Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

29 Cdo 495/2009

U S N E S E N Í

I. Dovolání se odmítá.

O d ů v o d n ě n í:

V záhlaví označeným rozsudkem Vrchní soud v Praze potvrdil rozsudek ze dne 24. listopadu 2005, č. j. -236, ve výroku ve věci samé, jímž Městský soud v Praze uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci částku 227.041,50 Kč s příslušenstvím.

Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný dovolání, označuje za otázky zásadního právního významu

1) co je zákaznickým majetkem „zákazníka žalobce“ ve smyslu ustanovení , o cenných papírech, „tedy rozhodnutí, zda cenné papíry, které s cennými papíry (dále jen „“) za prostředky svěřené mu zákazníkem při poskytování smluvené investiční služby nakoupil, jsou zákaznickým majetkem či vlastním majetkem obchodníka s cennými papíry,“ a

2) zda „lze považovat za investiční službu ve smyslu zákona o cenných papírech, pokud zákazník obchodníka s cennými papíry dá souhlas, aby použil svěřené peněžní prostředky zákazníka k vlastním obchodům“.

Nejvyšší soud dovolání podle ustanovení , , (dále též jen ), odmítl.

Učinil tak proto, že první dovolatelem předloženou otázku zodpověděl v rozsudku uveřejněném pod číslem 61/2007 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (dále jen „R 61/2007“), v němž uzavřel, že zákaznickým majetkem jsou veškeré peněžní prostředky a veškeré investiční instrumenty svěřené obchodníkovi na základě smlouvy o poskytnutí investiční služby ve smyslu ustanovení zákona o cenných papírech, a rovněž veškeré peněžní prostředky a investiční instrumenty nabyté použitím těchto peněžních prostředků a investičních instrumentů v rámci poskytování investiční služby (bez ohledu na to, zda je nabyl vlastním jménem na účet zákazníka nebo jménem zákazníka na jeho účet), jakož i výnosy ze svěřených peněžních prostředků a investičních instrumentů.

Závěry učiněné odvolacím soudem jsou s tímto rozhodnutím v souladu (a dovolatel se mýlí, dovozuje-li opak).

Odvolací soud (shodně se soudem prvního stupně) na základě provedených důkazů uzavřel, že použil finanční prostředky, svěřené mu žalobcem na základě smlouvy o poskytnutí investiční služby, na koupi akcií vlastním jménem a na vlastní účet. Namítá-li dovolatel, že z provedených důkazů plyne opačný závěr, uplatňuje dovolací důvod vymezený v ustanovení , jenž nemá u dovolání přípustného toliko dle ustanovení k dispozici a k jehož přezkoumání tudíž založit přípustnost dovolání dle označeného ustanovení nelze. Koupě akcií, učiněná obchodníkem vlastním jménem a na vlastní účet (byť za prostředky svěřené mu zákazníkem na základě smlouvy o poskytnutí investiční služby), přitom není – jak plyne i z R 61/2007 – investiční službou, a tyto akcie se součástí zákaznického majetku ve smyslu ustanovení zákona o cenných papírech, v rozhodném znění, nestávají; tím zůstávají – jak uzavřely i soudy nižších stupňů – finanční prostředky poskytnuté zákazníkem obchodníkovi na základě smlouvy o poskytnutí investiční služby.

V R 61/2007, jakož i v usnesení ze dne 14. března 2007, sp. zn. (jež jsou dovolateli známa, neboť v obou sporech byl účastníkem řízení), pak Nejvyšší soud rovněž uzavřel, že otázka, zda zákazník poskytl smluvně (tj. půjčil) obchodníkovi s cennými papíry zákaznický majetek k provádění obchodů na vlastní účet, nečiní napadené rozhodnutí zásadně právně významným, neboť její posouzení postrádá potřebný judikatorní přesah. Nehledě k tomu odvolací soud na jejím řešení své rozhodnutí nezaložil.

Důvod připustit dovolání podle ustanovení tudíž Nejvyšší soud neměl a podle jiných ustanovení dovolání přípustné není.

Výrok o nákladech řízení se opírá o ustanovení , a , když dovolání žalovaného bylo odmítnuto a žalobci podle obsahu spisu žádné náklady v dovolacím řízení nevznikly.

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 23. června 2009

JUDr. Ivana Š t e n g l o v á

předsedkyně senátu