Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 47/13

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Ivany Janů, soudce Ludvíka Davida (soudce zpravodaj) a soudkyně Kateřiny Šimáčkové ve věci ústavní stížnosti stěžovatele Jaroslava Suchanka, zastoupeného JUDr. Wieslawem Firlou, advokátem se sídlem v Havířově, U Stromovky 11, proti rozsudku Okresního soudu v Karviné - pobočky v Havířově ze dne 30. října 2012 č. j. -84, za účasti Okresního soudu v Karviné - pobočky v Havířově jako účastníka řízení takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Ústavní stížností podanou v zákonné lhůtě se stěžovatel domáhal zrušení v záhlaví označeného rozhodnutí obecného soudu s tvrzením, že jím došlo k dotčení jeho základního práva na spravedlivý proces, zakotveného v d a v Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.

Okresní soud v Karviné - pobočka v Havířově vyhověl žalobě, kterou se Česká kancelář pojistitelů domáhala proti žalovanému (stěžovateli) zaplacení částky 3 622 Kč s příslušenstvím; žalobci byla proti žalovanému přiznána též náhrada nákladů řízení. Soud dovodil, že žalobci svědčí nárok podle ustanovení , , a zejména , 4 , o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem motorového vozidla. Žalovaný totiž neměl v období od 1. 3. 2009 do 14. 4. 2009 uzavřeno pojištění odpovědnosti z provozu vozidla a žalovaná částka představovala dlužný zákonný příspěvek (namísto pojistného) za toto období, který byl žalovaný povinen zaplatit.

Stěžovatel v ústavní stížnosti namítal, že soud vycházel pouze z jeho zápisu jako vlastníka v registru vozidel a na základě tohoto zjištění omezil veškeré další dokazování. Neakcentoval tak zejména skutečnost, že vozidlo bylo v uváděném období odstaveno na soukromém pozemku žalovaného, kde se je tento snažil zprovoznit. K naplnění skutkové podstaty nestačí, že je vozidlo (podle slov zákona) provozováno, ale musí se tak dít v rozporu se zákonem. To se však nestalo. Právo na spravedlivý proces porušil obecný soud nejen svým právním závěrem, ale i odmítnutím provádět dokazování k žalovaným tvrzeným skutečnostem o umístění vozidla, jeho stavu a faktickému neprovozování. Stěžovatel žádal, aby Ústavní soud zrušil stížností napadený rozsudek obecné instance a současně konstatoval porušení práva na spravedlivý proces.

Ústavní soud je podle , 83, 90 a dalších y soudním orgánem ochrany ústavnosti, jenž není další přezkumnou instancí v soustavě obecných soudů. Jeho role spočívá, a to při dodržení zásady minimalizace zásahů do rozhodování obecných soudů, v posouzení souladu postupu řízení a následných rozhodnutí těchto soudů s kritérii garantovanými ústavním pořádkem, zejména s vůdčími principy ovládajícími řízení před orgány veřejné moci. Obsah ústavní stížnosti tedy nemůže být takřka pouhou polemikou s rozhodovacími důvody obecného soudu, a to tím spíše, je-li jeho rozsudek (v tomto případě rozsudek prvostupňového soudu, řízení bylo jednoinstanční) v souladu se zákonem.

Ústavní soud totiž v posuzované věci neshledává důvod, proč by se měl odchýlit od své konstantně se utvářející interpretační praxe v relaci k těm ustanovením , která jsou výše zmíněna. Jde konkrétně o usnesení ze dne 20. 11. 2012

sp. zn.

a usnesení ze dne 27. 9. 2012

sp. zn.

. V obou se odmítá ústavní stížnost podaná stěžovatelem v obdobném postavení a za obdobných skutkových okolností jako nyní. V prvním se výslovně zdůrazňuje, že nešlo o ex lege "neprovozování" vozidla, bylo-li odstaveno; stěžovatel by musel po rozhodnou dobu nechat formálně vyřadit vozidlo z evidence. Ve druhém se též explicitně uvádí, že důkazy o jen příležitostném provozu vozidla (a maiori ad minus, pozn.) nemohou zprostit stěžovatele povinnosti k úhradě zákonného příspěvku podle Nárok žalobce v řízení před obecným soudem byl tedy uplatněn po právu, což platí i pro nyní posuzovanou věc; ta navíc, jak patrno, zůstává z hlediska právní kvalifikace v rovině jednoduchého práva a nedosahuje aplikační, resp. interpretační úrovně práva ústavního.

Na základě těchto závěrů Ústavní soud ústavní stížnost mimo ústní jednání podle ustanovení jako návrh zjevně neopodstatněný odmítl.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 24. září 2013

Ivana Janů, v. r.

předsedkyně senátu