Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

29 ICdo 94/2021-79

KSCB 41 INS 27546/201942 ICm 921/202129 ICdo 94/2021-79

USNESENÍ

Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Heleny Myškové a soudců JUDr. Zdeňka Krčmáře a JUDr. Jiřího Zavázala v právní věci žalobce Jaromír Soukup Consulting, s. r. o., se sídlem v Praze 4, Mikuleckého 1311/8, PSČ 147 00, identifikační číslo osoby 25621327, zastoupeného Mgr. Tomášem Dvořáčkem, advokátem, se sídlem v Praze, Sokolovská 32/22, PSČ 186 00, proti žalovanému Schachermayer, spol. s r. o., se sídlem v Praze 4, Mezi Vodami 1935/7, PSČ 143 00, identifikační číslo osoby 16188977, zastoupenému Mgr. Milanem Patákem, advokátem, se sídlem v Praze, Národní 973/41, PSČ 110 00, o určení pravosti pohledávky, vedené u Krajského soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. , jako incidenční spor v insolvenční věci dlužníka Mladá fronta a. s., se sídlem v Praze 4, Mezi Vodami 1952/9, PSČ 143 00, identifikační číslo osoby 49240315, vedené u Krajského soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. o dovolání žalobce proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 12. května 2021, č. j. , -25 ( ), takto:I. Dovolání se zamítá.II. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému na náhradu nákladů dovolacího řízení částku 2 238,50 Kč, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení, k rukám jeho zástupce.

Odůvodnění:

2. Vrchní soud v Praze v záhlaví označeným usnesením potvrdil rozhodnutí insolvenčního soudu (první výrok) a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (druhý výrok).

3. Odvolací soud – odkazuje na ustanovení až 3 a 5 a a 6 – dospěl k závěru, že rozhodnutí insolvenčního soudu je správné. Doplnil, že každý přihlášený věřitel, jenž popřel pohledávku, mohl složit jistotu na náklady incidenčního sporu ve výši 10 000 Kč jen ve lhůtě určené v ; k opožděnému složení jistoty se nepřihlíží. Uvedené platí bezvýjimečně, tedy i v situaci, kdy pohledávku popřel (i) insolvenční správce a o této pohledávce byl již zahájen incidenční spor. Odvolací soud též vysvětlil, že insolvenční soud není povinen vyzývat popírajícího věřitele k odstranění vad popěrného úkonu, ani jej poučovat o složení jistoty.

4. Proti usnesení odvolacího soudu podal žalobce dovolání, v němž namítá, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci [dovolací důvod dle , (dále též jen „ “)], a požaduje, aby Nejvyšší soud rozhodnutí obou soudů zrušil a věc vrátil insolvenčnímu soudu k dalšímu řízení.

5. Přípustnost dovolání vymezuje dovolatel argumentem, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení právní otázky, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena. Konkrétně dovolatel předkládá Nejvyššímu soudu k zodpovězení tuto otázku:

Má přihlášený věřitel, který popřel pohledávku jiného přihlášeného věřitele, povinnost složit (podle ustanovení ) do 15 dnů po skončení přezkumného jednání o popřené pohledávce u insolvenčního soudu jistotu na náklady řízení incidenčního sporuve výši 10 000 Kč i tehdy, jestliže totožnou pohledávku popřel též insolvenční správce dlužníka?

6. Dovolatel zdůrazňuje, že pohledávku žalovaného popřel rovněž insolvenční správce a dlužník; oba co do pravosti, in eventum co do výše (1 Kč). Dovolatel snáší argumenty ve prospěch názoru, podle něhož nebyl povinen složit jistotu na náklady řízení incidenčního sporu, když jeho popření nemělo vliv na zjištění pohledávky. I kdyby pohledávku dovolatel nepopřel, nebyla by (po dobu popření dovolatelem) zjištěna z důvodu jejího popření insolvenčním správcem. K tomu poukazuje na ustanovení a na jeho systematický výklad.

7. Žalovaný ve vyjádření považuje napadené rozhodnutí za věcně správné. Navrhuje dovolání odmítnout jako zjevně bezdůvodné, případně zamítnout jako nedůvodné.

