Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

29 Cdo 5196/2008

29Cdo 5196/2008

ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEKJMÉNEM REPUBLIKY

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Gemmela a soudců JUDr. Zdeňka Krčmáře a JUDr. Petra Šuka v právní věci žalobkyně L. Ch., proti žalovanému JUDr. J. S., jako správci konkursní podstaty úpadkyně KTP Quantum, a. s., identifikační číslo 60 91 76 01, zastoupenému Mgr. Milanem Edelmannem, advokátem, se sídlem v Chrustenicích 208, PSČ 267 12, za účasti Garančního fondu obchodníků s cennými papíry, se sídlem v Praze 1, Politických vězňů 912/10, PSČ 110 00, identifikační číslo 26 71 52 87, jako vedlejšího účastníka na straně žalobkyně, zastoupeného JUDr. Pavlem Dejlem, Ph.D., LL.M., advokátem, se sídlem v Praze – Novém městě, Jungmannova 24, PSČ 110 00, o vyloučení akcií ze soupisu majetku konkursní podstaty úpadkyně, vedené u Krajského soudu v Hradci Králové pod sp. zn. , o dovolání žalovaného proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 10. září 2008, č. j. -118, takto:Rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 10. září 2008, č. j. -118, se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.

O d ů v o d n ě n í:

Soud prvního stupně vyšel, z toho, že:

1) Žalobkyně a úpadkyně uzavřely dne 14. prosince 2001 smlouvu o spořitelním účtu správy akcií (dále jen „komisionářská smlouva“), ve které se úpadkyně zavázala vlastním jménem na účet žalobkyně obchodovat s cennými papíry.

2) Sporné akcie byly k datu prohlášení konkursu na majetek úpadkyně (a nadále jsou) vedeny (u Střediska cenných papírů) na účtu úpadkyně.

3) Ve výpisu z „účtu“ (vedeného úpadkyní podle komisionářské smlouvy) pořízeného po prohlášení konkursu žalovaným, je pro žalobkyni evidováno 114 kusů sporných akcií v celkové hodnotě 8.453,10 Kč.

4) Sporné akcie žalovaný zahrnul do soupisu majetků konkursní podstaty úpadkyně.

S odkazem na výše uvedené soud prvního stupně uzavřel, že sporné akcie úpadkyně nakupovala vlastním jménem a na svůj účet, a to za prostředky „klientů“, přičemž tak činila v rozporu s právní úpravou i smluvními ujednáními, aniž by si k tomu opatřila souhlas klienta. Odkazuje na ustanovení , o cenných papírech v rozhodném znění (dále jen „ “), podle kterého je majitelem zaknihovaného cenného papíru osoba, na jejímž účtu je cenný papír evidován, není-li prokázán opak, dále uzavřel, že „vlastnictví žalobkyně k cenným papírům nebylo automaticky prokázáno tím, že nynějšímu úpadci bylo prokázáno porušení povinností uloženému v a násl.“ zákona o cenných papírech. Jelikož se žalobkyni nepodařilo prokázat vlastnické právo ke sporným akciím, žalobu „pro nedostatek věcné aktivní legitimace“ zamítl.

Vrchní soud v Praze k odvolání žalobkyně a vedlejšího účastníka rozsudkem ze dne 10. září 2008, č. j. -118, změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že sporné akcie vyloučil ze soupisu konkursní podstaty úpadkyně.

Odvolací soud – odkazuje na ustanovení , o konkursu a vyrovnání (dále jen „ “), a obchodního zákoníku (dále jen „obch. zák.“) a a zákona o cenných papírech – uzavřel, že „komisionář se nikdy nestává vlastníkem věci či práva, nebo jiné majetkové hodnoty, které obstará pro komitenta, když vlastnická práva k nim přechází přímo na komitenta v okamžiku, kdy třetí osoba je předá komisionáři, takže nepřichází v úvahu převod vlastnických práv z komisionáře na komitenta“. V projednávané věci byla úpadkyně komisionářem žalobkyně, pro kterou obstarala za její finanční prostředky zaknihované akcie, přičemž žalovaný neprokázal, že by se tak stalo za jiné než žalobkyni svěřené prostředky „a s jejím vysloveným písemným souhlasem pro jednotlivé obchody na účet úpadkyně“. Žalobkyně se tak stala vlastnicí sporných akcií okamžikem, kdy byly zapsány na účet u Střediska cenných papírů a svědčí jí tak právo ke sporným akciím, jež vylučuje jejich soupis do konkursní podstaty.

