účastníků.

Obě zmíněné ústavní stížnosti se týkají týchž účastníků (Vrchního soudu v Praze a Městského soudu v Praze) a skutkově spolu souvisí, neboť směřují proti rozhodnutím o zastavení řízení z důvodu nezaplacení soudního poplatku (osvobození od těchto poplatků nebylo stěžovatelce předtím přiznáno), vydaným v řízeních na ochranu osobnosti, kteréžto spolu rovněž souvisí (vedlejší účastníci MUDr. A. F. a MUDr. P. P. měli neoprávněně zasáhnout do jejích osobnostních práv, když jako svědci o ní údajně uvedli nepravdivé informace s cílem ji poškodit); ostatně i důvody, o něž se ústavní stížnosti opírají, jsou shodné. Proto je Ústavní soud podle , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, dále jen " ", ve spojení s spojil ke společnému řízení.

V ústavních stížnostech stěžovatelka - kromě toho, že obšírně líčí důvody, které ji vedly k podání žaloby - v podstatě vyjadřuje nesouhlas s rozhodnutími obecných soudů, jimiž jí nebylo přiznáno osvobození od soudních poplatků. Dále pak tvrdí, že napadenými rozhodnutími bylo porušeno její právo na nestranný a spravedlivý proces, obecné soudy ji měly bezdůvodně znevýhodnit, zastavením řízení došlo k odepření práva na soudní ochranu apod. V souvislosti s tím stěžovatelka poukazuje na řadu ustanovení, mimo jiné d, y a Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, jež měla být napadenými rozhodnutími porušena.

Ústavní soud se nejdříve zabýval otázkou, zda jsou naplněny předpoklady meritorního projednání ústavních stížností ( a 2 ), přičemž dospěl k závěru, že tomu tak není, neboť tyto jsou zjevně neopodstatněné. Podle d se každý může domáhat stanoveným postupem svého práva u nezávislého a nestranného soudu a ve stanovených případech u jiného orgánu. Stěžovatelka se "stanoveným postupem" svého práva nedomáhala, neboť nesplnila přes výzvu soudu svou povinnost uhradit soudní poplatek. Vzhledem k této skutečnosti nezbylo obecným soudům, než v souladu s výše uvedeným ustanovením zákona o soudních poplatcích řízení zastavit. Jde-li o skutečnost, že stěžovatelce nebylo přiznáno osvobození od soudního poplatku, Ústavní soud se jí nezabýval již jen z toho důvodu, že příslušná rozhodnutí obecných soudů (tj. usnesení Městského soudu v Praze ze dne 4. 10. 2005, sp. zn. , a usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 3. 2. 2006, sp. zn. , resp. usnesení Městského soudu v Praze ze dne 7. 11. 2005, sp. zn. , a usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 16. 2. 2006, sp. zn. ), na základě ústavních stížností stěžovatelky, evidovaných pod

sp. zn.

a

, již ústavněprávnímu přezkumu byla podrobena, přičemž žádné pochybení zjištěno nebylo.

Vzhledem k výše uvedeným důvodům byl Ústavní soud nucen ústavní stížnosti, mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení, podle , odmítnout. Zbývá dodat, že totožnou problematikou se již III. senát Ústavního soudu zabýval ve věci vedené pod

sp. zn.

, přičemž lze rovněž odkázat na odůvodnění rozhodnutí, jež bylo v dané věci vydáno.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 30. listopadu 2006