Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

29 ICdo 27/2014

KSBR 45 INS 12149/2012

29 ICdo 27/2014

U S N E S E N Í

Caraf Investment Establishment

, reg. č. FL – 0002.080.614-7, se sídlem v Schaanwaldu, Vorarlbergerstrasse 7, Lichtenštejnsko, zastoupeného JUDr. Petrem Svatošem, advokátem, se sídlem v Ostravě – Moravské Ostravě, Sadová 1585/7, PSČ 702 00, proti žalovanému

TJAŽMAŠ, otevřená akciová společnost

, reg. č. ZSEV 1026303055217, se sídlem v Sizrani, Samarskij obvod, Gidroturbinaja 13, Ruská federace, zastoupenému Mgr. Danou Štumpovou, advokátkou, se sídlem v Praze 1 – Starém Městě, Ovocný trh 573/12, PSČ 110 00, o popření přihlášené pohledávky, vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. , jako incidenční spor v insolvenční věci dlužníka

ČKD Blansko Strojírny, a. s.

, se sídlem v Blansku, Gellhornova 2228/1, PSČ 678 18, identifikační číslo osoby 26238624,

vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. , o dovolání žalobce proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 28. listopadu 2013, č. j. , -36 ( -2), takto:

I. Dovolání

se zamítá.

II. Žádný z účastníků

nemá právo

na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Krajský soud v Brně (dále jen „insolvenční soud“) usnesením ze dne 4. června 2013, č. j. -13, -2, ve znění doplňujícího usnesení ze dne 18. září 2013, č. j. -27, , odmítl podle , o úpadku a způsobech jeho řešení ( ) žalobu, jíž žalobce (jako přihlášený věřitel) v insolvenčním řízení dlužníka ČKD Blansko Strojírny, a. s. uplatnil popření pohledávek žalovaného (rovněž přihlášeného věřitele) a rozhodl o nákladech řízení.

Vrchní soud v Olomouci k odvolání žalobce v záhlaví označeným usnesením potvrdil rozhodnutí insolvenčního soudu a rozhodl o nákladech odvolacího řízení.

Soudy vyšly z toho, že:

1/ Usnesením ze dne 22. února 2013, č. j. -44, insolvenční soud zjistil úpadek dlužníka a prohlásil konkurs na jeho majetek.

2/ Dne 14. května 2013 bylo insolvenčnímu soudu doručeno popření pohledávek žalobce (jako přihlášeného věřitele č. 1), kterým popřel přihlášené pohledávky žalovaného (věřitele č. 18), konkrétně pohledávku č. 1 přihlášenou ve výši 239.332.290,65 Kč co do pravosti a pořadí, pohledávku č. 2 přihlášenou ve výši 38.647.903,- Kč co do pravosti, pohledávku č. 3 přihlášenou ve výši 10.527.049,04 Kč co do pravosti, pohledávku č. 4 přihlášenou ve výši 2.985.132,92 Kč co do pravosti a pohledávku č. 5 přihlášenou ve výši 86.471.200,52 Kč co do pravosti.

3/ Dne 17. května 2013 se konalo přezkumné jednání a schůze věřitelů.

4/ Do doby vydání usnesení o odmítnutí žaloby žalobce nesložil jistotu na náklady řízení incidenčního sporu.

Odvolací soud dále přihlédl k tomu, že žalobce dne 13. června 2013 složil na účet insolvenčního soudu jistotu na náklady řízení incidenčního sporu ve výši 10.000,- Kč.

Na tomto základě odvolací soud – cituje ustanovení a 5 – uzavřel, že 15 denní lhůta k zaplacení jistoty je lhůtou zákonnou, jejíž zmeškání nelze prominout. Rovněž z důvodové zprávy „k těmto ustanovením plyne, že přijaté změny v zavedení povinnosti skládat jistotu v důsledku popěrného úkonu věřitele sledují tentýž účel, jako jistota k zajištění náhrady škody nebo jiné újmy způsobené předběžným opatřením upraveným v ustanovení a násl. “.

Jestliže se přezkumné jednání konalo dne 17. května 2013 a lhůta k zaplacení jistoty skončila v pondělí 3. června 2013, pak podle odvolacího soudu insolvenční soud správně žalobu podle pro nezaplacení jistoty odmítl. Na tomto závěru nemůže nic změnit ani to, že žalobce zaplatil jistotu po uplynutí zákonné lhůty (dne 13. června 2013).

