Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 513/12

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu Michaely Židlické, soudkyně Vlasty Formánkové a soudce Vladimíra Sládečka o ústavní stížnosti společnosti CG HOLDING, s. r. o. se sídlem v Praze 2 - Vinohrady, Anny Letenské 7/34, zastoupené JUDr. Petrem Hromkem, Ph.D., advokátem Advokátní kanceláře se sídlem Praha 2 - Vinohrady, Vinohradská 30, proti výrokům č. II. usnesení Městského soudu v Praze č. j. -35 ze dne 6. 12. 2011, č. j. -44 ze dne 16.12.2011, č. j. -37 ze dne 16. 12. 2011, č. j. -36 ze dne 16. 12. 2011, č. j. -37 ze dne 16. 12. 2011, č. j. -53 ze dne 16. 12.2011, č. j. -45 ze dne 5. 1. 2012, č. j. -38 ze dne 5. 1.2012, č. j. -38 ze dne 5. 1. 2012, č. j. -50 ze dne 5. 1. 2012, č. j. -38 ze dne 5. 1.2012, č. j. -49 ze dne 5. 1.2012, č. j. -38 ze dne 5. 1. 2012, č. j. -38 ze dne 5. 1. 2012, č. j. -38 ze dne 5. 1. 2012, č. j. -39 ze dne 5. 1. 2012, č. j. ze dne 16. 12. 2011, č. j. -35 ze dne 16. 12. 2011, č.j. -35 ze dne 7. 12. 2011, č. j. -45 ze dne 14. 12. 2011, č. j. -36 ze dne 7. 12. 2011, č. j. -45 ze dne 7. 12. 2011, č. j. -36 ze dne 6. 12. 2011, č. j. -36 ze dne 6. 12. 2011, č. j. -36 ze dne 6. 12. 2011, č. j. -36 ze dne 6. 12. 2011, č. j. -36 ze dne 6. 12. 2011, č. j. -36 ze dne 6. 12. 2011, č.j. -37 ze dne 6. 12. 2011, č. j. -27 ze dne 14. 12. 2011, č. j. -36 ze dne 6. 12. 2011, č. j. -36 ze dne 6.12.2011, č. j. -24 ze dne 17. 10. 2011, č. j. -20 ze dne 20. 12. 2011, č. j. -33 ze dne 20. 12. 2011, č. j. -22 ze dne 20. 12. 2011, č.j. -21 ze dne 20. 12. 2011, č. j. -35 ze dne 20. 12. 2011, č. j. -32 ze dne 20.12.2011, č. j. -32 ze dne 20. 12. 2011, č. j. -22 ze dne 20. 12. 2011, č. j. -21 ze dne 20. 12. 2011, č. j. -33 ze dne 20. 12. 2011, č. j. -21 ze dne 20. 12. 2011, č. j. -25 ze dne 20. 12. 2011, č. j. -26 ze dne 20. 12. 2011 a č. j. -27 ze dne 20. 12. 2011, takto:

Ústavní stížnost a návrh s ní spojený se odmítají.

Odůvodnění:

I.

1. Stěžovatelka se svou včas podanou ústavní stížností domáhá s odvoláním na porušení principů svobodného a demokratického státu dle , a d (dále jen "") a y (dále jen ""), a to předvídatelnosti práva a právní jistoty, porušení práva na spravedlivý proces, zaručeného y a Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, práva na zákonnost postupu orgánů uplatňujících státní moc ( a y a y), y, jakož i porušení práva na rovnost účastníků řízení (y), zrušení výroků II. shora označených rozhodnutí Městského soudu v Praze.

2. Z obsahu ústavní stížnosti a z jejích příloh Ústavní soud zjistil, že stěžovatelka v červenci roku 2010 koupila od mobilního operátora T-Mobile Czech Republic, a. s., portfolio tisíce pohledávek za různými dlužníky. V průběhu měsíce srpna a září 2010 podala u Českého telekomunikačního úřadu (dále jen "ČTÚ") více než osm set návrhů na zahájení správního řízení proti těmto dlužníkům o zaplacení dlužných částek. ČTÚ však nedodržel lhůtu stanovenou pro vydání rozhodnutí a stěžovatelka se proto v průběhu roku 2011 v cca osmi stech případech obrátila na Městský soud v Praze se žalobami na ochranu proti nečinnosti. Po podání těchto žalob však ČTÚ v předmětných správních řízeních rozhodl. Stěžovatelka proto vzala žaloby zpět, přičemž žádala přiznání náhrady nákladů v částce 9.640,- Kč za každé řízení. Městský soud v Praze shora označenými rozhodnutími řízení sice zastavil (výrok I.), avšak ve výroku č. II. rozhodnutí v rozporu se zákonem a judikaturou Městského soudu v Praze a Nejvyššího správního soudu stěžovatelce nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení.

3. Stěžovatelka v ústavní stížnosti popsala okolnosti předmětných řízení a obsáhle polemizuje s argumentací uvedenou Městským soudem v Praze v odůvodnění napadených usnesení, kdy jednotlivé senáty měly rozhodovat za stejných podmínek opačně, než dříve ve shodných věcech. Tím mělo dojít ke zkrácení stěžovatelky v ústavně zaručených právech, a stěžovatelka proto požaduje, aby Ústavní soud napadená rozhodnutí zrušil. Současně navrhuje, aby Ústavní soud uložil Městskému soudu v Praze povinnost nahradit jí náklady řízení před Ústavním soudem.

II.

4. Ústavní soud poté, co vzal v úvahu stěžovatelkou předložená tvrzení a seznámil se s obsahem ústavní stížností napadených rozhodnutí, dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

5. Ústavní soud předně konstatuje, že stěžovatelka se v identických případech obrací na Ústavní soud opakovaně, kdy v 16 podáních k Ústavnímu soudu brojila proti více než 700 rozhodnutím Městského soudu v Praze. Vždy se přitom domáhala přiznání nákladů řízení před správním soudem v požadované výši. Ústavní soud s ohledem na tuto skutečnost nerekapituluje podrobněji stížnostní námitky stěžovatelky, neboť tyto jsou ve své podstatě totožné s těmi, s nimiž se již Ústavní soud podrobně vypořádal v usneseních

sp. zn.

ze dne 21. 6. 2012,

sp. zn.

ze dne 23. 8. 2012,

sp. zn.

ze dne 1. 11. 2012,

sp. zn.

ze dne 10. 1. 2013,

sp. zn.

ze dne 20. 9. 2012,

sp. zn.

ze dne 11. 9. 2012,

sp. zn.

ze dne 9. 4. 2013,

sp. zn.

ze dne 23. 1. 2013 a

ze dne 10. 1. 2013, která jsou stěžovatelce známá (dostupná též na http://nalus.usoud.cz.) a jimiž byly ústavní stížnosti stěžovatelky odmítnuty jako zjevně neopodstatněné. Na právním názoru vyjádřeném v citovaných rozhodnutích Ústavního soudu nemá Ústavní soud důvod nic měnit, a proto na jejich odůvodnění pro stručnost pouze odkazuje.

6. Jelikož Ústavní soud ani v nyní projednávané věci nezjistil nic, co by svědčilo o existenci neoprávněného zásahu do stěžovatelčiných ústavně zaručených práv, nezbylo než ústavní stížnost odmítnout dle , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen ""). Vzhledem k výsledku řízení nebylo možno vyhovět ani návrhu stěžovatelky na přiznání nákladů řízení ( ).

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 6. června 2013

Michaela Židlická, v. r.

předsedkyně senátu Ústavního soudu