Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

29 Cdo 1378/2014

29 Cdo 1378/2014

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Filipa Cilečka a soudců JUDr. Petra Gemmela a JUDr. Petra Šuka v právní věci žalobce Ing. D. L., zastoupeného JUDr. Matějem Outratou, advokátem, se sídlem v Praze 1, Politických vězňů 912/10, PSČ 110 00, proti žalovanému JUDr. Jiřímu Sehnalovi, advokátu, se sídlem v Kolíně, Politických vězňů 27, PSČ 280 02, jako správci konkursní podstaty úpadkyně KTP Quantum, a. s., identifikační číslo osoby 60917601, zastoupenému Mgr. Milanem Edelmannem, advokátem, se sídlem v Chrustenicích 208, PSČ 267 12, za účasti Garančního fondu obchodníků s cennými papíry, se sídlem v Praze 1, Politických vězňů 912/10, PSČ 110 00, identifikační číslo osoby 26715287, jako vedlejšího účastníka na straně žalobce, zastoupeného JUDr. Pavlem Dejlem, Ph.D., LL.M., advokátem, se sídlem v Praze 1, Jungmannova 745/24, PSČ 110 00, o vyloučení akcií z konkursní podstaty úpadkyně, vedené u Krajského soudu v Hradci Králové pod sp. zn. , o dovolání žalobce a vedlejšího účastníka na straně žalobce proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 5. září 2013, č. j. -337, takto:

Odůvodnění:

Rozsudkem ze dne 30. listopadu 2007, č. j. -88, Krajský soud v Hradci Králové zamítl žalobu o vyloučení 76 ks akcií blíže specifikovaných ve výroku tohoto rozhodnutí (dále jen „akcie“) z konkursní podstaty úpadkyně KTP Quantum, a. s. (dále jen „úpadkyně“) [výrok I.] a rozhodl o nákladech řízení [výrok II.].

Vrchní soud v Praze v záhlaví označeným rozsudkem potvrdil výrok I. a změnil výrok II. rozsudku soudu prvního stupně tak, že žalovanému náhradu nákladů řízení nepřiznal (první výrok), a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (druhý výrok).

Žalobce a vedlejší účastník na straně žalobce napadli rozsudek odvolacího soudu v celém rozsahu dovoláním, jehož přípustnost opírají o ustanovení , (dále jen „ “) - zjevně ve znění účinném od 1. ledna 2013 - namítajíce, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci a navrhujíce, aby je dovolací soud změnil a vyloučil akcie z konkursní podstaty úpadkyně, případně aby rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.

, o úpadku a způsobech jeho řešení ( ), byl s účinností od 1. ledna 2008 zrušen zákon o konkursu a vyrovnání ( bod I. a ), s přihlédnutím k se však pro konkursní a vyrovnací řízení zahájená před účinností tohoto zákona (a tudíž i pro spory vedené na jejich základě) použijí dosavadní právní přepisy (tedy vedle zákona o konkursu a vyrovnání, ve znění účinném do 31. prosince 2007, i , ve znění účinném do 31. prosince 2007). Srov. k tomu též důvody rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 29. září 2010, sp. zn. , uveřejněného pod číslem 41/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, který je - stejně jako další rozhodnutí Nejvyššího soudu označená níže - dostupný též na webových stránkách Nejvyššího soudu.

Dovolání vedlejšího účastníka Nejvyšší soud odmítl, jakožto podané neoprávněnou osobou, podle ustanovení a (k tomu srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. května 2003, sp. zn. , uveřejněné pod číslem 3/2004 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

Dovolání žalobce Nejvyšší soud podle ustanovení a odmítl jako nepřípustné.