8. S přihlédnutím k době vydání napadeného rozhodnutí je pro dovolací řízení rozhodný , v aktuálním znění.

9. Dovolání je přípustné podle , když pro ně neplatí žádné z omezení přípustnosti dovolání vypočtených v a v posouzení otázky, na níž napadené rozhodnutí spočívá, dovoláním otevřené, jde o věc dovolacím soudem v insolvenčních souvislostech beze zbytku neřešenou.

10. Skutkový stav věci, jak byl zjištěn soudy nižších stupňů, dovoláním nebyl (ani nemohl být) zpochybněn a Nejvyšší soud z něj při dalších úvahách vychází.

11. Ze zjištění odvolacího soudu ve vazbě na obsah insolvenčního spisu plynou následující skutečnosti:

[1] Usnesením ze dne 14. února 2020, č. j. -87, insolvenční soud (mimo jiné) zjistil úpadek dlužníka.

[2] Usnesením ze dne 9. listopadu 2020, č. j. -359, insolvenční soud (mimo jiné) prohlásil konkurs na majetek dlužníka.

[3] Dne 12. května 2020 došlo insolvenčnímu soudu podání, jímž právní předchůdce dovolatele (věřitel č. 257) na předepsaném formuláři popřel pohledávku žalovaného (věřitele č. 213) co do pravosti a výše. Šlo o pohledávku č. 1 přihlášenou ve výši 24 396 819,56 Kč.

[4] Dne 21. ledna 2021 se konalo zvláštní přezkumné jednání, na němž pohledávku popřel insolvenční správce co do pravosti, in eventum co do výše.

[5] Usnesení o odmítnutí žaloby insolvenční soud vydal dne 30. března 2021. Dovolatel složil jistotu na náklady řízení incidenčního sporu ve výši 10 000 Kč na účet insolvenčního soudu dne 20. května 2021.

12. Právní posouzení věci je obecně nesprávné, jestliže odvolací soud posoudil věc podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu, sice správně určenou, nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval.

13. Pro další úvahy Nejvyššího soudu jsou rozhodná následující ustanovení :

Podle ustanovení je věřitel oprávněn písemně popřít pohledávku jiného věřitele. Popření pohledávky musí mít stejné náležitosti jako žaloba podle a musí z něj být patrno, zda se popírá pravost, výše nebo pořadí pohledávky. Popření pohledávky lze učinit pouze na formuláři, jehož náležitosti stanoví prováděcí právní předpis (odstavec 1). K popření pohledávky přihlášeným věřitelem se přihlíží, jen obsahuje-li podání všechny náležitosti a je-li doručeno insolvenčnímu soudu nejpozději 3 pracovní dny přede dnem konání přezkumného jednání o popřené pohledávce a, je-li způsobem řešení úpadku oddlužení, nejpozději do 10 dnů po uplynutí lhůty k přihlašování pohledávek; v případě řešení úpadku oddlužením lhůta neskončí dříve než 7 dní ode dne zveřejnění přihlášky pohledávky v insolvenčním rejstříku. V případě postupu podle věty první se nepoužije. Po uplynutí této lhůty již nelze měnit uplatněný důvod popření. K popření pohledávky učiněnému ve formě, která v době konání přezkumného jednání o popřené pohledávce vyžaduje jeho písemné doplnění, předložení jeho originálu, případně předložení písemného podání shodného znění, se nepřihlíží (odstavec 2). Dospěje-li insolvenční soud k závěru, že k popření pohledávky přihlášeným věřitelem se nepřihlíží, odmítne je rozhodnutím, které může vydat jen do skončení přezkumného jednání o popřené pohledávce nebo nejpozději v rozhodnutí podle (odstavec 3). Jestliže insolvenční soud popření pohledávky neodmítne, považuje se podání, jímž přihlášený věřitel popřel pohledávku, od rozhodnutí o způsobu řešení úpadku, nejdříve však po uplynutí 10 dnů od skončení přezkumného jednání a, je-li způsobem řešení úpadku oddlužení, po schválení zprávy o přezkumu, za žalobu, kterou tento věřitel uplatnil u insolvenčního soudu své popření vůči věřiteli, který pohledávku přihlásil (odstavec 5).

