Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 4920/12

Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Vladimírem Kůrkou o ústavní stížnosti stěžovatele Bohumila Douby, podle svého vyjádření "bez trvalého pobytu na území ČR", zastoupeného JUDr. Petrem Raschelem, advokátem se sídlem v Praze 3, Čajkovského 4, proti směnečnému platebnímu rozkazu Městského soudu v Praze ze dne 3. 3. 2008 č. j. -14, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

V ústavní stížnosti stěžovatel navrhl, aby pro porušení d Ústavní soud zrušil v záhlaví označený směnečný platební rozkaz, kterým mu (a dalšímu žalovanému Ing. Petru Hejtmánkovi) bylo uloženo, aby do tří dnů ode dne jeho doručení zaplatil žalobci (společnosti CDV-2, LTD.) směnečný peníz 6 000 000 Kč spolu s úrokem 6 % p. a. ode dne 16. 1. 2005 do zaplacení, směnečnou odměnu ve výši 20 000 Kč a náhradu nákladů řízení v částce 399 100 Kč nebo aby v téže lhůtě "podali proti platebnímu rozkazu námitky, v nichž musí uvést vše, co proti tomuto směnečnému platebnímu rozkazu namítají".

Stěžovatel v ústavní stížnosti poukazuje na to, že Městský soud v Praze mu nedoručil "žalobu - návrh na vydání směnečného platebního rozkazu", nevyrozuměl jej o nařízeném jednání a následně mu ani nedoručil oponovaný směnečný platební rozkaz. Soud podle jeho názoru pochybil, jestliže pominul, že "se po dobu patnácti let nezdržuje na území České republiky", a dále nerespektoval ani úpravu obsaženou v a v rozhodném znění (účinném ke dni doručování, tj. 26. 5. 2008), jež doručení směnečného platebního rozkazu náhradním způsobem vylučovala. Stěžovatel na tomto základě dovozuje, že směnečný platební rozkaz právní moci nabýt nemohl a k vyznačení odpovídající doložky došlo nezákonně.

Ústavní soud je podle y soudním orgánem ochrany ústavnosti a tuto svoji pravomoc vykonává mimo jiné tím, že ve smyslu písm. d) y rozhoduje o ústavní stížnosti proti pravomocnému rozhodnutí a jinému zásahu orgánů veřejné moci do ústavně zaručených základních práv a svobod [srov. též , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " ")].

Podle soudce zpravodaj mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne mimo jiné tehdy, jde-li o návrh nepřípustný, nestanoví-li tento zákon jinak.

Návrh, jímž je ústavní stížnost, je podle nepřípustný, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně práva poskytuje; těmi jsou i opravné prostředky mimořádné, s výjimkou návrhu na obnovu řízení (srov. téhož předpisu).

Ústavní stížnost se vyznačuje mimo jiné tím, že je k standardním procesním ("ne-ústavním") institutům prostředkem subsidiárním; nastupuje coby přípustná až teprve tehdy, když prostředky stanovené obecným právem byly vyčerpány. Je tomu tak proto, že především obecné soudy jsou povolány k ochraně práv fyzických a právnických osob, a teprve, není-li zjednána náprava v rámci režimu obecného soudnictví, může se uplatnit ochrana poskytovaná přezkumem Ústavního soudu, však v rozsahu omezeném na hlediska ústavnosti.

Právě z hlediska zásady subsidiarity ústavněprávního přezkumu pak nelze opomenout existenci prostředků ochrany tvrzeně dotčených práv již v řízení před obecnými soudy, jež stěžovateli poskytuje ve vztahu k přiznané směnečné pohledávce, úrokům a směnečné odměně institut námitek proti směnečnému platebnímu rozkazu, upravený v ustanovení , a vůči náhradě nákladů řízení pak odvolání podle ve spojení s a násl.

Z toho plyne, že ústavní stížnost lze projednat až poté, co řízení o těchto námitkách (resp. odvolání) bude skončeno, a naopak, do tohoto okamžiku, je tudíž nutné ústavní stížnost považovat za nepřípustnou. Ústavní stížnost ostatně nemůže rozhodnutí o posledním opravném prostředku pominout; platí, že zásadně proti němu musí (též) směřovat.

Řízení směřující proti rozhodnutí, jež bylo napadeno posuzovanou ústavní stížností, dosud skončeno nebylo, resp. stěžovatel nedoložil opak a petit ústavní stížnosti odpovídajícím způsobem nerozšířil.

Nelze tudíž než uzavřít, že i v dané věci je ústavní stížnost ve smyslu nepřípustná, a proto ji podle citovaného téhož zákona Ústavní soud soudcem zpravodajem odmítl.

K obdobným závěrům dospěl Ústavní soud v dalších věcech vycházejících ze srovnatelného skutkového a právního základu, konkrétně v usneseních ze dne 21. 7. 2011

sp. zn.

, a ze dne 28. 7. 2011

sp. zn.

, jakož i usneseních ze dne 15. 1. 2001

sp. zn.

, ze dne 7. 9. 2004

sp. zn.

, ze dne 2. 3. 2007

sp. zn.

, ze dne 25. 9. 2007

sp. zn.

, ze dne 28. 5. 2009

sp. zn.

, ze dne 14. 7. 2009

sp. zn.

a ze dne 18. 8. 2011

sp. zn.

. Stěžovatele lze upozornit též na nález ze dne 3. 9. 2009

sp. zn.

a usnesení ze dne 18. 6. 2009

sp. zn.

, ze dne 15. 1. 2010

sp. zn.

, a ze dne 18. 3. 2010

sp. zn.

.

Důsledek v podobě nepřípustnosti ústavní stížnosti nastává bez ohledu na to, zda byl stěžovateli směnečný platební rozkaz doručen řádně či nikoli. Pakliže se ukáže, že byl doručen v souladu s procesními předpisy (což stěžovatel zpochybňuje), platí, co řečeno shora s tím, že je zde důvod pro odmítnutí ústavní stížnosti též podle , jakožto opožděně podané. Nestalo-li se tak, lhůta pro podání námitek (resp. odvolání) proti ústavní stížností napadenému směnečnému platebnímu rozkazu zůstává stěžovateli zachována, neboť účinky doručení nemohly nastat (srov. též usnesení Ústavního soudu ze dne 2. 3. 2007

sp. zn.

, a usnesení ze dne 14. 7. 2009

sp. zn.

).

K návrhu, aby Ústavní soud odložil vykonatelnost napadeného rozhodnutí podle , se poznamenává, že by takový postup byl možný pouze tehdy, jestliže by Ústavní soud ústavní stížnost přijal; předmětný návrh má ve vztahu k ústavní stížnosti akcesorickou povahu, a nelze jej od ústavní stížnosti oddělit [viz např. usnesení ze dne 13. 1. 1995

sp. zn.

(U 2/3 SbNU 313)]; pakliže je ústavní stížnost odmítnuta, sdílí takový návrh procesně její osud, a zvláštního výroku zde netřeba.

O žádosti o přednostní projednání ústavní stížnosti (dle ) Ústavní soud pak již (výslovně) nerozhodoval, jelikož jí vyhověl fakticky.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu se nelze odvolat.

V Brně dne 14. března 2013

Vladimír Kůrka v. r.

soudce zpravodaj