S poukazem na závěry formulované Nejvyšším soudem v rozsudku sp. zn. (jde o rozhodnutí uveřejněné pod číslem 61/2007 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek – dále jen „R 61/2007“) odvolací soud zdůraznil, že „sporné akcie lze chápat za zákaznický majetek, jestliže bylo prokázáno, že ke dni prohlášení konkursu na majetek úpadkyně byly v majetku žalobkyně. Doplnil, že pro právní posouzení věci je řešení otázky, zda sporné akcie jsou zákaznickým majetkem či nikoli, bezvýznamné, neboť „tento pojem zákon formuluje ve vztahu k odpovědnosti Garančního fondu obchodníků s cennými papíry“ (dále též jen „Garanční fond“).

Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný dovolání, jehož přípustnost opírá o ustanovení (dále jen „ “), namítaje existenci dovolacích důvodů podle ustanovení , tj. že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci a že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci, a požaduje, aby Nejvyšší soud napadený rozsudek zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.

Dovolatel zdůrazňuje, že „již ve více soudních řízeních“ dospěly soudy k závěru, že k akciím, byť byly v interní evidenci (tzv. subportfoliu) přiřazeny k jednotlivým zákazníkům, nenabyli zákazníci vlastnické právo, neboť je úpadkyně zakoupila sice za prostředky zákazníků, ale (v souladu se všeobecnými smluvními podmínkami a komisionářskou smlouvou) svým jménem a na svůj účet. „Dle tohoto závěru jsou pak i rozhodovány spory, ve kterých se domáhají plnění náhrady po Garančním fondu ti zákazníci, u nichž v interní evidenci vykazovala úpadkyně akcie ČEZ Praha, a. s.“ Sporné akcie byly nakoupeny úpadkyní na její účet a nikoli na účet žalobkyně, přičemž takto jsou evidovány (na účtu úpadkyně) i u Střediska cenných papírů (§ 58 odst. 7 zákona o cenných papírech).

Žalobkyně i vedlejší účastník na straně žalobkyně považují rozhodnutí odvolacího soudu za správné.

Dovolání žalovaného je přípustné podle ustanovení a je i důvodné.

V obecné rovině je třeba s odvolacím soudem souhlasit, že kupuje-li komisionář zaknihované cenné papíry svým jménem na účet komitenta, nabývá vlastnické právo k takovým akciím komitent registrací převodu ve prospěch účtu komisionáře u Střediska cenných papírů (§ 583 odst. 1 obch. zák., § 21 odst. 1 zákona o cenných papírech; srov. i rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26. října 2004, sp. zn. , uveřejněný v časopise Soudní judikatura číslo 1, ročník 2005, pod číslem 9).

Odvolací soud z existence komisionářské smlouvy uzavřené mezi žalobkyní a úpadkyní a dále z interní evidence úpadkyně dovodil, že sporné akcie nabyla pozdější úpadkyně svým jménem na účet právního předchůdce žalobkyně, přičemž úpadkyně neprokázala, že by sporné akcie nabyla „s písemným souhlasem žalobkyně pro jednotlivé obchody“ na svůj účet.

Nijak se přitom nevypořádal s argumentací žalovaného (uplatněnou podáním ze dne 7. prosince 2007 – srov. č.l. 61-64), že podle závěrů učiněných soudy v jiných řízeních nakupovala úpadkyně akcie ČEZ Praha, a. s. na svůj vlastní účet za využití prostředků svěřených jí zákazníky. Ze samotného závěru odvolacího soudu, podle něhož žalobkyně nedala písemný souhlas k tomu, aby úpadkyně jednotlivé obchody realizovala na vlastní účet, přitom bez dalšího neplyne, že tak skutečně v případě pořízení sporných akcií neučinila (k tomu viz ujednání komisionářské smlouvy ohledně oprávnění a povinnosti úpadkyně obchodovat cennými papíry s využitím finančních prostředků žalobkyně svým jménem na vlastní účet).

