Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

29 Cdo 2254/2009

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Krčmáře a soudců Mgr. Jiřího Zavázalaa Mgr. Filipa Cilečka v konkursní věci úpadkyně Penzijního fondu THALIA, a. s. v likvidaci, se sídlem v Praze 1, Josefská 1, PSČ 118 00, identifikační číslo osoby 61859982, o schválení konečné zprávy o zpeněžování majetku konkursní podstaty a o vyúčtování odměny a výdajů správce konkursní podstaty, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. , o dovolání Ing. J. V., zastoupené JUDr. Tomášem Pohlem, advokátem, se sídlem v Praze 2 - Vinohradech, Šafaříkova 1, PSČ 120 00, proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 12. prosince 2008, č. j. - 804, takto:

se zrušují

a věc

se vrací

odvolacímu soud k dalšímu řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Usnesením ze dne 8. července 2008, č. j. -787, schválil Městský soud v Praze (dále též jen „konkursní soud“) konečnou zprávu o zpeněžování majetku podstaty a o vyúčtování odměny a výdajů správce konkursní podstaty ze dne 10. dubna 2008 (dále též jen „konečná zpráva“), podle které činí:

a/ příjmy podstaty 16.163.409,09 Kč,

b/ výdaje podstaty 12.025.849,00 Kč - z toho hotové výdaje správce 117.236,00 Kč a - odměna správce 3.137.474,00 Kč.

Částka určená k rozvrhu podle tříd činí 4.137.551,00 Kč.

Konkursní soud k námitce likvidátorky úpadkyně Ing. J. V.(dále též jen „likvidátorka“) k výši její odměny uzavřel, že nebyl zjištěn jiný rozsah součinnosti poskytnuté správci konkursní podstaty nebo jiné činnosti pro posouzení odměny dle ustanovení , o konkursu a vyrovnání (dále též jen „ZKV“), takže nezměnil své rozhodnutí ze dne 22. února 2008, č. j. -695 (jímž vyslovil souhlas s odměnou likvidátorky ve výši 26.390,- Kč). Požadavek likvidátorky na další odměnu v minimální výši 60.000,- Kč pro účely ukončení likvidace, zamítl jako opožděný.

K odvolání likvidátorky Vrchní soud v Praze ve výroku označeným usnesením potvrdil usnesení konkursního soudu.

Odvolací soud - odkazuje na ustanovení § 29 ZKV - na rozdíl od konkursního soudu uzavřel, že podání likvidátorky z 19. května 2008 (č. l. 730) nebylo podle svého obsahu námitkou proti konečné zprávě a konkursní soud pochybil, jestliže odstraňoval „vady“ neexistujících námitek (usnesením ze dne 29. května 2008, č.j. -732).

Na tomto základě uzavřel, že vzhledem k tomu, že proti konečné zprávě nebyly podány žádné námitky, je vyloučeno zabývat se námitkami, které nebyly včas uplatněny.

„Pro úplnost“ odvolací soud dodal, že i kdyby byly likvidátorčiny námitky včasné, neshledal by je důvodnými, v situaci, kdy o její odměně bylo pravomocně rozhodnuto usnesením konkursního soudu z 22. února 2008 (výše označeným), jež nabylo právní moci 29. února 2008. Požadavek na vyčlenění částky 60.000,- Kč na úhradu budoucích nákladů likvidace nemá podle odvolacího soudu oporu v zákoně o konkursu a vyrovnání.

Proti usnesení odvolacího soudu podala likvidátorka dovolání, jehož přípustnost opírá o ustanovení , (dále též jen „“), ve spojení s a 3 , namítajíc, že je dán dovolací důvod uvedený v , tedy, že řízení bylo postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci a požadujíc, aby Nejvyšší soud napadené rozhodnutí zrušil.

Konkrétně dovolatelka odvolacímu soudu vytýká, že porušil její právo na spravedlivý proces a negoval poučovací povinnosti soudu dle , jakož i to, že řešil otázky v rozporu s hmotným právem.

K tomu dovolatelka namítá, že její podání z 19. května 2008 nesprávně vyhodnotil (neboť šlo o námitku proti konečné zprávě) a že ve skutečnosti napadl volnou úvahu konkursního soudu o obsahu jejího podání. Takový postup má za přehnaně formalistický.