Dle ustanovení je pohledávka zjištěna, jestliže ji nepopřel insolvenční správce ani žádný z přihlášených věřitelů.

Z ustanovení plyne, že přihlášený věřitel, který popřel pohledávku, je povinen složit do 15 dnů po skončení přezkumného jednání o popřené pohledávce u insolvenčního soudu jistotu na náklady řízení incidenčního sporu ve výši 10 000 Kč. Nebylo-li v době konání přezkumného jednání o popřené pohledávce ještě rozhodnuto o způsobu řešení úpadku, neskončí tato lhůta dříve než uplynutím 10 dnů od rozhodnutí o způsobu řešení úpadku (odstavec 3). Insolvenční soud může uložit přihlášenému věřiteli, který popřel pohledávku, aby v incidenčním sporu složil i jistotu k zajištění náhrady škody nebo jiné újmy, která by vznikla věřiteli popřené pohledávky nedůvodným popřením pohledávky. Učiní tak jen na návrh věřitele popřené pohledávky, který doloží, že mu vznik takové škody nebo jiné újmy zjevně hrozí. Jestliže však podle dosavadních výsledků insolvenčního řízení lze očekávat, že popření pohledávky bude důvodné, insolvenční soud návrh věřitele popřené pohledávky na složení této jistoty zamítne. Přiměřeně se dále použijí ustanovení o jistotě u předběžného opatření (odstavec 4). Nebude-li jistota podle odstavců 3 a 4 složena, nebo nedoloží-li přihlášený věřitel insolvenčnímu soudu, že povinnost složit jistotu podle zákona nemá, insolvenční soud žalobu, kterou přihlášený věřitel uplatnil popření pohledávky, odmítne (odstavec 5). Povinnost složit jistotu podle odstavců 3 a 4 nemá přihlášený věřitel, který ve lhůtě stanovené ke složení jistoty osvědčí, že jistotu bez své viny nemohl složit a že je tu nebezpečí z prodlení, v jehož důsledku by mu mohla vzniknout újma. Přihlášený věřitel dále nemá povinnost složit jistotu po dobu, po kterou jeho popření nemá vliv na zjištění popřené pohledávky (odstavec 6).

14. V této podobě, pro věc rozhodné, platila citovaná ustanovení již v době zahájení insolvenčního řízení (25. listopadu 2019) a později nedoznala změn.

15. Možnost věřitelů popírat pohledávky jiných věřitelů byla do vtělena novelou provedenou s účinností od 31. března 2011 , kterým se mění , o úpadku a způsobech jeho řešení ( ), ve znění pozdějších předpisů, a , , ve znění pozdějších předpisů. Tento zákon [dle obecné části důvodové zprávy k vládnímu návrhu této novely, který projednávala Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky ve svém 6. volebním období (2010 – 2013) jako tisk č. 233 (dále jen „důvodová zpráva“)] reagoval především na nález pléna Ústavního soudu ze dne 1. července 2010, sp. zn. , vyhlášený pod č. 241/2010 Sb., kterým Ústavní soud zrušil s účinností od 31. března 2011 v ustanovení úpravu, jež vycházela ze zásady, že právo popírat pravost, výši a pořadí přihlášených pohledávek mají jen dlužník a insolvenční správce, nikoliv jednotliví věřitelé.

16. Judikatura Nejvyššího soudu je ustálena v závěrech, že jistotu na náklady řízení incidenčního sporu podle je možné složit pouze v zákonem stanovené lhůtě. K pozdnímu složení jistoty, byť by bylo učiněno před vydáním rozhodnutí o odmítnutí žaloby podle , se nepřihlíží. K tomu srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. července 2014, sen. zn. , uveřejněné pod číslem 8/2015 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (včetně tam zmíněné judikatury Nejvyššího soudu), nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. července 2014, sen. zn. , ze dne 24. července 2014, sen. zn. , nebo ze dne 26. srpna 2014, sen. zn. . Výše jistoty na náklady řízení incidenčního sporu i počátek běhu lhůty k jejímu složení jsou stanoveny zákonem v rámci úpravy popěrného práva věřitelů. Povinnost složit jistotu (a počátek běhu lhůty) se neodvíjí od poskytnutí poučení či jakékoliv výzvy insolvenčním soudem popírajícímu věřiteli. Viz opět usnesení Nejvyššího soudu sen. zn. .

