Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

29 Cdo 394/2013

29 Cdo 394/2013

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Krčmáře a soudců JUDr. Petra Gemmela a Mgr. Milana Poláška v konkursní věci úpadce J. S., o schválení konečné zprávy o zpeněžování majetku konkursní podstaty a o vyúčtování odměny a výdajů správce konkursní podstaty, vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. , o dovolání konkursního věřitele J. Š., zastoupeného Mgr. Lukášem Slaninou, advokátem, se sídlem v Hradci Králové, Komenského 266/3, PSČ 500 03, proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 30. srpna 2012, č. j. -618, takto:

Dovolání se odmítá.

Odůvodnění:

Usnesením ze dne 23. listopadu 2011, č. j. -589, Krajský soud v Ostravě (dále též jen „konkursní soud“):

1/ Schválil konečnou zprávu o zpeněžování majetku podstaty a o vyúčtování odměny a výdajů správce konkursní podstaty ze dne 2. června 2011 (dále též jen „konečná zpráva“), s tím, že:

- celkové příjmy konkursní podstaty činí 978.080,29 Kč,

- pohledávky za podstatou činí 822.165,94 Kč, z čehož již bylo uhrazeno 343.265,48 Kč,

- odděleným věřitelům vznikl nárok na oddělené uspokojení ve výši 589.981 Kč,

- po úhradě nároků oddělených věřitelů zůstává po již provedené úhradě pohledávek za podstatou na účtu konkursní podstaty částka 44.833,81 Kč na úhradu dosud neuspokojených pohledávek za podstatou (bod I. výroku).

2/ Určil odměnu správce konkursní podstaty JUDr. Ivo Hešíka (dále jen „I. H.“) ve výši 44.833,81 Kč včetně daně z přidané hodnoty (bod II. výroku).

3/ Původnímu správci konkursní podstaty JUDr. Vladimíru Hlaváčovi nepřiznal právo na odměnu (bod III. výroku).

Konkursní soud - vycházeje z ustanovení , o konkursu a vyrovnání (dále též jen „ZKV“) – dospěl k následujícím závěrům:

1/ Konečná zpráva byla vyvěšena na úřední desce konkursního soudu od 4. července 2011 do 26. července 2011.

2/ Oznámení o vyvěšení konečné zprávy bylo zveřejněno v Obchodním věstníku, s poučením o možnosti podat proti konečné zprávě námitky do 15 dnů ode dne vyvěšení na úřední desce konkursního soudu.

3/ Proti konečné zprávě nebyly v patnáctidenní lhůtě počítané od jejího vyvěšení na úřední desce konkursního soudu podány žádné námitky.

4/ Námitky konkursního věřitele J. Š. (dále též jen „J. Š.“) vznesené proti konečné zprávě při jejím projednání 12. října 2011 jsou opožděné.

5/ Přes opožděnost námitek konkursní soud „nad rámec uvádí“, že s poukazem na vyjádření správce konkursní podstaty i na obsah konkursního spisu považuje námitky J. Š. za nedůvodné.

K odvolání J. Š. Vrchní soud v Olomouci usnesením ze dne 30. srpna 2012, č. j. -618, potvrdil usnesení konkursního soudu v bodě I. výroku.

Odvolací soud - vycházeje především z ustanovení § 29 ZKV - poukázal na závěry formulované v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. prosince 2010, sp. zn. (usnesení je - stejně jako další rozhodnutí Nejvyššího soudu zmíněná níže - dostupné na webových stránkách Nejvyššího soudu) a v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. srpna 2010, sp. zn. , uveřejněném v časopise Soudní judikatura číslo 8, ročník 2011, pod číslem 118. Na tomto základě pak přezkoumal jednotlivé námitky J. Š. v tom směru, zda jde o námitky poukazující na rozpor konečné zprávy s obsahem (konkursního) spisu, přičemž dospěl k závěru, že námitky ohledně špatné úschovy movitých věcí v Dobroslavicích a ohledně zpeněžení nemovitostí za nízkou cenu s vysokými dražebními náklady jsou opožděné a ostatní námitky nejsou důvodné.

Proti usnesení odvolacího soudu podal J. Š. dovolání, jehož přípustnost opírá o ustanovení , (dále též jen „ “), namítaje, že je dán dovolací důvod uvedený v , tedy, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci a požaduje, aby Nejvyšší soud napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.

Zásadní právní význam napadeného rozhodnutí spatřuje dovolatel v tom, že odporuje ustálené judikatuře Nejvyššího soudu; potud poukazuje příkladmo na závěry obsažené v usneseních Nejvyššího soudu sp. zn. a .

Konkrétně pak dovolatel odvolacímu soudu vytýká, že (stejně jako konkursní soud) nepřihlédl (pro údajnou opožděnost) k námitkám, jež vznesl při jednání konkursního soudu konaném 12. října 2011.

Dovolatel dále tvrdí, že konkursní soud správci konkursní podstaty bezdůvodně schvaloval „oddalování ukončení konkursu a předložení závěrečné zprávy“, čímž neopodstatněně zvyšoval náklady řízení, „neumisťoval na své stránky průběh konkursního řízení“ (respektive tam umisťoval pouze nepodstatné věci a podstatné věci zveřejňoval správce konkursní podstaty na placeném serveru Obchodního věstníku), čímž některým věřitelům znemožnil přístup k plnohodnotným informacím. Dovolatel tak jako věřitel s největší přihlášenou pohledávkou nebyl ani obeznámen s tím, že byl ustaven věřitelský výbor, který následně nekonal ku prospěchu věřitelů jako celku, nýbrž tak, aby z jeho rozhodnutí měli prospěch pouze členové věřitelského výboru.

