Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 612/23

Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Pavlem Rychetským o ústavní stížnosti stěžovatele T. K., zastoupeného Mgr. Lenkou Hnilicovou, advokátkou, sídlem Španělská 770/2, Praha 2 - Vinohrady, proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 6. února 2023 sp. zn. , ve znění usnesení ze dne 13. února 2023 sp. zn. , a usnesení Městského soudu v Praze ze dne 17. října 2022 sp. zn. , spojené s návrhem na odklad vykonatelnosti, za účasti Vrchního soudu v Praze a Městského soudu v Praze, jako účastníků řízení, a Vrchního státního zastupitelství v Praze a Městského státního zastupitelství v Praze, jako vedlejších účastníků řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

I.

Vymezení věci

1. Ústavní stížností se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví specifikovaných usnesení Vrchního soudu v Praze (dále jen "vrchní soud") a Městského soudu v Praze (dále jen "městský soud") z důvodu porušení ústavně zaručených práv podle a d a dále porušení d. Současně stěžovatel navrhl odložit vykonatelnost napadených usnesení podle , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " ").

2. Městský soud napadeným usnesením zamítl podle § 57 odst. 1 zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), stěžovatelovy námitky proti protokolu o hlavním líčení, v jehož průběhu byl vyhlášen odsuzující rozsudek ve stěžovatelově trestní věci vedené městským soudem pod sp. zn. . Městský soud nepřisvědčil námitce, že protokol není v souladu s průběhem hlavního líčení, neboť ve výrokové části vyhlašovaného rozhodnutí obsahuje i tabulky, jež nebyly předsedkyní senátu vyhlášeny ústně, nýbrž toliko promítány v jednací síni. Dle městského soudu nevzbuzuje protokol v tomto směru žádné pochybnosti o průběhu hlavního líčení, neboť je v něm zaznamenáno upozornění předsedkyně senátu, že tabulky tvořící součást výroku byly vyhlášeny formou promítnutí prostřednictvím promítacího zařízení. Ke stěžovatelovým obecným výhradám stran postupu předsedkyně senátu při vyhlašování rozsudku městský soud uvedl, že tyto nemohou být předmětem námitek podle § 57 trestního řádu, jejichž účelem je uvedení protokolu do souladu s provedeným úkonem trestního řízení. Považuje-li stěžovatel postup soudu při hlavním líčení za vadný či nezákonný, má možnost to namítat v řádných či mimořádných opravných prostředcích.

3. Stěžovatel podal proti usnesení městského soudu stížnost, kterou však vrchní soud napadeným usnesením ze dne 6. 2. 2023, ve znění usnesení ze dne 13. 2. 2023, jako nedůvodnou zamítl. Vrchní soud odůvodnil svůj závěr za použití obdobné argumentace jako městský soud.

II.

Argumentace stěžovatele

4. Stěžovatel v ústavní stížnosti namítá, že se obecné soudy řádně nezabývaly jeho argumenty a jejich závěry odporují zákonné právní úpravě, jakož i rozhodovací praxi Ústavního soudu a Nejvyššího soudu. Dále obsáhle brojí proti postupu městského soudu při vyhlašování rozsudku při hlavním líčení. V této souvislosti upozorňuje na porušení zásady ústnosti trestního řízení a namítá, že postup městského soudu znemožňuje nadřízenému soudu přezkoumat soulad vyhlášeného výroku s textem rozsudku a porušuje jeho právo na obhajobu. Dovolává se přehodnocení formy vyhlášení rozsudku ještě před provedením odvolacího řízení, v němž již vrchní soud nařídil veřejné zasedání.

III.

Přípustnost ústavní stížnosti

5. Předtím, než Ústavní soud přistoupí k věcnému posouzení ústavní stížnosti, je povinen zkoumat, zda návrh splňuje všechny zákonem stanovené náležitosti a zda jsou dány podmínky projednání ústavní stížnosti stanovené y a . V projednávané věci dospěl k závěru, že ústavní stížnost není přípustná.

6. Ústavní soud opakovaně uvádí, že ústavní soudnictví a jeho pravomoc spočívají především na zásadě přezkumu věcí pravomocně skončených, v nichž neústavnost nelze napravit jiným způsobem, tedy především procesními prostředky vyplývajícími z příslušných procesních norem [srov. nález ze dne 30. 11. 1995

sp. zn.

(N 78/4 SbNU 243)]. Ústavní stížnost je tak vůči ostatním prostředkům sloužícím k ochraně práv ve vztahu subsidiarity, jak plyne z .

7. Pro posouzení nynější ústavní stížnosti je rozhodné, že jí stěžovatel napadá rozhodnutí o námitkách proti protokolu podle § 57 odst. 1 trestního řádu. Tato rozhodnutí však mají toliko procesní charakter a nijak nebrání tomu, aby námitky proti případným vadám byly uplatněny i v dalším průběhu trestního řízení, jež doposud nebylo pravomocně skončeno. Ústavní soud proto ve své rozhodovací činnosti dlouhodobě považuje ústavní stížnosti proti těmto usnesením za nepřípustné [viz např. usnesení ze dne 24. 3. 2020

sp. zn.

(U 4/99 SbNU 477), body 11 až 12, nebo usnesení ze dne 18. 1. 2022

sp. zn.

, bod 13, a tam odkazovaná usnesení (všechna rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná pod https://nalus.usoud.cz)].

8. Ústavní soud proto dospěl k závěru, že ústavní stížnost stěžovatele je nepřípustná pro její předčasnost. Ústavní soud neshledal v dané věci ani naplnění výjimečných předpokladů přijetí ústavní stížnosti vymezených v ; ostatně stěžovatel žádnou takovou konkrétní argumentaci neuváděl.

9. Z výše uvedených důvodů Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků o odmítnutí ústavní stížnosti pro její nepřípustnost podle .

10. Jelikož o ústavní stížnosti bylo rozhodnuto bezodkladně, nebyl zde ani důvod samostatně reagovat na stěžovatelův návrh na odložení vykonatelnosti napadených rozhodnutí podle . Odklad vykonatelnosti by byl možný pouze tehdy, jestliže by Ústavní soud ústavní stížnost přijal; předmětný návrh má totiž ve vztahu k ústavní stížnosti akcesorickou povahu, a nelze jej od ústavní stížnosti oddělit (srov. např. usnesení ze dne 13. 1. 1995

sp. zn.

). Pokud je ústavní stížnost odmítnuta, sdílí takový návrh osud ústavní stížnosti.

11. Pro úplnost Ústavní soud uvádí, že stěžovatel má možnost uplatnit své námitky k obsahu protokolu, a především pak k postupu městského soudu, při vyhlašování rozsudku, během trestního řízení, jež ke dni vydání tohoto usnesení stále probíhá. Nynější rozhodnutí stěžovatele nezbavuje jeho práva podat v budoucnu případně novou ústavní stížnost proti meritornímu rozhodnutí, bude-li mít za to, že v trestním řízení nebyl jím tvrzený stav protiústavnosti napraven.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 23. března 2023

Pavel Rychetský v. r.

soudce zpravodaj