17. S výše uvedenými závěry Nejvyššího soudu je napadené rozhodnutí souladné. Ostatně, dovolatel potud právní posouzení věci odvolacím soudem ani nezpochybňuje. Své výhrady soustředil do námitky, že se na něj vztahuje výjimka obsažená v větě druhé (podle níž přihlášený věřitel nemá povinnost složit jistotu po dobu, po kterou jeho popření nemá vliv na zjištění popřené pohledávky).

18. Nejvyšší soud na tomto místě podotýká, že jako východiska, na nichž spočívá i jeho rozhodovací činnost, přejímá závěry formulované k výkladu právních norem Ústavním soudem již ve stanovisku jeho pléna ze dne 21. května 1996, sp. zn. pod číslem 9/1997 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu. Tam Ústavní soud vysvětlil, že vázanost soudu zákonem neznamená bezpodmínečně nutnost doslovného výkladu aplikovaného ustanovení, nýbrž zároveň vázanost smyslem a účelem zákona. V případě konfliktu mezi doslovným zněním zákona a jeho smyslem a účelem je důležité stanovit podmínky priority výkladu e ratione legis před výkladem jazykovým, podmínky, jež by měly představovat bariéru možné libovůle při aplikaci práva. Tamtéž Ústavní soud dodal, že smysl a účel zákona lze dovodit především z autentických dokumentů vypovídajících o vůli a záměrech zákonodárce, mezi něž patří důvodová zpráva k návrhu zákona (uvědomuje si skutečnost, že ze souhlasu zákonodárce s osnovou návrhu lze pouze presumovat i jeho souhlas s jejími důvody) a dále z argumentace přednesené v rozpravě při přijímání návrhu zákona. Smysl a účel zákona lze dále dovodit z pramenů práva. Při aplikaci právního ustanovení je nutno prvotně vycházet z jeho doslovného znění. Pouze za podmínky jeho nejasnosti a nesrozumitelnosti (umožňující např. více interpretací), jakož i rozporu doslovného znění daného ustanovení s jeho smyslem a účelem, o jejichž jednoznačnosti a výlučnosti není jakákoliv pochybnost, lze upřednostnit výklad e ratione legis před výkladem jazykovým. Srov. shodně např. též důvody rozsudku velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 15. října 2008, sp. zn. , uveřejněného pod číslem 45/2009 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, rozsudku velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 8. září 2010, sp. zn. , uveřejněného pod číslem 34/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, rozsudku velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 9. března 2011, sp. zn. , uveřejněného pod číslem 84/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, a rozsudku velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 9. října 2013, sp. zn. , uveřejněného pod číslem 10/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek.

19. Smysl úpravy a 6 ozřejmuje důvodová zpráva k pozdějšímu V její zvláštní části je k bodům 17. a 18. návrhu novely ( ) uvedeno, že:

„Navržené doplnění § 202 o nové odstavce 3 až 6 je smysluplnou pojistkou poskytující věřiteli přihlášené pohledávky přiměřenou jistotu, že věřitel, který formálně bezvadným a obsahově přiléhavým úkonem popřel jeho pohledávku, je v případě svého neúspěchu ve sporu ochoten a schopen nést tíži nákladů sporu vzniklých věřiteli přihlášené pohledávky. Tomu odpovídá institut jistoty na náklady incidenčního sporu upravený na obdobných principech jako institut jistoty v (srov. ).“

(…)

„Navržené znění § 202 odst. 6 upravuje situace, kdy popírající přihlášený věřitel nemá povinnost složit jistotu (podle zákona nebo rozhodnutí soudu) vůbec (věta první) nebo (ve vazbě na účinky popření v reorganizaci, jak jsou omezeny ustanovením § 336 odst. 4 návrhu zákona) po určitou dobu (věta druhá).“

