Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

26 Cdo 2334/2020

26 Cdo 2334/2020-198

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Jitky Dýškové a soudců JUDr. Pavlíny Brzobohaté a JUDr. Miroslava Feráka v právní věci žalobkyně D. Š., narozené XY, bytem XY, zastoupené Mgr. Štěpánem Mertou, advokátem se sídlem v Praze 3, Přemyslovská 1939/28, proti žalovaným 1) P. H., narozenému XY, bytem XY, 2) F. M., narozenému XY, bytem XY, 3) M. Š., narozené XY, bytem XY, zastoupeným JUDr. Libuší Svobodovou, advokátkou se sídlem v Praze 7, Ovenecká 871/13, o žalobě na obnovu řízení, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 7 pod sp. zn. , o dovolání žalobkyně proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 6. listopadu 2019, č. j. -154, t a k t o:

I. Dovolání se odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

V původním řízení, zahájeném u Obvodního soudu pro Prahu 7 dne 15. 2. 2013 a vedeném pod sp. zn. , se žalobkyně domáhala určení, že výpověď z nájmu bytu, kterou jí dali žalovaní dne 18. 12. 2012, je neplatná. Rozsudkem tohoto soudu ze dne 20. 5. 2015, č. j. -39, který nabyl právní moci dne 23. 6. 2015, byla žaloba zamítnuta.

Dne 19. 4. 2018 podala žalobkyně návrh na obnovu řízení, který doplnila na výzvu soudu podáním ze dne 8. 7. 2018. Jako důvod obnovy uvedla, že po vyhlášení rozsudku byla v důsledku zranění utrpěného při dopravní nehodě dne 3. 6. 2015 dlouhodobě hospitalizována a léčena, a proto nemohla využít svá procesní práva (podat odvolání). Dále namítala, že v původním řízením nebyla správně zjištěna výše jejího dluhu na nájemném a službách spojených s užíváním bytu.

Obvodní soud pro Prahu 7 (soud prvního stupně) usnesením ze dne 29. 1. 2019, č. j. č. j. -126, žalobu na obnovu řízení zamítl a rozhodl o nákladech řízení účastníků.

K odvolání žalobkyně Městský soud v Praze jako soud odvolací usnesením ze dne 6. 11. 2019, č. j. -154, citované usnesení soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o nákladech odvolacího řízení účastníků.

Odvolací soud shodně se soudem prvního stupně dospěl k závěru, že žaloba na obnovu řízení byla podána opožděně, neboť subjektivní tříměsíční lhůta k jejímu podání začala běžet dne 22. 3. 2016, kdy žalobkyně v souvisejícím řízení o vyklizení bytu, vedeném u Obvodního soudu pro Prahu 7 pod sp. zn. , uplatnila totožné důvody ohledně svého zdravotního stavu jako následně v žalobě na obnovu řízení, a její běh skončil dne 22. 6. 2016.

Dovolání žalobkyně (dovolatelky) proti usnesení odvolacího soudu není přípustné podle , , ve znění účinném od 30. 9. 2017, dále jen „ “, neboť předložená právní otázka, zda byla zachována subjektivní lhůta pro podání žaloby na obnovu řízení, již byla v rozhodovací praxi Nejvyššího soudu vyřešena a od řešení této otázky se dovolací soud neodklání ani v posuzované věci; přitom rozhodnutí odvolacího soudu je s ním v konečném důsledku v souladu.

