Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 2928/12

Ústavní soud rozhodl dne 23. ledna 2013 v senátě složeném z předsedkyně Michaely Židlické, soudkyně Vlasty Formánkové a soudce Miloslava Výborného v právní věci stěžovatelky CG Holding, s. r. o., se sídlem Anny Letenské 7/34, Praha 2 - Vinohrady, zastoupené JUDr. Petrem Hromkem, advokátem se sídlem Vinohradská 30, Praha 2 - Vinohrady, o ústavní stížnosti proti výroku II. usnesení Městského soudu v Praze č. j. -27 ze dne 21. 5. 2012, výroku II. usnesení Městského soudu v Praze č. j. -38 ze dne 21. 5. 2012, výroku II. usnesení Městského soudu v Praze č. j. -38 ze dne 21. 5. 2012, výroku II. usnesení Městského soudu v Praze č. j. -28 ze dne 24. 5. 2012, výroku II. usnesení Městského soudu v Praze č. j. -35 ze dne 24. 5. 2012 a výroku II. usnesení Městského soudu v Praze č. j. -29 ze dne 28. 6. 2012, takto:

Ústavní stížnost a návrhy s ní spojené se odmítají.

Odůvodnění:

I.

Ústavnímu soudu byl dne 1. 8. 2012 doručen návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti ve smyslu , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "), jehož prostřednictvím se stěžovatelka domáhala zrušení v záhlaví označených rozhodnutí Městského soudu v Praze (dále jen " ").

Z obsahu ústavní stížnosti a z jejích příloh Ústavní soud zjistil, že stěžovatelka se žalobami podanými u městského soudu, evidovanými pod sp. zn. , , , , a , dožadovala, aby tento uložil Českému telekomunikačnímu úřadu (dále jen "vedlejší účastník") povinnost vydat rozhodnutí v řízení o rozkladu. Stěžovatelka následně vzala předmětné žaloby zpět s odůvodněním, že vedlejší účastník již ve věci rozhodl. ve všech šesti případech řízení zastavil (výrok I.) a zavázal vedlejšího účastníka uhradit stěžovatelce na nákladech řízení částku 1.432,- Kč (výrok II.).

Stěžovatelka napadla nákladové výroky rozhodnutí městského soudu ústavní stížností, dále doplněnou přípisem ze dne 5. 12. 2012, v níž tvrdila rozpor těchto výroků s , a 2, , , , d, Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a a y. Stěžovatelka měla za to, že byla protiprávně zkrácena ve svém nároku na náhradu nákladů řízení, neboť tato měla dle jejího názoru činit v každém řízení 9.640,- Kč namísto přiznaných 1.432,- Kč. Kromě zrušení napadených rozhodnutí stěžovatelka požádala, aby jí bylo vůči přiznáno právo na náhradu nákladů řízení před Ústavním soudem.

II.

Ústavní stížnost byla podána včas, byla přípustná a splňovala veškeré formální a obsahové náležitosti stanovené , bylo tedy možno přistoupit k přezkumu napadených rozhodnutí.

Ústavní soud podrobněji nerekapituloval stížnostní námitky, neboť tyto byly ve své podstatě totožné s těmi, s nimiž se Ústavní soud vypořádal v usnesení

sp. zn.

ze dne 10. 1. 2013, jakož i v usneseních

sp. zn.

ze dne 23. 8. 2012,

sp. zn.

ze dne 11. 9. 2012,

sp. zn.

ze dne 20. 9. 2012 a

sp. zn.

ze dne 1. 11. 2012 (všechna dostupná na http://nalus.usoud.cz), kterými byly předchozí ústavní stížnosti stěžovatelky odmítnuty jako zjevně neopodstatněné. Na právním názoru vyjádřeném v citovaných rozhodnutích neměl Ústavní soud důvod nic měnit, proto na jejich odůvodnění pro stručnost odkazuje.

Jelikož Ústavní soud ani v nyní projednávané věci nezjistil nic, co by svědčilo o existenci neoprávněného zásahu do stěžovatelčiných ústavně zaručených práv, nezbylo mu než její ústavní stížnost odmítnout dle . Vzhledem k výsledku řízení nebylo možno vyhovět ani návrhu stěžovatelky na přiznání nákladů řízení ( ).

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 23. ledna 2013

Michaela Židlická, v. r.

předsedkyně senátu Ústavního soudu