Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 2325/13

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Michaely Židlické, soudkyně JUDr. Vlasty Formánkové a soudce zpravodaje JUDr. Vladimíra Sládečka o ústavní stížnosti Milana Samka, zastoupeného JUDr. Pavlem Musilem, Ph.D., advokátem se sídlem Praha 1, Hellichova 1, proti rozsudku Okresního soudu v Pardubicích č. j. -131 ze dne 9. 5. 2013, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

Stěžovatel se, s odvoláním na porušení a d (dále jen "") a y, domáhá zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí okresního soudu, kterým byl zavázán zaplatit České kanceláři pojistitelů částku 2 560 Kč s příslušenstvím. Uvedená částka představuje příspěvek za provoz nepojištěného vozidla stanovený podle , o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla (dále jen ""), za období od 20. 3. 2009 do 27. 4. 2009.

Stěžovatel v ústavní stížnosti namítá, že povinnost uzavřít smlouvu o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla je podle ustanovení spojena s provozováním vozidla, nikoliv s pouhým držením vozidla. Stěžovatel je přitom přesvědčen, že v řízení dostatečně prokázal, že jeho vozidlo nebylo provozuschopné. Podle stěžovatele soud nesprávně spojuje vznik povinnosti platit vymáhaný zákonný příspěvek s nevrácením tabulky s registrační značkou. Nesplnění povinnosti vrátit tabulku s registrační značkou však zakládá pouze odpovědnost za přestupek dle

Ústavní soud přezkoumal stížnost z hlediska kompetencí daných muu, tj. z pozice soudního orgánu ochrany ústavnosti, který není další instancí v systému všeobecného soudnictví, není soudem nadřízeným ostatním soudům a jako takový je oprávněn do jejich rozhodovací pravomoci zasahovat pouze za předpokladu, že nepostupují v souladu s principy obsaženými v hlavě pátéy.

Ústavní soud se nejdříve zabýval otázkou, zda jsou naplněny předpoklady meritorního projednání ústavní stížnosti [, 2 , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "")] a dospěl k závěru, že ústavní stížnost představuje zjevně neopodstatněný návrh ve smyslu ustanovení .

Citované ustanovení rozeznává jako zvláštní kategorii návrhů návrhy "zjevně neopodstatněné", čímž se v zájmu efektivity a hospodárnosti dává Ústavnímu soudu příležitost posoudit přijatelnost návrhu ještě předtím, než si otevře prostor pro jeho věcné posouzení. Uvedené platí za předpokladu objektivně založené způsobilosti rozhodnout o "nepřijatelnosti" již na základě obsahu napadených rozhodnutí orgánů veřejné moci a argumentace, jež je proti nim uplatněna v ústavní stížnosti, jestliže prima facie nedosahuje ústavněprávní roviny, tj. nemůže-li se, již vzhledem ke své povaze a obsahu, dotknout ústavně zaručených práv a svobod.

Podle ustanovení usnesení o odmítnutí návrhu podle odstavců 1 a 2 musí být písemně vyhotoveno, stručně odůvodněno uvedením zákonného důvodu, pro který se návrh odmítá a musí obsahovat poučení, že odvolání není přípustné.

Ústavní soud především uvádí, že napadené rozhodnutí, týkající se částky 2 560 Kč s přísl., je rozhodnutím, proti němuž není odvolání přípustné, jde tedy o rozhodnutí v tzv. bagatelní věci. Podle ustálené judikatury Ústavního soudu v případě bagatelních věcí lze k přezkumu věci z ústavněprávního hlediska přikročit jen v případech zcela evidentní svévole orgánů veřejné moci, neboť tato částka již jen pro svou výši - není schopna současně představovat porušení základních práv a svobod (srov. např. usnesení

sp. zn.

).

O takový případ se však nejedná, a to ani přes obecný poukaz stěžovatele na údajnou praxi České kanceláře pojistitelů, která má úmyslně vyvolávat "bagatelnost sporů" rozdělením vymáhaného nároku do více částek. Ostatně v projednávané věci stěžovatel nenamítá, že by takto bylo postupováno vůči němu. Nelze odhlédnout ani od toho, že stěžovatel se dovolává ze strany Ústavního soudu benevolentního přístupu, pokud jde o možnost přezkumu tzv. bagatelní věci, ačkoliv příčinu k soudnímu sporu ohledně předmětné částky zavdal sám nerespektováním povinností vyplývajících ze

Ústavní soud dodává, že v předmětné věci jde pouze o výklad a aplikaci podústavního práva, které ústavněprávní roviny nedosahují, přičemž přijatým závěrům nelze z ústavního hlediska nic vytknout. Nalézací soud v odůvodnění svého rozhodnutí přehledně a logicky vysvětil, na základě kterých skutečností neuvěřil tvrzení stěžovatele o tom, že vozidlo nebylo provozováno. Z rozhodnutí přitom jednoznačně vyplývá, že v projednávané věci byl stěžovatel zavázán k povinnosti zaplatit zákonný příspěvek, neboť jako vlastník vozidla nevyřazeného z evidence nezaplatil zákonné pojištění. Nejednalo se proto o "sankci" za nesplnění evidenční povinnosti, jak namítá stěžovatel (srov. též rozhodnutí Ústavního soudu v obdobných věcech

sp. zn.

a

dostupná na http://nalus.usoud.cz).

Vzhledem k uvedenému byla ústavní stížnost mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků podle ustanovení odmítnuta jako návrh zjevně neopodstatněný.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 5. listopadu 2013

JUDr. Michaela Židlická

předsedkyně senátu Ústavního soudu