20. Nejvyšší soud nesdílí názor dovolatele, že ustanovení věty druhé necílí výlučně na ustanovení . Z citované judikatury Ústavního soudu a Nejvyššího soudu plyne, že smysl a účel zákona lze dovodit z autentických dokumentů vypovídajících o vůli a záměrech zákonodárce (v prvé řadě z důvodové zprávy k návrhu zákona); není-li tato vůle v důvodové zprávě nijak projevena (ač tomu zákonodárci objektivně nic nebránilo), nelze jiným typem výkladu dovozovat jeho skutečnou (neprojevenou) vůli (dovozovat, co zákonodárce „chtěl vyjádřit“). Podle přesvědčení Nejvyššího soudu zákonodárce v důvodové zprávě zřetelně objasnil smysl a účel výjimek z povinnosti popírajícího věřitele složit jistotu obsažených v ustanovení . Ani předkládaný systematický výklad [akcentující, že ustanovení věty druhé bylo zařazeno do první části (obecné části) a ustanovení do druhé části ( ] v tomto ohledu neobstojí. Výjimky je totiž třeba vykládat restriktivně a nelze je vykládat šířeji. K restriktivnímu výkladu výjimek srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 22. prosince 2016, sen. zn. (ústavní stížnost podanou proti tomuto rozhodnutí Ústavní soud odmítl usnesením ze dne 13. února 2018, sp. zn. ), a tam uvedený rozsáhlý přehled judikatury Nejvyššího soudu a Ústavního soudu. K závěrům tohoto rozsudku se Nejvyšší soud přihlásil např. v důvodech rozsudku ze dne 31. října 2019, sen. zn. , uveřejněného pod číslem 61/2020 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek.

21. Úsudek dovolatele, že popření pohledávky věřitelem nemá vliv na zjištění popřené pohledávky také tehdy, jestliže pohledávku popřela (ve stejném rozsahu) i jiná osoba nadaná popěrným právem (v poměrech úpadku řešeného konkursem další přihlášený věřitel nebo insolvenční správce dlužníka), nemá oporu v textu . Z něj se naopak podává (srov. ), že zjištění pohledávky brání jak popěrný úkon insolvenčního správce, tak popěrný úkon kteréhokoli z přihlášených věřitelů. Dovolatel nadto přehlíží, že i tam, kde přihlášený věřitel i insolvenční správce popřeli shodně pravost přihlášené pohledávky, se mohou lišit důvody popření pohledávky (sporné skutečnosti). Představu, že incidenční spor vyvolaný popěrným úkonem jiného přihlášeného věřitele by měl být (v pojetí předestíraném dovolatelem) v případě, že pohledávku co do pravosti popřel také insolvenční správce, projednán až po pravomocném skončení incidenčního sporu vyvolaného popěrným úkonem insolvenční správce [jelikož do té doby (jak tvrdí dovolatel) nemá popření pohledávky jiným přihlášeným věřitelem vliv na její zjištění], lze vyvrátit též za použití argumentu ad absurdum. Takový postup by totiž, v přímém rozporu s ústavním principem právní jistoty a základní zásadou insolvenčního řízení vyjádřenou v , byl přímým (a nežádoucím) zdrojem průtahů v insolvenčním řízení. Ostatně, kdyby mělo platit, že popření pravosti přihlášené pohledávky osobou nadanou popěrným právem činí z pozdějšího popěrného úkonu jiné osoby nadané popěrným právem (směřujícího rovněž k popření pravosti přihlášené pohledávky) až do „vypořádání“ prvního popření úkon, který nemá vliv na zjištění popřené pohledávky, pak by to byl právě dovolatel, jehož popření by se mělo projednat a rozhodnout jako první. Popřel totiž pohledávku již 12. května 2020, kdežto insolvenční správce dlužníka tak učinil až při přezkumném jednání, jež se konalo 21. ledna 2021 (a důvod dovozovat, že popření pohledávky insolvenčním správcem má vždy přednost před popřením pohledávky jiným přihlášeným věřitelem, dán není). Při takovém výkladu by tedy dovolatel opět byl povinen složit jistotu na náklady incidenčního sporu do 15 dnů po skončení přezkumného jednání o popřené pohledávce ( ).

