Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 775/14

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Vladimíra Sládečka (soudce zpravodaj), soudkyň JUDr. Vlasty Formánkové a JUDr. Michaely Židlické o ústavní stížnosti Josefa Adamce, zastoupeného JUDr. Tomášem Machem, LL.M., Ph.D, advokátem se sídlem Křižíkova 18, Praha 8, proti rozsudku Okresního soudu Plzeň-jih č. j. -54 ze dne 22. 11. 2013, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

Stěžovatel se, s odvoláním na porušení , , a d (dále jen " "), y a Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, domáhá zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí, kterým byl zavázán zaplatit České kanceláři pojistitelů částku 1 420 Kč s příslušenstvím. Uvedená částka představuje příspěvek za provoz nepojištěného vozidla stanovený podle , o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla (dále jen " "), za období od 21. 6. 2010 do 18. 8. 2010.

Stěžovatel v ústavní stížnosti namítá, že v rozhodném období sice byl ve smyslu zákona vlastníkem a provozovatelem předmětného motocyklu, avšak vozidlo v tomto období neprovozoval na pozemní komunikaci a neměl proto ani povinnost uzavřít smlouvu o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla. Podle stěžovatele soud nesprávně zaměňuje pojmy provozovatel vozidla a provozování vozidla. Podle jeho názoru se povinnost pojištění vztahuje na vozidla provozovaná na veřejně přístupné pozemní komunikaci, nikoli pouze registrovaná s neodevzdanou registrační značkou.

Ústavní soud přezkoumal ústavní stížností napadené rozhodnutí z hlediska kompetencí daných mu u, tj. z pozice soudního orgánu ochrany ústavnosti, který není další instancí v systému všeobecného soudnictví, není soudem nadřízeným ostatním soudům a jako takový je oprávněn do jejich rozhodovací pravomoci zasahovat pouze za předpokladu, že nepostupují v souladu s principy obsaženými v hlavě páté y.

Dospěl poté k závěru, že jde o návrh zjevně neopodstatněný.

Podle ustanovení , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "), musí být usnesení o odmítnutí návrhu podle odstavců 1 a 2 písemně vyhotoveno, stručně odůvodněno uvedením zákonného důvodu, pro který se návrh odmítá a musí obsahovat poučení, že odvolání není přípustné.

Ústavní soud především uvádí, že napadené rozhodnutí týkající se částky 1 420 Kč s příslušenstvím je rozhodnutím, proti němuž není odvolání přípustné, jde tedy o rozhodnutí v tzv. bagatelní věci. Podle ustálené judikatury Ústavního soudu v případě bagatelních věcí lze k přezkumu věci z ústavněprávního hlediska přikročit jen v případech zcela evidentní svévole orgánů veřejné moci, neboť tato částka již jen pro svou výši - není schopna současně představovat porušení základních práv a svobod (srov. např. usnesení

sp. zn.

). O takový případ však nejde.

Ústavní soud dále konstatuje, že v předmětné věci jde pouze o výklad a aplikaci podústavního práva, které ústavněprávní roviny nedosahují.

Nalézací soud v odůvodnění svého rozhodnutí srozumitelně vysvětil, že za situace, kdy stěžovatel byl v rozhodném období vlastníkem vozidla, ale neodevzdal příslušnému orgánu evidence vozidel tabulky s registrační značkou k tomuto vozidlu, nelze dospět k jinému závěru, než že byl v tomto období provozovatelem vozidla. Je zcela irelevantní, zda s vozidlem reálně jezdil po komunikacích či nikoliv. Stěžovatel byl proto zavázán k povinnosti zaplatit zákonný příspěvek, neboť jako vlastník vozidla nevyřazeného z evidence nezaplatil zákonné pojištění. Soudní rozhodnutí je patřičně odůvodněno, je v něm uvedeno, jaké skutečnosti má soud za zjištěné, jakými úvahami se při rozhodování řídil a které předpisy aplikoval, přičemž přijatým závěrům nelze z ústavního hlediska nic vytknout (srov. též rozhodnutí Ústavního soudu v obdobných věcech

sp. zn.

,

,

dostupná na http://nalus.usoud.cz).

Vzhledem k výše uvedenému byla ústavní stížnost mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků podle ustanovení jako návrh zjevně neopodstatněný odmítnuta.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 2. dubna 2014

JUDr. Vladimír Sládeček

předseda senátu Ústavního soudu