Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 772/06

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Vladimíra Kůrky a soudců Jiřího Muchy a Jana Musila o ústavní stížnosti stěžovatelky MUDr. K. G., zastoupené JUDr. Pavlem Čadrou, advokátem se sídlem v Praze 2, Karlovo náměstí 28, proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 1. 8. 2006, č.j. -56, a usnesení Městského soudu v Praze ze dne 26. 4. 2006, č.j. -50, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Ústavní stížností, vycházející z ustanovení a násl. , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "), se stěžovatelka domáhá zrušení v záhlaví označených rozhodnutí, neboť je toho názoru, že jimi byla porušena ústavně zaručená práva zakotvená v článcích 1, , , , , a základních práv a svobod (dále jen " "), článcích 1 odst. 2, , a České republiky (dále jen " "), Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a Mezinárodního paktu o občanských a politických právech.

V rozsáhle odůvodněné ústavní stížnosti stěžovatelka uvedla, že nepřiznáním osvobození od soudního poplatku a následným zastavením řízení z důvodu nezaplacení soudního poplatku bylo porušeno její právo na přístup k soudu a na soudní ochranu. Nesouhlasí s názorem, projeveným soudy při posuzování jejího návrhu na osvobození od soudních poplatků, že v zahájeném řízení o ochranu osobnosti jde o "zřejmě bezúspěšné uplatňování práva", a je přesvědčena, že napadená usnesení jsou "flagrantním zásahem" do práva na ochranu cti a dobré pověsti, chráněného článkem 10 odst. 1 .

Z ústavní stížnosti a jejích příloh se podává, že usnesením Městského soudu v Praze ze dne 7. 12. 2005, č.j. , 98 a 99/2005-21, potvrzeným usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 28. 2. 2006, č.j. -39, bylo rozhodnuto, že se stěžovatelce (zde žalobkyni) nepřiznává osvobození od soudních poplatků. Stěžovatelka požádala o "odročení" jednání do rozhodnutí Ústavního soudu o ústavní stížnosti, podané proti těmto rozhodnutím, a v soudem stanovené lhůtě poplatek nezaplatila. Městský soud proto řízení o stěžovatelčiných žalobách na ochranu osobnosti zastavil a Vrchní soud jeho usnesení podle potvrdil s připomenutím, že podle ústavní stížnost nemá odkladný účinek. Proti oběma posledně uvedeným rozhodnutím obecných soudů směřuje stěžovatelčina ústavní stížnost.

Ústavní soud je podle soudním orgánem ochrany ústavnosti a tuto svoji pravomoc vykonává mimo jiné tím, že ve smyslu jejího písm. d/ rozhoduje o ústavní stížnosti proti pravomocnému rozhodnutí a jinému zásahu orgánů veřejné moci do ústavně zaručených základních práv a svobod (viz též ). Jestliže ústavní stížnost směřuje proti rozhodnutí vydanému v soudním řízení, není samo o sobě významné, je-li namítána jeho věcná nesprávnost; Ústavní soud není součástí soustavy obecných soudů a není ani povolán k instančnímu přezkumu jejich rozhodnutí. Jeho pravomoc je založena výlučně k přezkumu z hlediska dodržení ústavněprávních principů, tj. zda v řízení (rozhodnutím v něm vydaným) nebyly dotčeny předpisy ústavního pořádku chráněná práva nebo svobody jeho účastníka.

Ústavní stížnost je ve smyslu zjevně neopodstatněná také v případě, kdy jí předestřené tvrzení o porušení základního práva a svobody bylo již dříve Ústavním soudem posouzeno, a z něj vycházející (obdobná) ústavní stížnost jím byla shledána nedůvodnou nebo neopodstatněnou; jinak řečeno, je tomu tak tehdy, když stížností napadené rozhodnutí je konformní se závěry, jež Ústavní soud již dříve vyslovil, a jimiž je rozhodnutí obecných soudů fakticky aprobováno, ať již k tomu došlo předtím nebo poté.

To je významné potud, že tak je tomu i v posuzované věci.

V usnesení ze dne 8. 11. 2006,

sp. zn.

, Ústavní soud posuzoval ústavní stížnosti stěžovatelky proti obsahově shodným rozhodnutím týchž obecných soudů, jimiž bylo (a to z téhož důvodu) zastaveno řízení o stěžovatelčině žalobě na ochranu osobnosti, vycházející ze shodného skutkového základu. Ústavní stížnost stejného obsahu kvalifikoval jako návrh zjevně neopodstatněný, a podle § 43 odst. 2 písm. a/ zákona o Ústavní soudu, ji odmítl.

Jelikož není žádného důvodu, aby nyní rozhodl jinak, Ústavní soud se uchýlil - ve smyslu shora vyložené zásady - i zde k ustanovení , a posuzovanou ústavní stížnost odmítl rovněž; na odůvodnění předchozích rozhodnutí se přitom plně odkazuje.

Sluší se připomenout, že v daném stadiu řízení jsou již zcela bezvýznamné okolnosti, rozhodné pro hodnocení podmínek pro osvobození stěžovatelky od soudních poplatků, včetně těch, jimiž stěžovatelka sledovala doložit, že její žaloba je důvodná. Relevantní je výlučně, že stěžovatelka nezaplatila ve stanovené lhůtě soudní poplatek, ačkoli tuto povinnost (nepřiznáním osvobození) již nezvratně měla.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 29. března 2007

Vladimír Kůrka, v. r.

předseda senátu