Proti usnesení odvolacího soudu podal žalobce dovolání, jež má za přípustné dle , (dále jen „ “), s tím, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci a požaduje, aby Nejvyšší soud rozhodnutí obou soudů zrušil a věc vrátil insolvenčnímu soudu k dalšímu řízení.

K vymezení přípustnosti dovolání dovolatel uvádí, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky procesního práva, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena. Konkrétně jde o otázku, zda je lhůta v ustanovení , tj. lhůta 15 dnů pro složení jistoty na náklady řízení incidenčního sporu, lhůtou zákonnou, jejíž zmeškání nelze prominout, a zda „v návaznosti na to zmeškání je tedy bez dalšího namístě žalobu odmítnout“.

S ohledem na datum vydání napadeného usnesení (28. listopadu 2013) Nejvyšší soud posuzoval přípustnost dovolání podle ve znění účinném do 31. prosince 2013.

Dovolání je přípustné dle pro řešení otázky, na níž závisí napadené usnesení, zda soud může přihlédnout ke složení jistoty na náklady řízení incidenčního sporu, k němuž došlo po uplynutí lhůty dle , avšak ještě před pravomocným odmítnutím žaloby dle 202 odst. 5 .

Právní posouzení věci je obecně nesprávné, jestliže odvolací soud posoudil věc podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu, sice správně určenou, nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval.

Podle ustanovení je věřitel oprávněn písemně popřít pohledávku jiného věřitele. Popření pohledávky musí mít stejné náležitosti jako žaloba podle a musí z něj být patrno, zda se popírá pravost, výše nebo pořadí pohledávky. Popření pohledávky lze učinit pouze na formuláři, jehož náležitosti stanoví prováděcí právní předpis. Podobu formuláře zveřejní ministerstvo způsobem umožňujícím dálkový přístup; tato služba nesmí být zpoplatněna (odstavec 1). K popření pohledávky přihlášeným věřitelem se přihlíží, jen obsahuje-li podání všechny náležitosti a je-li doručeno insolvenčnímu soudu nejpozději 3 pracovní dny přede dnem konání přezkumného jednání o popřené pohledávce; se nepoužije. Po uplynutí této lhůty již nelze měnit uplatněný důvod popření. K popření pohledávky učiněnému ve formě, která v době konání přezkumného jednání o popřené pohledávce vyžaduje jeho písemné doplnění, předložení jeho originálu, případně předložení písemného podání shodného znění, se nepřihlíží (odstavec 2). Dospěje-li insolvenční soud k závěru, že k popření pohledávky přihlášeným věřitelem se nepřihlíží, odmítne je rozhodnutím, které může vydat jen do skončení přezkumného jednání o popřené pohledávce (odstavec 3). Jestliže insolvenční soud popření pohledávky neodmítne, považuje se podání, jímž přihlášený věřitel popřel pohledávku, od rozhodnutí o způsobu řešení úpadku, nejdříve však po uplynutí 10 dnů od skončení přezkumného jednání, za žalobu, kterou tento věřitel uplatnil u insolvenčního soudu své popření vůči věřiteli, který pohledávku přihlásil (odstavec 5).

Dle přihlášený věřitel, který popřel pohledávku, je povinen složit do 15 dnů po skončení přezkumného jednání o popřené pohledávce u insolvenčního soudu jistotu na náklady řízení incidenčního sporu ve výši 10 000 Kč. Nebylo-li v době konání přezkumného jednání o popřené pohledávce ještě rozhodnuto o způsobu řešení úpadku, neskončí tato lhůta dříve než uplynutím 10 dnů od rozhodnutí o způsobu řešení úpadku (odstavec 3). Insolvenční soud může uložit přihlášenému věřiteli, který popřel pohledávku, aby v incidenčním sporu složil i jistotu k zajištění náhrady škody nebo jiné újmy, která by vznikla věřiteli popřené pohledávky nedůvodným popřením pohledávky. Učiní tak jen na návrh věřitele popřené pohledávky, který doloží, že mu vznik takové škody nebo jiné újmy zjevně hrozí. Jestliže však podle dosavadních výsledků insolvenčního řízení lze očekávat, že popření pohledávky bude důvodné, insolvenční soud návrh věřitele popřené pohledávky na složení této jistoty zamítne. Přiměřeně se dále použijí ustanovení o jistotě u předběžného opatření (odstavec 4). Nebude-li jistota podle odstavců 3 a 4 složena, nebo nedoloží-li přihlášený věřitel insolvenčnímu soudu, že povinnost složit jistotu podle zákona nemá, insolvenční soud žalobu, kterou přihlášený věřitel uplatnil popření pohledávky, odmítne (odstavec 5). Povinnost složit jistotu podle odstavců 3 a 4 nemá přihlášený věřitel, který ve lhůtě stanovené ke složení jistoty osvědčí, že jistotu bez své viny nemohl složit a že je tu nebezpečí z prodlení, v jehož důsledku by mu mohla vzniknout újma. Přihlášený věřitel dále nemá povinnost složit jistotu po dobu, po kterou jeho popření nemá vliv na zjištění popřené pohledávky (odstavec 6).

