Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

29 Cdo 3043/2014

29 Cdo 3043/2014

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Gemmela a soudců JUDr. Zdeňka Krčmáře a JUDr. Petra Šuka v právní věci žalobkyně L. Ch., zastoupené JUDr. Pavlem Dejlem, Ph.D., LL.M., advokátem, se sídlem v Praze 1, Jungmannova 745/24, PSČ 110 00, proti žalovanému JUDr. Jiřímu Sehnalovi, advokátu, se sídlem v Kolíně, Politických vězňů 27, PSČ 280 02, jako správci konkursní podstaty úpadkyně KTP Quantum, a s., identifikační číslo osoby 60 91 76 01, zastoupenému Mgr. Milanem Edelmannem, advokátem, se sídlem v Chrustenicích, 208, PSČ 267 12, za účasti Garančního fondu obchodníků s cennými papíry, se sídlem v Praze 1, Politických vězňů 912/10, PSČ 110 00, identifikační číslo osoby 26 71 52 87, jako vedlejšího účastníka na straně žalobkyně, zastoupeného JUDr. Pavlem Dejlem, Ph.D. LL.M., advokátem, se sídlem v Praze 1, Jungmannova 745/24, PSČ 110 00, o vyloučení akcií ze soupisu majetku konkursní podstaty úpadkyně, vedené u Krajského soudu v Hradci Králové pod sp. zn. , o dovolání žalobkyně a vedlejšího účastníka proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 24. října 2013, č. j. -292, takto:

O d ů v o d n ě n í :

Vrchní soud v Praze k odvolání žalobkyně a vedlejšího účastníka na straně žalobkyně rozsudkem ze dne 24. října 2013, č. j. -292, potvrdil rozsudek ze dne 10. prosince 2007, č. j. -71, jímž Krajský soud v Hradci Králové zamítl žalobu o vyloučení 114 ks akcií blíže specifikovaných ve výroku rozhodnutí (dále jen „sporné akcie“) z konkursní podstaty úpadkyně KTP Quantum, a. s. (dále jen „úpadkyně“); ve výroku o náhradě nákladů řízení jej změnil tak, že se žalovanému náhrada nákladů řízení nepřiznává (výrok I.). Dále žalovanému nepřiznal právo na náhradu nákladů odvolacího řízení (výrok II.).

Přitom šlo v pořadí o třetí rozhodnutí odvolacího soudu, když jeho předchozí rozsudky ze dne 10. září 2008, č. j. -118 a ze dne 29. června 2011, č. j. -213, jimiž rozsudek soudu prvního stupně změnil a žalobě o vyloučení sporných akcií vyhověl, zrušil Nejvyšší soud rozsudky ze dne 24. února 2010, sp. zn. a ze dne 29. dubna 2013, sp. zn. .

Proti rozsudku odvolacího soudu podali žalobkyně a vedlejší účastník na straně žalobkyně dovolání, které považují za přípustné podle , (dále jen „ “), majíce za to, že napadený rozsudek „závisí na vyřešení právní otázky, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe Nejvyššího soudu, respektive jsou řešeny právní otázky, které v posuzovaném případě měly být odvolacím soudem posouzeny jinak“.

Dovolatelé namítají, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci a požadují, aby Nejvyšší soud toto rozhodnutí změnil a žalobě o vyloučení sporných akcií vyhověl, případně aby je zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.

, o úpadku a způsobech jeho řešení ( ), byl s účinností od 1. ledna 2008 zrušen zákon o konkursu a vyrovnání ( . a ), s přihlédnutím k se však pro konkursní a vyrovnací řízení zahájená před účinností tohoto zákona (a tudíž i pro spory vedené na jejich základě) použijí dosavadní právní předpisy (tedy vedle zákona o konkursu a vyrovnání, ve znění účinném do 31. prosince 2007, i , ve znění účinném do 31. prosince 2007). Srov. k tomu též důvody rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 29. září 2010, sp. zn. , uveřejněného pod číslem 41/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek.

Dovolání vedlejšího účastníka Nejvyšší soud odmítl, jakožto podané neoprávněnou osobou, podle ustanovení a (k tomu srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. května 2003, sp. zn. , uveřejněné pod číslem 3/2004 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

Dovolání žalobkyně, které není přípustné podle ustanovení a b) , Nejvyšší soud neshledal přípustným ani podle ustanovení ; proto je odmítl podle ustanovení a

Učinil tak proto, že právní posouzení věci, na němž rozhodnutí odvolacího soudu spočívá a které bylo dovoláním zpochybněno, odpovídá závěrům, které Nejvyšší soud formuloval již v předchozích (kasačních) rozhodnutích v této věci, jakož i např. v rozsudku ze dne 31. ledna 2013, sp. zn. . K tomu viz dále ve srovnatelných poměrech též usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. května 2014, sp. zn. , ve spojení s usnesením Ústavního soudu ze dne 13. října 2014, sp. zn. .

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se opírá o ustanovení , a , když dovolání žalobkyně a vedlejšího účastníka na její straně bylo odmítnuto a žalovanému vzniklo právo na náhradu účelně vynaložených nákladů dovolacího řízení. Ty sestávají z mimosmluvní odměny za zastoupení advokátem za jeden úkon právní služby (vyjádření k dovolání ze dne 17. června 2014), která podle ustanovení bodu 5., a , o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátního tarifu), činí 3.100,- Kč, dále z paušální částky náhrady hotových výdajů ve výši 300,- Kč ( advokátního tarifu) a z náhrady za 21% daň z přidané hodnoty ve výši 714,- Kč. Celkem činí náhrada nákladů dovolacího řízení, kterou jsou žalobkyně a vedlejší účastník povinni společně a nerozdílně zaplatit žalovanému, částku 4.114,- Kč.

Nejvyšší soud přitom (na rozdíl od soudu odvolacího) v poměrech dané věci (viz důvody, pro které Nejvyšší soud dovolání odmítl) neshledal splnění podmínek vyžadovaných ustanovením pro to, aby procesně úspěšnému žalovanému nepřiznal (zcela nebo zčásti) náhradu nákladů řízení.

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

Nesplní-li povinní, co jim ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněný domáhat výkonu rozhodnutí.

V Brně 31. května 2016

JUDr. Petr Gemmelpředseda senátu