Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 209/94

Ústavní soud ČR rozhodl ve věci ústavní stížnosti MUDr. A.H., proti usnesení Vrchního soudu v Praze, č.j. -7 ze dne 21. 12. 1994,

t a k t o

Návrh se odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

Dne 21. 12. 1994 byl Ústavnímu soudu doručen návrh označený jako ústavní stížnost podle Ústavního proti úřednímu postupu Vrchního soudu v Praze. Nesprávnost postupu je spatřována v tom, že Vrchní soud dosud nerozhodl o odkladu vykonatelnosti správních rozhodnutí, která stěžovatelka napadla žalobou, která byla Vrchnímu soudu doručena 14. 12. 1994, a to přes osobní vysvětlení urgentnosti požadavku. Dovolává se ústavního práva na svobodnou volbu povolání a práva podnikat, jak to zaručuje d a žádá Ústavní soud, aby ve smyslu zákona č. 491/91 Sb.,odložil vykonatelnost rozhodnutí O.Ú., referátu zdravotnictví v B., ze dne 14. 3. 1994, čj. RZ-210/94, kterým byla zrušena registrace stěžovatelky k poskytování zdravotní péče v nestátním zdravotnickém zařízení, jakož i rozhodnutí Ministerstva zdravotnictví ČR,

čj. PRO-SEP-075-H - 29.9.94 z 5.12.1994, kterým bylo zamítnuto odvolání stěžovatelky a rozhodnutí OÚ bylo potvrzeno. Dne 30. 12. 1994 pak bylo Ústavnímu soudu doručeno doplnění ústavní stížnosti, ve kterém se uvádí, že dne 28.12.1994 bylo stěžovatelce doručeno usnesení Vrchního soudu, kterým byla žádost o odklad vykonatelnosti správních rozhodnutí odmítnuta. S tímto rozhodnutím stěžovatelka nesouhlasí a žádá Ústavní soud, aby ve smyslu § 79 zák.č. 182/93 Sb., rozhodl o odkladu účinnosti napadených správních rozhodnutí, nebo aby podle § 80 cit. zákona vydal předběžné opatření, kterým bude O.Ú. uloženo zdržet se do pravomocného rozhodnutí soudu jakýchkoliv zásahů zamezujících činnosti nestátního zdravotnického zařízení. Dne 4. 1. 1995 pak byla Ústavnímu soudu zaslána kopie usnesení Vrchního soudu v Praze čj. -7 z 21.12.1994.

Pomine-li Ústavní soud skutečnost, že ústavní stížnost se ve své původní verzi dovolává právních předpisů, které nejsou součástí platného právního řádu ČR, lze z obsahu podání dovodit, že konkrétním zásahem státní moci, který je předmětem ústavní stížnosti, je usnesení Vrchního soudu v Praze čj. -7 z 21.12.1994. Jak již Ústavní soud opakovaně vyložil v několika svých nálezech, není soudem nadřízeným obecným soudům, ani náhradní instancí v případech, kdy procesní předpisy nepřipouštějí odvolání či dovolání. Podle dikce ust. , předseda senátu může odložit vykonatelnost rozhodnutí, shledá-li k tomu zákonné důvody. Pokud tak v rámci své nezávislé rozhodovací činnosti neučiní, nepřísluší Ústavnímu soudu právo revize takového rozhodnutí, a to ani v tom případě, že by zastával názor, že pojem "odklad vykonatelnosti" by měl být vyložen extenzivněji. Usnesení Vrchního soudu je navíc opatřením, které neřeší věc samotnou. Právo na soudní ochranu stěžovatelky tedy není dotčeno. V tomto směru tedy jde o návrh zjevně neopodstatněný ve smyslu ust. , o Ústavním soudu.

Pokud se stěžovatelka domáhá v doplnění ústavní stížnosti nepřímo toho, aby sám Ústavní soud pozastavil vykonatelnost správních rozhodnutí podle cit. , je třeba uvést, že takový postup by byl možný pouze tehdy, pokud by Ústavní soud ústavní stížnost přijal. Ústavní soud však stížnost vůči usnesení Vrchního soudu odmítá z důvodů výše uvedených a pro úplnost uvádí, že pokud by byla směřována proti správnímu rozhodnutí, byl by nucen ji odmítnout jako nepřípustnou, neboť nebyly vyčerpány všechny procesní prostředky, které zákon k ochraně práva poskytuje ( ve spojení s ). Důvod k postupu podle Ústavní soud neshledal.

Vydání předběžného opatření podle by přicházelo v úvahu pouze za předpokladu, že by ústavní stížnost směřovala proti jinému zásahu veřejné moci, než je rozhodnutí. Takový zásah však ústavní stížnost nekonkretizuje ani nenapadá. Ústavnímu soudu nepřísluší posuzovat něco, co snad hrozí, avšak prozatím nenastalo. Proti možným dalším důsledkům, resp. postihům, které stěžovatelka uvádí, jí právní řád poskytuje dostatek právních prostředků ochrany, včetně případné ústavní stížnosti. V daném čase a za daného stavu věci však je Ústavní soud nucen návrh odmítnout.

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 13. ledna 1995

JUDr. Pavel Varvařovský

soudce zpravodaj