Odvolacímu soudu rovněž vytýká, že závěr, že by námitkám stejně nevyhověl, formuloval z důvodu nepřípustného procesního alibismu.

, o úpadku a způsobech jeho řešení (), byl s účinností od 1. ledna 2008 zrušen zákon o konkursu a vyrovnání (. a ), s přihlédnutím k se však pro konkursní a vyrovnací řízení zahájená před účinností tohoto zákona použijí dosavadní právní předpisy (tedy vedle zákona o konkursu a vyrovnání, ve znění účinném do 31. prosince 2007, i , ve znění účinném do 31. prosince 2007).

Nejvyšší soud shledává dovolání přípustným dle , ve spojení s , když zásadní právní význam napadeného rozhodnutí spatřuje v tom, že se v mezích přezkumné činnosti odvolacího soudu v případě podání odvolání proti usnesení o schválení konečné zprávy zčásti odchyluje od judikatury Nejvyššího soudu.

Nejvyšší soud již ve své rozhodovací praxi uzavřel, že právo účastníků konkursního řízení poukázat při jednání o konečné zprávě před konkursním soudem (§ 29 odst. 3 ZKV), popřípadě v rámci odvolání podaného proti usnesení o schválení konečné zprávy, na rozpor konečné zprávy se skutečnostmi plynoucími z obsahu spisu (tedy se skutečnostmi věcně podloženými dosavadním obsahem konkursního spisu, nikoli s nedoloženými tvrzeními), není ustanovením § 29 odst. 2 ZKV dotčeno (srov. k tomu např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. srpna 2008, sp. zn. , nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. prosince 2010, sp. zn. usnesení jsou, stejně jako další rozhodnutí Nejvyššího soudu zmíněná níže, dostupná na webových stránkách Nejvyššího soudu). Argumentace odvolacího soudu, jež z této zásady nevychází, je tudíž dílčím způsobem nepřesná.

K uplatněnému dovolacímu důvodu Nejvyšší soud uvádí, že shledává nepřiléhavou dovolací argumentaci, jež odvolacímu soudu vytýká, že svým rozhodnutím zasáhl do volné úvahy konkursního soudu o obsahu dovolatelčina podání z 19. května 2008. Požadavek kladený ustanovením na obsah každého procesního podání je prostřednictvím ustanovení ZKV přiměřeně uplatnitelný i na obsah podání, jímž jsou realizovány námitky proti konečné zprávě. Odvolací soud tudíž postupoval správně, jestliže se v intencích zabýval tím, zda příslušné podání takovými námitkami vskutku je. Vzhledem k obsahu konečné zprávy a obsahu uvedeného podání však bylo plně možné pokládat podání za námitku proti konečné zprávě, která počítala s tím, že likvidátorce bude při rozvrhu vyplacena odměna (jen) ve výši 26.390,- Kč. Odvolací soud tedy pochybil, jestliže uzavřel, že toto podání není včasnou námitkou proti konečné zprávě.

S dovolatelkou lze souhlasit i v tom, že úvahy o opodstatněnosti jejích námitek formulované odvolacím soudem jen z procesní opatrnosti („pro úplnost“) samy o sobě nejsou plnohodnotným vypořádáním odvolacích námitek.

Nejvyšší soud proto, aniž nařizoval jednání (věta první ) napadené usnesení zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení ( část věty za středníkem a odst. 3 věta první ).

Vzhledem k tomu, že v mezidobí konkursní soud vydal rozvrhové usnesení (usnesení ze dne 2. února 2009, č. j. -824, ve znění opravného usnesení ze dne 18. února 2009, č. j. -863), které Vrchní soud v Praze k odvolání dovolatelky potvrdil usnesením ze dne 27. dubna 2009, č. j. -898, Nejvyšší soud zrušil současně též usnesení odvolacího soudu ze dne 27. dubna 2009, jež je ve vztahu k dovoláním napadenému usnesení v poloze závislého výroku ( ).

Právní názor dovolacího soudu je pro odvolací soud závazný.

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně 31. května 2011

JUDr. Zdeněk K r č m á ř

předseda senátu