Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

32 Cdo 455/2014

U S N E S E N Í

Energie – stavební a báňská a. s.

Ing. D. V.

, zastoupenému JUDr. Petrem Moravcem, advokátem, se sídlem v Praze 5, Pod Hybšmankou 3090/28, PSČ 150 00, o zaplacení částky 219.757,43 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. , o dovolání žalovaného proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 16. května 2013, č. j. -601, ve znění opravného usnesení ze dne 20. listopadu 2013, č. j. -620, takto:

Dovolání se odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

Se zřetelem k době vydání napadeného rozhodnutí odvolacího soudu se uplatní pro dovolací řízení - v souladu s bodem 7. článku II, části první, přechodných ustanovení , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, a s bodem 2. článku II, části první, přechodných ustanovení , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony - ve znění účinném od 1. ledna 2013 do 31. prosince 2013 (dále též jen „“).

Podle ustanovení není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Z ustanovení vyplývá, že v dovolání musí být vedle obecných náležitostí () uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání ( až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh).

Nejvyšší soud ve své rozhodovací praxi opakovaně zdůrazňuje, že požadavek, aby dovolatel v dovolání uvedl, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, je podle ustanovení obligatorní náležitostí dovolání. Může-li být dovolání přípustné jen podle ustanovení , jako je tomu i v souzené věci, je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné, přičemž k projednání dovolání nepostačuje pouhá citace textu ustanovení , či jeho části. Jiný výklad by vedl k absurdnímu (textu odporujícímu) závěru, že dovolání je ve smyslu přípustné vždy, když v něm dovolatel vymezí dovolací důvod (srov. např. usnesení ze dne 16. května 2013, sp. zn. , ze dne 23. července 2013, sp. zn. , ze dne 27. srpna 2013, sen. zn. , ze dne 29. srpna 2013, sp. zn. , ze dne 23. října 2013, sp. zn. , ze dne 31. října 2013, sen. zn. , a ze dne 30. ledna 2014, sen. zn. , která jsou, stejně jako ostatní rozhodnutí Nejvyššího soudu zde citovaná, veřejnosti dostupná na jeho webových stránkách).

Tomuto požadavku dovolatel nedostál, neboť se v otázce přípustnosti dovolání spokojil s odkazem na ustanovení (a též na , které neřeší přípustnost dovolání, nýbrž jeho důvody) a vymezením, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné, se vůbec nezabýval.

Uvedený nedostatek nelze již odstranit, neboť lhůta pro podání dovolání, během níž tak bylo možno učinit (srov. ustanovení větu první ), již uplynula (srov. ustanovení větu první ). Jde přitom o takovou vadu, jež brání pokračování v dovolacím řízení, neboť v důsledku absence uvedené náležitosti nelze posoudit přípustnost dovolání (srov. větu první o. s. ř).

Dovolací soud nepřehlédl, že dovolatel v rámci obsahového vymezení důvodů dovolání poukazuje na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. července 2013, sp. zn. (jde o rozhodnutí uveřejněné pod číslem 99/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, dále jen „R 99/2013“), z něhož dovozuje, že i podnikatel má právo na osvobození od soudních poplatků. I kdyby dovolatel – v intencích požadavku na vymezení, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání – argumentoval, že odvolací soud se při řešení této otázky odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, nebylo by možno učinit závěr o přípustnosti dovolání, neboť závěr, že podnikatel právo na osvobození od soudních poplatků nemá, odvolací soud neučinil; otázkou, zda podnikatel má či nemá právo na osvobození od soudních poplatků, se vůbec nezabýval a jeho rozhodnutí tudíž na vyřešení této otázky procesního práva nezávisí ( , srov. též usnesení Nejvyššího soudu z 18. července 2013, sen. zn. ).

Byť odvolací soud zopakoval argumentaci obsaženou v jeho rozhodnutí o předchozí žádosti dovolatele o osvobození od soudních poplatků (a v rámci toho též svůj nesouhlasný postoj k názoru soudu prvního stupně, že absence dostatečných příjmů dovolatele je věcí jeho podnikatelského rizika), je jeho rozhodnutí založeno na závěru, že rozhodné poměry dovolatele, z nichž vycházelo předchozí zamítavé rozhodnutí, nedoznaly v mezidobí takových změn, které by mohly opodstatnit alespoň částečné osvobození od soudních poplatků, tedy odlišné rozhodnutí.

Pro úplnost lze dodat, že tuto právní otázku, na jejímž řešení závisí napadené rozhodnutí, odvolací soud řešil v souladu s již citovaným R 99/2013, v němž Nejvyšší soud formuloval a odůvodnil závěr, podle něhož usnesením, jímž zamítne žádost účastníka o přiznání osvobození od soudních poplatků, je soud vázán ( ). Později podané (nové) žádosti téhož účastníka o přiznání osvobození od soudních poplatků může soud vyhovět jen tehdy, změní-li se u účastníka (žadatele) poměry, z nichž soud vycházel v původním (zamítavém) rozhodnutí pro účely právního posouzení původní žádosti. To, že samo právní posouzení předpokladů pro přiznání osvobození od soudních poplatků v prvním (zamítavém) rozhodnutí bylo případně nesprávné, důvodem pro to, aby soud vyhověl nové žádosti, být nemůže.

Požadavek vymezit v dovolání, v čem je spatřováno splnění předpokladů přípustnosti dovolání, nesplňuje ani námitka, že uplatnění vzájemného nároku na zaplacení smluvní pokuty nemůže být „i podle stávající judikatury“ svévolným nebo zřejmě bezúspěšným uplatňováním nebo bráněním práva. Nejvyšší soud zdůraznil již v usnesení ze dne 25. září 2013, sp. zn. , uveřejněném pod číslem 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, že má-li být dovolání přípustné podle ustanovení proto, že napadené rozhodnutí závisí na řešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, musí být z obsahu dovolání patrno nejen o kterou otázku hmotného nebo procesního práva jde, nýbrž též od které "ustálené rozhodovací praxe" se řešení této právní otázky odvolacím soudem odchyluje. I stran této otázky pak platí, že na jejím řešení napadené rozhodnutí nezávisí, neboť odvolací soud ji vůbec neřešil.

Nejvyšší soud proto dovolání podle ustanovení věty první odmítl.

O nákladech dovolacího řízení rozhodnou soudy v rozhodnutí, jímž se řízení končí ( věta první, a ).

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně 28. července 2014

JUDr. Pavel P ř í h o d a

předseda senátu