Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 223/12

Ústavní soud ČR rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Vlasty Formánkové, soudce zpravodaje Miloslava Výborného a soudkyně Michaely Židlické ve věci ústavní stížnosti CG HOLDING, s. r. o., se sídlem v Praze 2 - Vinohrady, Anny Letenské 7/34, zastoupené JUDr. Petrem Hromkem, Ph.D., advokátem, AK se sídlem v Praze 2 - Vinohrady, Vinohradská 30, proti usnesením Městského soudu v Praze ze dne 17. 10. 2011 č. j. -23, č. j. -24 a č. j. -23 takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

I.

Z důvodů zevrubně v ústavní stížnosti přednesených domáhá se stěžovatelka zrušení náhradově nákladových výroků usnesení shora uvedených.

Opakovat argumentaci stěžovatelky či odůvodnění usnesení, jímž Městský soud v Praze přiznal na náhradě nákladů řízení stěžovatelce vždy toliko 432,- Kč a nikoliv jí očekávaných třikrát 9 640,- Kč netřeba, neboť uvedené je účastníkům řízení známo.

Stěžovatelce i Městskému soudu v Praze rovněž je známo unesení Ústavního soudu

sp. zn.

, jímž byla (mimo jiné) odmítnuta ústavní stížnost stěžovatelky ve vztahu k nyní též naříkaným usnesením ze dne 17. 10. 2011 č. j. -23 a -23.

Rozhodnutí o odmítnutí ústavní stížnosti nepředstavuje sice překážku věci rozsouzené [srov. ustanovení , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " ")] a není též závazné pro rozhodování Ústavního soudu o ústavní stížnosti nyní projednávané, nicméně důvody, pro něž Ústavní soud návrhy na zrušení uvedených usnesení Městského soudu v Praze již jedenkrát odmítl, nepovažuje Ústavní soud ani nyní za potřebné jakkoliv korigovat. Může proto na usnesení odkázat, a to jak v části výslovně se upínající k stěžovaným usnesením, tak v části odůvodnění zobecňující náhled Ústavního soudu na požadavky stěžovatelkou ve více návrzích předložené. Pro uvedené byla ústavní stížnost shledána zjevně neopodstatněnou nejen ve vztahu k usnesení Městského soudu v Praze shora citovaným, nýbrž též ve vztahu k naříkanému usnesení téhož soudu č. j. .

Jakkoliv by již řečené postačovalo k odůvodnění výroku v této věci přijatému, považuje Ústavní soud za potřebné zvláště (navíc) zdůraznit, že z napadených rozhodnutí je patrno, že soud svá skutková zjištění a z nich vyvozené právní závěry ohledně důvodů opodstatňujících nepřiznání požadované výše náhrady nákladů řízení v souladu s požadavky spravedlivého procesu v napadených rozhodnutích dostatečně odůvodnil; proto lze konstatovat, že předpoklady spravedlivého procesu ve vztahu k odůvodňování soudních rozhodnutí ústavní stížností napadená rozhodnutí správního soudu splňují a nelze je označit za "libovolné"; jinak řečeno, postup správního soudu vedoucí k vydání ústavní stížností napadených náhradově nákladových výroků nebyl svévolný či nepřiměřený. K porušení základního práva stěžovatelky na ochranu majetku dle d, jakož i k porušení dalších základních práv stěžovatelkou výslovně připomenutých, proto nedošlo.

V dané souvislosti nutno poukázat na nosné principy výše citovaného nálezu

sp. zn.

, dostupného na http://nalus.usoud.cz, (mutatis mutandis aplikovatelné i na věc stěžovatelky), z nichž lze uvést následující:

"21. Pravidlo, dle nějž lze úspěšné procesní straně přiznat náhradu toliko účelně vynaložených nákladů, se vztahuje na jakékoliv náklady řízení, tedy i na náklady spojené se zastupováním advokátem (na odměnu za zastupování, paušální náhradu hotových výdajů a náhradu za daň z přidané hodnoty). Ústavní soud nesdílí stěžovatelčin právní názor upírající soudu oprávnění posuzovat účelnost těchto nákladů; naopak povinnost k posouzení jejich účelnosti při rozhodování o náhradě nákladů řízení výslovně vyplývá z Tento závěr se opírá nejen o jazykový výklad zmíněného ustanovení; ani pomocí jiných interpretačních metod totiž nelze korektně snést přesvědčivé argumenty pro právní názor vyjímající náklady spojené se zastupováním advokátem z posouzení toho, zda byly potřebné k účelnému uplatňování nebo bránění práva, či nikoli.

22. Zvažuje-li soud při rozhodování o náhradě nákladů řízení otázku, zda náklady spojené se zastupováním advokátem lze považovat za náklady účelně vynaložené, neměl by pouštět ze zřetele i samotný účel civilního procesu jako takového. Jeho účelem je poskytování ochrany porušeným nebo ohroženým skutečným subjektivním hmotným právům a právem chráněným zájmům. V souladu s tímto vymezením účelu civilního procesu nejsou situace, na něž Ústavní soud již v minulosti upozorňoval, kdy se civilní řízení vede nikoliv kvůli věci samé, ale kvůli částce, která může být přiznána na náhradě nákladů řízení (nález ze dne 14. 9. 2011,

sp. zn.

). Nelze připustit, aby civilní soudní řízení bylo odtrženo od jeho skutečného společenského poslání a aby se místo poskytování ochrany stalo výlučně nástrojem sloužícím k vytváření snadného a nijak neodůvodněného zisku na úkor protistrany. I pro náklady řízení tedy platí obecná myšlenka, kterou zdejší soud vyslovil již v nálezu ze dne 20. 6. 2011,

sp. zn.

: "Jednotlivé instituty a jiných procesních předpisů je proto nutno upravit, a úpravu interpretovat a aplikovat tak, aby - při zachování ostatních základních principů a východisek civilního procesu - odpovídaly takto vymezené ochranné funkci civilního práva procesního." Nebude-li civilní proces ochrannou funkci plnit, ztrácí tím jeho existence jakékoli společenské opodstatnění."

V projednávané věci Ústavní soud neshledal jakýkoliv důvod se od uvedených nálezově vyjádřených principů odchýlit.

Z výše uvedených důvodů proto Ústavní soud ústavní stížnost odmítl podle ustanovení , a to mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 1. listopadu 2012

Vlasta Formánková, v. r.

předsedkyně senátu Ústavního soudu