Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 280/06

Ústavní soud rozhodl dne 12. října 2006 v senátě složeném z předsedy Jana Musila a soudců Vladimíra Kůrky a Jiřího Muchy mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky MUDr. K. G., zastoupené JUDr. Liborem Petříčkem, advokátem v Praze 5, Kodymova 2526/4, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 16. 11. 2005, sp. zn. , usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 3. 1. 2006, sp. zn. , jež byla zaevidována pod

sp. zn.

, a dále ve věci ústavní stížnosti téže stěžovatelky, zastoupené JUDr. Pavlem Čadrou, advokátem v Praze 2, Karlovo náměstí 28, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 16. 11. 2005, sp. zn. , a usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 16. 2. 2006, sp. zn. , jež byla zaevidována pod

sp. zn.

, takto:

I. Ústavní stížnosti, vedené pod spisovými značkami a , se spojují ke společnému řízení, a nadále budou vedeny pod spisovou značkou . Ústavní stížnosti se odmítají.

Odůvodnění:

Ústavní stížností ze dne 20. 3. 2006 napadla stěžovatelka usnesení Městského soudu v Praze ze dne 16. 11. 2005, sp. zn. , kterým v řízení o žalobě na ochranu osobnosti, jež směřovala proti MUDr. J. T., nebylo stěžovatelce podle přiznáno osvobození od soudních poplatků s tím, že se jedná o zjevně bezúspěšné uplatňování práva. Dále pak stěžovatelka napadla usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 3. 1. 2006, sp. zn. , kterým bylo výše citované rozhodnutí soudu prvního stupně potvrzeno. Tato ústavní stížnost byla zaevidována pod

sp. zn.

.

Ústavní stížností ze dne 5. 5. 2006 napadla stěžovatelka usnesení Městského soudu v Praze ze dne 16. 11. 2005, sp. zn. , kterým v řízení o žalobě na ochranu osobnosti, jež směřovala proti MUDr. A. F., nebylo stěžovatelce podle přiznáno osvobození od soudních poplatků s tím, že se jedná o zjevně bezúspěšné uplatňování práva. Dále pak stěžovatelka napadla usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 16. 2. 2006, sp. zn. , kterým bylo výše citované rozhodnutí soudu prvního stupně potvrzeno. Tato ústavní stížnost byla zaevidována pod

sp. zn.

.

Podle může v zájmu hospodárnosti řízení soud spojit ke společnému řízení věci, které byly u něho zahájeny a skutkově spolu souvisí nebo se týkají týchž účastníků.

Obě zmíněné ústavní stížnosti se týkají týchž účastníků (Vrchního soudu v Praze a Městského soudu v Praze) a skutkově spolu souvisí, neboť směřují proti zamítavým rozhodnutím ve věci osvobození od soudních poplatků v řízeních na ochranu osobnosti, kterážto spolu rovněž souvisí (vedlejší účastníci MUDr. J. T. a MUDr. A. F. jako členové výběrové komise nedoporučili, aby stěžovatelka zastávala místo odborné asistentky, čímž mělo dojít k neoprávněnému zásahu do jejích osobnostních práv); ostatně i důvody, o něž se ústavní stížnosti opírají, jsou v podstatě shodné. Proto je Ústavní soud podle , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, dále jen "", ve spojení s spojil ke společnému řízení.

Podstatou ústavní stížnosti je polemika s názorem obecných soudů, že se v případě stěžovatelky jedná o zjevně bezúspěšné uplatňování práva, neboť pokud ona spatřuje neoprávněný zásah do svých osobnostních práv v tom, že žalovaní jako členové výběrové komise vyslovili svůj názor (spočívající v tom, že nedoporučují, aby stěžovatelka setrvala na svém tehdejším pracovním místě odborné asistentky), jednalo se o plnění jejich povinností, což je okolnost, jež vylučuje neoprávněnost zásahu do osobnostních práv stěžovatelky. Stěžovatelka s tímto závěrem nesouhlasí a v ústavní stížnosti podrobně líčí okolnosti, které ji vedly k uplatnění žaloby, tedy že se stala v minulosti obětí pracovní šikany a mobbingu ze strany svého nadřízeného, a poté, co celou věc oznámila zaměstnavateli, bylo na její pracovní místo vypsáno výběrové řízení, v němž neuspěla. Jmenovaní členové výběrové komise nedoporučili stěžovatelku z důvodů odborných ponechat na pracovním místě, přičemž jejich nepravdivé závěry o odborných kvalitách stěžovatelky, jakož i její srovnání s kandidátem, který byl ve výběrovém řízení úspěšný, ohrožují její pověst, vážnost a dobré jméno. Tvrzení členů výběrové komise proto bylo neoprávněným zásahem do jejího práva na ochranu osobnosti, občanské cti a důstojnosti.V důsledku toho postihly stěžovatelku jak ekonomický pád, neboť je od 1. 1. 2003 nezaměstnaná, tak společenský pád, neboť byla nucena odejít z prestižního místa, jakož i pád pracovní, neboť vzhledem k nepříznivým informacím nemůže nalézt odpovídající pracovní místo. Vzhledem k tomu stěžovatelka podala na všechny členy výběrové komise žalobu na ochranu osobnosti, kterou se domáhá též zaplacení náhrady nemajetkové újmy v penězích. S ohledem na svou obtížnou sociální situaci stěžovatelka požádala o osvobození od soudních poplatků.

Ústavní soud se nejdříve zabýval otázkou, zda jsou naplněny předpoklady meritorního projednání ústavních stížností ( a 2 ), přičemž dospěl k závěru, že tomu tak není.

Obsahově totožnou ústavní stížností stěžovatelky se již III. senát Ústavního soudu zabýval ve svém usnesení ze dne 27. 9. 2006,

sp. zn.

(stejně jako I. senát Ústavního soudu v usnesení ze dne 10. 8. 2006,

sp. zn.

), a dospěl k závěru, že se jedná o návrh zjevně neopodstatněný. Vzhledem k tomu, že Ústavní soud neshledal důvod, proč by se od svých závěrů vyslovených ve výše označených usneseních měl odchylovat, nezbylo mu, než s odkazem na tato rozhodnutí ústavní stížnosti mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení podle odmítnout.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 12. října 2006