V rozsahu, ve kterém dovolání směřuje proti prvnímu výroku rozsudku odvolacího soudu v části, jíž byl změněn výrok II. rozsudku soudu prvního stupně o nákladech řízení, a proti druhému výroku rozsudku odvolacího soudu o nákladech odvolacího řízení, je Nejvyšší soud bez dalšího odmítl jako objektivně nepřípustné (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. ledna 2002, sp. zn. , uveřejněné pod číslem 4/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

Dovolání proti potvrzujícímu výroku rozsudku odvolacího soudu ve věci samé může být přípustné pouze podle ustanovení [o situaci předvídanou v ustanovení nejde], tedy tak, že dovolací soud - jsa přitom vázán uplatněnými dovolacími důvody včetně jejich obsahového vymezení ( ) - dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má po právní stránce zásadní význam. Dovolatel přitom Nejvyššímu soudu žádné otázky, z nichž by bylo možno usuzovat na zásadní právní význam napadeného rozhodnutí, k řešení nepředkládá.

Z výslovného znění ustanovení ve spojení s vyplývá, že zruší-li dovolací soud rozhodnutí odvolacího soudu a vrátí věc tomuto soudu k dalšímu řízení, je odvolací soud v dalším řízení právním názorem Nejvyššího soudu vázán. Z rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 2. prosince 2004, sp. zn. , uveřejněném v časopise Soudní judikatura číslo 2, ročníku 2005, pod číslem 18, přitom plyne, že tento postup se uplatní, jestliže se skutkový základ věci nezmění natolik, že je vyloučena aplikace právního názoru dovolacího soudu na nová skutková zjištění a na nový skutkový závěr ve věci.

V projednávané věci Nejvyšší soud rozsudkem ze dne 31. ledna 2013, sp. zn. , zrušil rozsudek odvolacího soudu ze dne 24. června 2010, č. j. -246, a věc vrátil tomuto soudu se závazným právním závěrem, podle něhož nabyla-li pozdější úpadkyně sporné akcie vlastním jménem na vlastní účet (přičemž Nejvyšší soud neměl pochyb o tom, že úpadkyně takto akcie nabyla „ve svůj prospěch“ a že užití termínu „na vlastní účet“ v článku 3.3 komisionářské smlouvy nepředstavuje vymezení pouhého „registračního místa“ akcií ve smyslu výkladu podaného odvolacím soudem), nejsou tyto zákaznickým majetkem (nebyly pořízeny na účet zákazníka ani na něj nebyly posléze převedeny), ač byly pořízeny za prostředky svěřené zákazníkem, neboť jejich koupě nebyla investiční službou. Zákaznickým majetkem zůstávají nadále finanční prostředky poskytnuté žalobcem pozdější úpadkyni na základě komisionářské smlouvy (viz též usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. června 2009, sp. zn. ).

Napadené rozhodnutí odvolacího soudu je zcela v souladu s právním závěrem Nejvyššího soudu obsaženým v rozhodnutí sp. zn. , jenž byl pro odvolací soud - s ohledem na to, že ke změně skutkového stavu, která by vylučovala aplikaci právního názoru dovolacího soudu, nedošlo - závazný a od něhož se dovolací soud nemá důvod odchylovat ani nyní. Dovolací argumentace je pak polemikou právě s tímto závěrem.

Důvod připustit dovolání podle proto Nejvyšší soud neměl a podle jiných ustanovení přípustné není.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se opírá o ustanovení , a , když dovolání žalobce a vedlejšího účastníka na jeho straně byla odmítnuta, žalovanému tak vzniklo právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

Náklady řízení sestávají z odměny za zastupování advokátem, jež podle § 6 odst. 1, § 9 odst. 4 písm. c), a advokátního tarifu, ve znění účinném od 1. ledna 2014, činí 3.100,- Kč, a náhrady hotových výdajů ve výši 300,- Kč za jeden úkon právní služby (vyjádření k dovolání z 20. února 2014) podle , s připočtením náhrady za 21% daň z přidané hodnoty ve výši 714,- Kč tak Nejvyšší soud přiznal žalovanému k tíži dovolatelů celkem 4.114,- Kč. Nejvyšší soud současně žalobci a vedlejšímu účastníkovi uložil, aby přiznanou náhradu nákladů řízení zaplatili společně a nerozdílně k rukám advokáta, který žalovaného v tomto řízení zastupoval ( ), do tří dnů od právní moci usnesení ( ).

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

Nesplní-li povinní, co jim ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněný domáhat jeho výkonu.

V Brně dne 21. května 2014

JUDr. Filip Cileček

předseda senátu