V této podobě, pro věc rozhodné, platí výše citovaná ustanovení od 31. března 2011, kdy nabyl účinností , kterým se mění , o úpadku a způsobech jeho řešení ( ), ve znění pozdějších předpisů, a , , ve znění pozdějších předpisů.

Úvodem Nejvyšší soud předesílá, že typově shodnou věcí (v rámci incidenčního sporu vyvolaného popěrným úkonem stejného věřitele v tomtéž insolvenčním řízení) se zabýval (rovněž v rámci výkladu ustanovení a 5 ) v usnesení ze dne 24. července 2014, sen. zn. , na něž v podrobnostech odkazuje.

Tam na dané téma uzavřel, že:

1/ Po novele provedené s účinností od 31. března 2011 nově připouští možnost věřitelů popírat pohledávky jiných věřitelů a zcela specificky (na rozdíl od úpravy popěrného práva věřitelů v zákoně č. , o konkursu a vyrovnání) upravuje podmínky, za nichž může věřitel dosáhnout toho, že pohledávka jiného věřitele nebude v insolvenčním řízení uspokojena. Za tím účelem zákon stanoví lhůtu k popěrnému úkonu věřitele, náležitosti popěrného úkonu (co do formy a obsahu), důsledky nesplnění těchto zákonných požadavků a rozhodování o nich, účinky popěrného úkonu věřitele i jeho postavení a procesní povinnosti v incidenčním sporu vyvolaném jeho popěrným úkonem (viz zejména ustanovení , ve znění , jakož i ustanovení , , , až 6 a ). K tomu srov. důvody usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. dubna 2012, sen. zn. , uveřejněného pod číslem 113/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek

2/ Při výkladu ustanovení a 3 Nejvyšší soud v usnesení ze dne 29. listopadu 2012, sen. zn. , uveřejněném pod číslem 21/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek uzavřel, že smyslem této úpravy bylo v případech vadného nebo opožděného popření umožnit okamžitou reakci insolvenčního soudu způsobem, jenž (vzhledem k vadám popření nebo k jeho opožděnosti) co nejméně poškodí věřitele popřené pohledávky a jenž nebude (při opožděném popření zbytečně) přinášet ani další administrativní zátěž popírajícímu věřiteli a insolvenčnímu soudu spojenou s vlastní transformací popření v incidenční žalobu.

3/ V souladu s tím by měla být vykládána i ustanovení , která upravují postup v incidenčním sporu vyvolaném popěrným úkonem věřitele. Úprava popěrného práva věřitelů, vtělená do , vychází z koncepce, že zákon sice přiznává věřitelům právo popírat pohledávky jiných věřitelů, avšak – s ohledem na zkušenosti z aplikace dřívější úpravy úpadkového práva v zákoně č. , o konkursu a vyrovnání – účinky těchto popěrných úkonů a možnost domoci se vyloučení uspokojení pohledávek jiných věřitelů v rámci insolvenčního řízení podmiňuje splněním striktně nastavených podmínek, přičemž jednou z nich (bez níž není možné věcně projednat žalobu na popření pohledávky), je i to, že popírající věřitel ve stanovené lhůtě složí jistotu na náklady řízení incidenčního sporu. K opožděnému složení jistoty se nepřihlíží.

Napadené usnesení je s těmito závěry, od nichž se Nejvyšší soud nemá důvod odchýlit ani v této věci, v souladu. Dovolateli se tak nepodařilo zpochybnit správnost právního posouzení věci odvolacím soudem.

Protože vady řízení, k nimž Nejvyšší soud u přípustného dovolání přihlíží z úřední povinnosti ( ), se ze spisu nepodávají, Nejvyšší soud, aniž nařizoval jednání ( věta první ), dovolání zamítl ( ).

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se opírá o ustanovení věty první, a , když dovolání žalobce bylo zamítnuto, avšak žalovanému podle obsahu spisu v dovolacím řízení žádné náklady nevznikly.

Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; účastníkům incidenčního sporu se však doručuje i zvláštním způsobem.

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 24. července 2014

Mgr. Milan P o l á š e k

předseda senátu