Dovolatel si je vědom ustanovení § 66c ZKV, avšak i tehdejší praxe konkursních soudů byla taková, že všechna důležitá rozhodnutí byla zveřejňována na „internetových“ stránkách soudu. Konkursní soud tyto skutečnosti evidentně nebral v potaz, v důsledku čehož vydal rozhodnutí, které není v souladu se zákonem ani s judikaturou Nejvyššího soudu.

Odvolací soud odůvodnil potvrzující rozhodnutí tím, že nezjistil žádné vady usnesení konkursního soudu; věc tak nesprávně posuzoval pouze podle obecných hledisek a nijak neprověřil konkrétní skutečnosti, které J. Š. namítal v odvolání (např. celkovou délku konkursního řízení nebo neprůhledné postupování pohledávek v rámci konkursního řízení, schválené věřitelským výborem). Dovolatel je přesvědčen, že úpadcovi věřitelé (kromě členů věřitelského výboru) neměli žádné (nebo měli jen kusé) informace o průběhu konkursu a domnívá se též, že část z nich dodnes není obeznámena s výsledky konkursního řízení.

Soudy se nijak přesvědčivě nevypořádaly s námitkou dovolatele, že samotné ustavení věřitelského výboru bylo provedeno v rozporu se zákonem.

Dovolatel rovněž míní, že odvolací soud řádně neprostudoval spis, jelikož nevzal v úvahu, že dovolatel podal 20. srpna 2003 návrh na odvolání správce konkursní podstaty pro nečinnost (jenž byl zamítnut s odůvodněním, že v práci správce konkursní podstaty jsou sice jisté nedostatky, ale jinak je vše v pořádku). Dále dovolatel uvádí, že na I. H. bylo podáno několik trestních oznámení, což měly soudy též vzít v úvahu. Tvrzení odvolacího soudu, že všechny úkony prováděné v této konkursní věci byly zveřejňovány „na stránkách soudu“, nemá dovolatel za pravdivé, s tím, že „na těchto stránkách“ se nacházelo pouze minimum informací a ještě v roce 2011 na nich byly pouze čtyři záznamy o celém řízení (z čehož dva byly pouze organizačního charakteru). Většina informací byla dodatečně uveřejněna až po kritických připomínkách dovolatele, v době, kdy již uplynuly lhůty k podání opravných prostředků.

Rozhodné znění pro dovolací řízení (do 31. prosince 2007) plyne z , bodu 1. a , o úpadku a způsobech jeho řešení ( ). Srov. i usnesení Nejvyššího soudu ze dne 10. září 2008, sp. zn. , uveřejněné pod číslem 16/2009 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek.

Dovolání J. Š. proti usnesení odvolacího soudu Nejvyšší soud odmítl jako nepřípustné podle a

Učinil tak proto, že dovolání v této věci může být přípustné jen podle ustanovení , ve spojení s ustanovením (tedy tak, že dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam). Důvod připustit dovolání však Nejvyšší soud nemá, když dovolatel mu (oproti svému mínění) nepředkládá k řešení žádnou otázku, z níž by bylo možno usuzovat, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam.

Rozhodovací praxe soudů je ustálena v závěru, podle kterého při jednání o konečné zprávě a vyúčtování dle § 29 odst. 3 ZKV nelze zásadně vznášet jiné výhrady než ty, které byly uplatněny v zákonné patnáctidenní lhůtě dle § 29 odst. 2 ZKV, a odvolací soud se při posuzování správnosti usnesení o schválení konečné zprávy nemůže zabývat (skutkově novými) námitkami proti konečné zprávě, jež odvolatel neuplatnil ve lhůtě dle § 29 odst. 2 ZKV, ač tak mohl učinit. Srov. usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 8. ledna 2002, sp. zn. , uveřejněné pod číslem 50/2002 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. března 2008, sp. zn. , usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. května 2011, sp. zn. nebo výše zmíněná usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. a .

Z usnesení sp. zn. Nejvyššího soudu sp. zn. a (jež obsahují i závěr, podle kterého to, že proti konečné zprávě nebyly podány žádné námitky, nebrání odvolacímu soudu přezkoumat usnesení konkursního soudu o schválení konečné zprávy z pohledu skutečností, které se do uplynutí lhůty k podání námitek proti konečné zprávě podávaly z obsahu konkursního spisu) napadené rozhodnutí vychází a důvod připustit dovolání na základě argumentu, že námitky J. Š. nebyly věcně přezkoumány, dán není.

K tomu, jak konkursní soud zveřejňuje a doručuje písemnosti a předvolává účastníky konkursního řízení v režimu ustanovení § 66c odst. 1 ZKV, se Nejvyšší soud vyjádřil např. v usnesení ze dne 18. ledna 2007, sp. zn. , uveřejněném v časopise Soudní judikatura číslo 5, ročník 2007 pod číslem 79, s nímž je napadené rozhodnutí též v souladu.

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 15. ledna 2015

JUDr. Zdeněk Krčmář

předseda senátu