Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

29 Cdo 1023/2012

29 Cdo 1023/2012

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Zavázala a soudců JUDr. Petra Gemmela a Mgr. Ing. Davida Bokra v právní věci žalobkyně Československé obchodní banky, a. s., se sídlem v Praze 5, Radlická 333/150, PSČ 150 57, identifikační číslo osoby 00001350, zastoupené JUDr. Petrem Balcarem, advokátem, se sídlem v Praze 1 – Starém Městě, Revoluční 763/15, PSČ 110 00, proti žalovanému L. J., zastoupenému JUDr. Tomášem Těmínem, Ph.D., advokátem, se sídlem v Praze 2 – Novém Městě, Karlovo náměstí 559/28, PSČ 120 00, o žalobě žalovaného na obnovu řízení, vedené u Krajského soudu v Hradci Králové pod sp. zn. , o dovolání žalovaného proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 22. listopadu 2011, č. j. -374, takto:

Odůvodnění:

Krajský soud v Hradci Králové uložil směnečným platebním rozkazem ze dne 20. července 2004, č. j. -35, žalovanému, aby zaplatil žalobkyni směnečný peníz ve výši 1.436.610,90 Kč s 6% úrokem od 11. prosince 1997 do zaplacení, směnečnou odměnu ve výši 4.789,- Kč a na náhradě nákladů řízení částku 67.972,- Kč.

Rozsudkem ze dne 3. ledna 2007, č. j. -229, soud prvního stupně rozhodl o námitkách žalovaného proti vydanému směnečnému platebnímu rozkazu tak, že ponechal směnečný platební rozkaz v platnosti (výrok I.) a uložil žalovanému zaplatit žalobkyni na nákladech námitkového řízení částku 193.703,75 Kč (výrok II.). K odvolání žalovaného Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 19. září 2007, č. j. -269, potvrdil rozsudek soudu prvního stupně (první výrok) a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (druhý výrok). Rozsudek odvolacího soudu nabyl spolu s jím potvrzeným rozsudkem soudu prvního stupně (podle potvrzení ve spise) právní moci dnem 29. října 2007.

Žalobu na obnovu řízení, podanou dne 30. června 2010, soud prvního stupně usnesením ze dne 5. května 2011, č. j. -355, zamítl.

Vrchní soud v Praze k odvolání žalovaného v záhlaví označeným usnesením potvrdil zamítavé usnesení soudu prvního stupně (první výrok) a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (druhý výrok).

Odvolací soud – odkazuje na ustanovení a a 2 , (dále jen „ “) – přitakal soudu prvního stupně v závěru, podle kterého žaloba na obnovu řízení byla v posuzovaném případě podána po uplynutí subjektivní zákonné lhůty v délce tří měsíců, běžící od okamžiku kdy se žalovaný o důvodu obnovy dozvěděl, nebo kdy jej mohl uplatnit.

Za opodstatněné přitom neměl výhrady žalovaného, podle nichž byla žaloba podána v zákonné tříměsíční lhůtě, když o možnosti podat žalobu na obnovu řízení se žalovaný dozvěděl až ze „zprávy občanského spolku Sdružení poškozených justicí ČR“ ze dne 1. února 2010 (dále jen „zpráva sdružení“). Potud odvolací soud zdůraznil, že „o této možnosti žalovaný věděl nebo se s ní mohl seznámit v zákoně upravujícím průběh občanského soudního řízení“, přičemž zmiňovaná zpráva nepochybně není „tou právní skutečností, jež by zakládala počátek běhu tříměsíční subjektivní lhůty k podání žaloby na obnovu řízení“.

Za tohoto stavu, pokračoval odvolací soud, postupoval soud prvního stupně správně, jestliže žalobu pro opožděnost zamítl, aniž by se zabýval „dále žalobní argumentací týkající se věcné stránky žaloby na obnovu řízení“.

Proti rozhodnutí odvolacího soudu podal žalovaný dovolání, které má za přípustné podle ustanovení , namítaje, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci, tj. uplatňuje dovolací důvod podle ustanovení

Dovolatel nesouhlasí se závěrem soudů nižších stupňů, že nepodal žalobu na obnovu řízení včas. „Důvodem“ obnovy řízení, o němž „hovoří“ ustanovení , byla podle dovolatele v posuzovaném případě právě zpráva sdružení, o níž se dozvěděl až dne 21. dubna 2010. Jelikož žaloba na obnovu řízení byla podána dne 30. června 2010, žalovaný „splnil zákonné požadavky“ uvedené v ustanovení

Proto požaduje, aby Nejvyšší soud rozhodnutí odvolacího soudu zrušil a věc tomuto soudu vrátil k dalšímu řízení.

Rozhodné znění pro dovolací řízení (do 31. prosince 2012) se podává z bodu 7., článku II., , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony.

Dovolání žalovaného proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně, kterým bylo rozhodnuto o žalobě na obnovu řízení, mohlo být ve smyslu ustanovení a odst. 2 , ve spojení s ustanovením a odst. 3 , přípustné jen tehdy, dospěje-li dovolací soud k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam, tj. zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena, nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem.

Nejvyšší soud však rozhodnutí odvolacího soudu z pohledu dovolatelem uplatněného dovolacího důvodu a jeho obsahového vymezení ( věta první ) zásadně právně významným neshledává.

Výklad právní otázky, v jaké (subjektivní) lhůtě musí být podána žaloba na obnovu řízení, nevzbuzuje v soudní praxi ani v právní teorii (k tomu srov. v rozhodovací praxi Nejvyššího soudu např. usnesení ze dne 30. října 2013, sp. zn. , v právní teorii pak např. Drápal, L., Bureš, J. a kol.: II. až 376. Komentář. 1. vydání. Praha, C. H. Beck, 2009, str. 1833) žádné pochybnosti, přičemž soudy nižších stupňů v souladu se zákonem dovodily, že tato lhůta činí – jak zcela nepochybně vyplývá z ustanovení – tři měsíce od té doby, kdy ten, kdo obnovu navrhuje, se dozvěděl o důvodu obnovy [u důvodu uvedeného v ], nebo od té doby, kdy jej mohl uplatnit [u důvodu uvedeného v ].

O tom, že důvodem obnovy (tj. důvodem, pro který lze podat žalobu na obnovu řízení), o němž „hovoří“ ustanovení , není okolnost, kdy se účastník řízení dozvěděl o možnosti takový opravný prostředek podat, nýbrž důvody taxativně vymezené ustanovením , rovněž pochyb není; potud jde o úsudek triviální, vycházející z jasného znění zákona, jenž dodatečný výklad nevyžaduje (v této souvislosti srov. též důvody usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. května 2014, sp. zn. ).

Nejvyšší soud proto dovolání žalovaného jako nepřípustné podle ustanovení a odmítl.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se opírá o ustanovení , a , když dovolání žalovaného bylo odmítnuto a žalobkyni podle obsahu spisu v dovolacím řízení náklady nevznikly.

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 30. července 2014

JUDr. Jiří Zavázal

předseda senátu