22. Nejvyšší soud nesdílí ani názor dovolatele, že odmítnutím žaloby bylo porušeno jeho právo na spravedlivý proces dle , neboť incidenční spor nebyl projednán meritorně. Ustanovení a 4 d totiž poskytují zákonodárci prostor pro uvážení, jak s přihlédnutím k zvláštnostem insolvenčního řízení zajistit co nejvyšší míru sladění často protichůdných individuálních zájmů insolvenčních věřitelů takovou úpravou jejich procesních oprávnění, aby byl naplněn jeho účel podle . Insolvenční řízení je řízením specifickým, ústavnost jehož úpravy je nutno hodnotit jako jeden celek, byť tvořený jednotlivými a v různých fázích na sebe navazujícími řízeními, tedy nikoli jako pouze jako soubor procesních úkonů, rozhodnutí a dílčích řízení, probíhajících v jeho rámci. K tomu srov. nález pléna Ústavního soudu ze dne 11. července 2017, sp. zn. , uveřejněný pod číslem 422/2017 Sb., a nález pléna Ústavního soudu ze dne 7. listopadu 2017, sp. zn. , uveřejněný pod číslem 223/2019 Sb.

23. Nejvyšší soud tak shrnuje, že výjimka z povinnosti popírajícího věřitele složit jistotu obsažená v ustanovení věty druhé (dle které přihlášený věřitel nemá povinnost složit jistotu po dobu, po kterou jeho popření nemá vliv na zjištění popřené pohledávky) dopadá (pouze) na situaci vymezenou v ustanovení . Po dobu trvání reorganizace je přihlášená pohledávka, která byla popřena (jiným) věřitelem, pokládána za zjištěnou. Popěrný úkon přihlášeného věřitele má při řešení úpadku dlužníka konkursem nebo oddlužením vliv na zjištění popřené pohledávky i tehdy, jestliže pohledávku ve stejném rozsahu současně nebo i dříve popřela jiná osoba nadaná popěrným právem (jiný přihlášený věřitel nebo insolvenční správce při řešení úpadku dlužníka konkursem anebo jiný přihlášený věřitel, insolvenční správce nebo dlužníka při řešení úpadku dlužníka oddlužením).

24. Uzavřel-li odvolací soud, že žalobce jako přihlášený věřitel, který popřel pohledávku jiného přihlášeného věřitele (žalovaného), byl povinen složit jistotu na náklady řízení incidenčního sporu ve lhůtě určené v , byť totožnou pohledávku žalovaného popřel insolvenční správce, je jeho právní posouzení správné.

25. Dovolateli se tedy nepodařilo zpochybnit správnost právního posouzení věci odvolacím soudem. Protože vady řízení, k nimž Nejvyšší soud u přípustného dovolání přihlíží z úřední povinnosti ( ), se ze spisu nepodávají, Nejvyšší soud, aniž nařizoval jednání ( věta první ), dovolání žalobce zamítl jako nedůvodné ( ).

26. Výrok o nákladech dovolacího řízení je odůvodněn ustanovením větou první, a Dovolání žalobce bylo zamítnuto a žalovanému tak vzniklo právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. Ty v dané věci, vzhledem k zastoupení žalovaného advokátem, sestávají z mimosmluvní odměny za jeden úkon právní služby (vyjádření k dovolání ze dne 20. září 2021) z částky 50 000 Kč určené podle , o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů, která podle bodu 5. této vyhlášky činí 3 100 Kč. Dovolání směřovalo proti rozhodnutí odvolacího soudu, které nebylo rozhodnutím „ve věci samé“, proto advokátu žalovaného náleží odměna pouze ve výši jedné poloviny ( , odst. 2 písm. c/ a odst. 3 advokátního tarifu), tedy 1 550 Kč. Spolu s náhradou hotových výdajů dle advokátního tarifu ve výši 300 Kč a s připočtením náhrady za 21% daň z přidané hodnoty jde o částku 2 238,50 Kč, kterou je žalobce povinen zaplatit žalovanému k rukám jeho advokáta ( ).

Poučení:Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; účastníkům incidenčního sporu se však doručuje i zvláštním způsobem.

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

Nesplní-li povinný, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněný domáhat exekuce (výkonu rozhodnutí).

V Brně dne 31. 7. 2023

JUDr. Helena Myšková

předsedkyně senátu