Dovolací soud předesílá, že žaloba na obnovu řízení je v koncipována jako mimořádný opravný prostředek, který slouží k tomu, aby mohl být znovu projednán pravomocně skončený spor nebo jiná právní věc, jestliže tu jsou skutečnosti, rozhodnutí nebo důkazy, pro které původní rozhodnutí o věci samé z hlediska správnosti a úplnosti skutkových zjištění a skutkových závěrů nemůže obstát. Žaloba na obnovu řízení je procesněprávním institutem, pomocí kterého lze dosáhnout nápravy ve věci, v níž nebyl skutkový stav v původním řízení zjištěn úplně nebo správně (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 1. 2015, sp. zn. , uveřejněné pod č. 53/2015 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Žalobou na obnovu řízení se nelze domáhat nápravy případných pochybení při právním posouzení věci nebo procesněprávních vad; k tomu podle povahy rozhodnutí a povahy namítaného pochybení slouží jiné opravné prostředky - odvolání, dovolání, žaloba pro zmatečnost (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 1. 2011, sp. zn. , ze dne 17. 1. 2012, sp. zn. , nebo ze dne 21. 4. 2016, sp. zn. ).

Z uvedeného plyne, že důvodem pro obnovu řízení nemůže být tvrzení žalobkyně, že v důsledku úrazu a hospitalizace po vyhlášení rozsudku nemohla uplatnit svá procesní práva.

Výklad právní otázky, v jaké subjektivní lhůtě musí být podána žaloba na obnovu řízení, nevzbuzuje v soudní praxi žádné pochybnosti. Subjektivní lhůta pro podání žaloby na obnovu řízení činí tři měsíce od té doby, kdy ten, kdo obnovu navrhuje, se dozvěděl o důvodu obnovy – u důvodu uvedeného v – nebo od té doby, kdy jej mohl uplatnit – u důvodu uvedeného v Není rovněž pochyb o tom, že důvodem obnovy (tj. důvodem, pro který lze podat žalobu na obnovu řízení), o němž „hovoří“ ustanovení , není okolnost, kdy se účastník řízení dozvěděl o možnosti takový opravný prostředek podat, nýbrž důvody taxativně vymezené ustanovením (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 7. 2014, sp. zn. , nebo ze dne 3. 11. 2015, sp. zn. ).

Počátek subjektivní lhůty proto nelze odvíjet od okamžiku (duben 2018), kdy se žalobkyně dle svého tvrzení v odvolacím řízení dozvěděla v advokátní poradně o možnosti podat žalobu na obnovu řízení.

Odvolací soud dospěl k závěru, že žalobkyně o důvodech obnovy řízení věděla nejpozději ode dne 22. 3. 2016. Tento závěr není v dovolání zpochybněn, žalobkyně pouze namítá, že žalobu na obnovu řízení nemohla podat včas v důsledku nepříznivého zdravotního stavu, a odvolacímu soudu vytýká, že její zdravotní stav řádně nezkoumal a nezohlednil.

Podle však nelze zmeškání lhůt k žalobě na obnovu prominout, proto je bez právního významu, jaké důvody dovolatelce zabránily ji podat včas. Přísné podmínky pro uplatnění mimořádných opravných prostředků, včetně dodržení zákonných lhůt, jsou odůvodněny požadavkem právní jistoty (srov. např. usnesení Ústavního soudu ze dne 20. 4. 2006, sp. zn. , či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 2. 2010, sp. zn. ).

Námitkami, že odvolací soud dospěl ke skutkovým zjištěním v rozporu s normami procesního práva upravujícími způsob a rozsah dokazování a že jeho rozhodnutí není řádně odůvodněno, uplatnila dovolatelka jiný důvod (vady řízení), než který je uveden v

Napadá-li dovoláním usnesení odvolacího soudu v „plném rozsahu“, přehlíží, že podle právní úpravy přípustnosti dovolání v účinné od 30. 9. 2017 není podle dovolání proti rozhodnutím v části týkající se výroku o nákladech řízení přípustné.

Ze shora uvedených důvodů proto Nejvyšší soud podle ustanovení věta první jako nepřípustné odmítl.

Bylo-li dovolací řízení zastaveno nebo bylo-li dovolání odmítnuto, nemusí být rozhodnutí o náhradě nákladů dovolacího řízení odůvodněno ( věta druhá ).

Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 9. 12. 2020

JUDr. Jitka Dýšková

předsedkyně senátu