Jestliže se odvolací soud nevypořádal s výše uvedenými námitkami žalovaného, pominul rozhodné skutečnosti významné pro posouzení projednávané věci a jeho rozhodnutí není již z tohoto důvodu správné. Pokud by totiž nebylo možné na základě důkazů provedených při respektování omezení plynoucích z ustanovení uzavřít, že úpadkyně obstarala sporné akcie na účet žalobkyně, shora uvedené právní závěry o nabytí vlastnictví komitentem by se v projednávané věci nemohly prosadit a odvolací soud by musel posoudit, zda žalobkyně unesla důkazní břemeno ve vztahu ke svému tvrzení o vlastnictví sporných akcií. Dovolací důvod vymezený v ustanovení (jejž dovolatel z obsahové hlediska vystihuje argumenty, které pojí /nesprávně/ s dovolacím důvodem podle ustanovení ), je tudíž dán.

Taktéž v rovině právního posouzení napadené rozhodnutí neobstojí.

Jak plyne z ustanovení zákona o cenných papírech, naposledy ve znění (jež Nejvyšší soud vyložil v R 61/2007), zákaznickým majetkem jsou veškeré peněžní prostředky a veškeré investiční instrumenty svěřené obchodníkovi s cennými papíry na základě smlouvy o poskytnutí investiční služby ve smyslu ustanovení zákona o cenných papírech, a rovněž veškeré peněžní prostředky a investiční instrumenty nabyté použitím těchto peněžních prostředků a investičních instrumentů v rámci poskytování investiční služby (bez ohledu na to, zda je obchodník nabyl vlastním jménem na účet zákazníka nebo jménem zákazníka na jeho účet), jakož i výnosy ze svěřených peněžních prostředků a investičních instrumentů. Zákaznický majetek není součástí majetku obchodníka s cennými papíry.

Ačkoliv je třeba přisvědčit odvolacímu soudu, že pojem zákaznického majetku je v zákoně definován pro účely vyplácení náhrad z Garančního fondu, jeho závěr o irelevanci vymezení zákaznického majetku pro projednávanou věc nelze akceptovat.

Je-li totiž správný závěr přijatý soudy v řízeních vedených proti Garančnímu fondu (jímž argumentoval žalovaný), že sporné akcie nejsou zákaznickým majetkem, ač byly pořízeny za prostředky svěřené zákazníkem pozdější úpadkyni na základě smlouvy o poskytnutí investiční služby, neboť je pozdější úpadkyně koupila svým jménem na svůj účet (k tomu srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. června 2009, sp. zn. ), pak nemůže současně obstát závěr, že sporné akcie byly pořízeny za svěřené finanční prostředky na účet zákazníka a jsou proto vlastnictvím zákazníka (v takovém případě by totiž bylo nutno uzavřít, že jsou součástí zákaznického majetku).

Akcie, které se nestaly součástí zákaznického majetku (neboť nebyly pořízeny na účet zákazníka ani na něj nebyly posléze převedeny), nemohou tudíž být vlastnictvím zákazníka (a proto součástí zákaznického majetku zůstávají prostředky svěřené zákazníkem a použité pozdější úpadkyní pro koupi akcií na vlastní účet). A naopak akcie pořízené na účet zákazníka za prostředky svěřené pozdější úpadkyni zákazníkem na základě smlouvy o poskytnutí investiční služby jsou ve vlastnictví zákazníka a – jak plyne z definice zákaznického majetku – stávají se jeho zákaznickým majetkem.

Ke shora uvedenému srov. např. závěry formulované v rozhodnutích Nejvyššího soudu ze dne 30. července 2009, sp. zn. a sp. zn. , ze dne 25. srpna 2009, sp. zn. a ze dne 21. října 2009, sp. zn. , týkajících se rovněž vyloučení akcií ČEZ Praha, a. s. ze soupisu majetku úpadkyně.

Nejvyšší soud proto napadený rozsudek zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení ( věta za středníkem, odst. 3 věta první ).

Právní názor dovolacího soudu je pro soud odvolací závazný ( a ). V novém rozhodnutí bude znovu rozhodnuto o nákladech řízení, včetně řízení dovolacího.

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 24. února 2010 JUDr. Petr G e m m e l

předseda senátu