Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

25 Cdo 259/2014

25 Cdo 259/2014

U S N E S E N Í

Bc. B. P.

městské části Praha 1

, se sídlem úřadu Praha 1, Vodičkova 681/18, zastoupené Mgr. Pavlem Ubrem, advokátem se sídlem Praha 1, Senovážné náměstí 24, o náhradu škody, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. , o dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 21. 5. 2013, č.j. -148, takto:

I. Dovolání

se odmítá

.

II. Žádný z účastníků

nemá právo

na náhradu nákladů dovolacího řízení.

Odůvodnění:

Rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 21. 5. 2013, č.j. -148, byl změněn mezitímní rozsudek soudu prvního stupně ze dne 22. 10. 2012, č. j. -118, tak, že se žaloba o zaplacení 854.454,- Kč s příslušenstvím zamítá, a bylo rozhodnuto o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů. Odvolací soud, na rozdíl od soudu prvního stupně, neshledal porušení povinnosti ze strany žalované, když se v řízení nepodařilo jednoznačně prokázat příčinu vzniku požáru v bytě žalobkyně. Především konstatoval, že na žalobkyni leží důkazní břemeno, aby prokázala jednání či opomenutí žalované, které představuje porušení právní povinnosti.

Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání. Jeho přípustnost dovozuje z ustanovení (rozpor rozhodnutí ve věci samé s dosavadní judikaturou a požadavek, aby o nákladech řízení rozhodl Nejvyšší soud jinak), a podává je z důvodu nesprávného právního posouzení věci. Má za to, že podle ustanovení obč. zák. má pronajímatel povinnost udržovat zařízení umožňující dodávku elektřiny do nájemcova bytu v bezvadném stavu, která vyplývá z , energetický zákon. Bylo tak na žalované, aby prokázala, že škodu nezavinila, např. tím, že by doložila, kdy byla elektroinstalace měněna nebo revidována. Dále dovolatelka namítá, že odvolací soud nesprávně vyložil ustanovení obč. zák., když nezohlednil okolnosti daného případu, zejména to, že dovolatelka opakovaně vyzývala žalovanou k provedení úprav bytu, a pokud žalovaná výzvě nevyhověla, byla dovolatelka nucena si byt na vlastní náklady uvést do stavu způsobilého k bydlení. Z ustanovení obč. zák. podle dovolatelky nevyplývá ani forma upozornění, ani přiměřená lhůta pro vytknutí té které závady. Odvolací soud nezohlednil, že dovolatelka v daném okamžiku byla bez majetku, a nemohla proto činit písemné výzvy pronajímateli a určovat mu přiměřenou lhůtu k odstranění vad. V tomto požadavku odvolacího soudu spatřuje rozpor s dobrými mravy. Odvolací soud též neposkytl dovolatelce dostatečný prostor pro prokázání obsahu jejích tvrzení ohledně doručení výzvy žalované ve smyslu obč. zák., když nepřipustil důkazy žalobkyní navržené. Nesprávné právní posouzení shledává i v uložení povinnosti hradit žalované náklady řízení před soudy obou stupňů, když podle dovolatelky jsou dány důvody zvláštního zřetele hodné (spočívající především v chování žalované v řízení a v úhradě škody pouze jednomu nájemci bytu), pro něž by neměla být žalované přiznána náhrada nákladů řízení. Navrhuje, aby dovolací soud napadené rozhodnutí odvolacího soudu zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.

Nejvyšší soud jako soud dovolací dospěl k závěru, že dovolání není přípustné.

Odvolací soud správně vycházel z právního názoru, že důkazní břemeno o příčinách vzniku škody, jejíž náhrada je požadována, je na žalobkyni, a není-li prokázáno její tvrzení o tom, že vznik požáru způsobila žalovaná porušením právních povinností, stíhají ji nepříznivé následky z toho plynoucí. Protože nebyl prokázán vznik škody v příčinné souvislosti s jednáním, respektive nekonáním žalované (podle dovoláním nezpochybnitelných skutkových zjištění příčinou požáru byla vadná elektroinstalace, nebylo však zjištěno, zda vadná byla elektrická síť v domě, anebo spotřebič v domácnosti žalobkyně), odvolací soud v právním posouzení věci nepochybil, když nárok žalobkyně na náhradu škody neshledal důvodným (srov. obdobně rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26. 4. 2012, č.j. ).

Při posouzení náležitostí upozornění na závady v bytě podle ustanovení § 691 obč. zák., na něž se váží nároky nájemce na náhradu účelně vynaložených nákladů, odvolací soud vycházel z ustálené judikatury, která vyžaduje, aby upozornění ve smyslu uvedeného ustanovení obsahovalo označení závady, přiměřenou lhůtu k jejímu odstranění a upozornění na to, že neodstraní-li pronajímatel závadu, učiní tak nájemce sám a bude po pronajímateli požadovat náhradu účelně vynaložených nákladů. Pouhá informace o potřebě oprav sloužící k tomu, aby se pronajímatel o této skutečnosti dozvěděl, takové náležitosti nesplňuje (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 17. 12. 2003, sp. zn. , uveřejněný v Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu, vydávaném nakladatelstvím C. H. Beck, sešitu 28, pod č. C 2370, a obdobně též rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. 1. 2006, sp. zn. ).

Pokud jde o dovolatelkou vytýkané neprovedení navrhovaných důkazů, lze připomenout, že v souladu s je pouze na úvaze soudu, které důkazy provede, přičemž odvolací soud jejich neprovedení náležitě zdůvodnil.

K námitkám dovolatelky směřujícím do výroku o náhradě nákladů řízení, je třeba uvést, že náhradu nákladů sporného řízení ovládá zásada úspěchu ve věci ( ). Jinými slovy řečeno, nepřiznání náhrady nákladů řízení ve sporu úspěšné straně, je výjimkou z obecné zásady náhrady nákladů řízení, pro niž musí být shledány důvody hodné zvláštního zřetele ve smyslu , jejichž posouzení musí vycházet ze všech okolností konkrétní věci (srov. Drápal, L., Bureš, J. a kol. I. až 200za. Komentář. 1. Vydání. Praha: C. H. Beck, 2009, s. 1005). Takové mimořádné důvody odvolací soud neshledal a dovolatelka ani neuvádí, proč by měla být otázka nákladů v daném případě Nejvyšším soudem posouzena jinak, tj. odlišně od jeho dosavadní (které) judikatury.

Dovolací soud podotýká, že ačkoli o náhradě nákladů řízení rozhoduje soud i bez návrhu, z úřední povinnosti ( ), není povinen v odůvodnění rozhodnutí vysvětlit, proč nepostupoval podle , jestliže účastník takový postup nenavrhl a nesdělil odvolacímu soudu, v čem spatřuje „důvody hodné zvláštního zřetele“. Tak tomu bylo i v projednávané věci, neboť žalobkyně postup podle nenavrhovala (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 2. 2014, sp. zn. ).

Vzhledem k tomu, že dovolání směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný, Nejvyšší soud je podle § 243c odst. 1 věty první odmítl.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení nemusí být odůvodněn ( věta druhá ).

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 3. dubna 2014

JUDr. Robert Waltr

předseda senátu