Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

25 Cdo 1735/2010

25

Cdo 1735/2010

ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEKJMÉNEM REPUBLIKY

Římskokatolické farnosti Jesenice,

se sídlem Jesenice, Plzeňská 65, IČO: 47020997, zastoupené JUDr. Janem Klailem, advokátem se sídlem v Plzni, náměstí Republiky 35, proti žalovaným

a) R. Š.

a

b) A. Š.

, oběma zastoupeným JUDr. Zitou Chvojanovou, advokátkou se sídlem v Rakovníku, Na Sekyře 164, o 414.000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Rakovníku pod sp. zn. , o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 12. listopadu 2009, č. j. -277, takto:

I. Dovolání proti výroku rozsudku odvolacího soudu, jímž byl rozsudek soudu prvního stupně změněn,

se zamítá,

jinak

se

dovolání

odmítá.

II. Žádný z účastníků

nemá právo

na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Okresní soud v Rakovníku rozsudkem ze dne 17. 6. 2009, č. j. -234, uložil žalovaným povinnost společně a nerozdílně zaplatit žalobkyni částku 207.000,- Kč s úrokem z prodlení, žalobu co do částky 207.000,- Kč s úrokem z prodlení zamítl a rozhodl o náhradě nákladů řízení mezi účastníky řízení a ve vztahu ke státu. Vyšel ze zjištění, že žalobkyně pronajala v roce 1992 žalovaným objekt staré fary ve Velké Chmelištné za symbolické nájemné, přičemž žalovaní se zavázali provádět na své náklady opravy a údržbu a udržovat objekt v dobrém stavu. Dne 25. 12. 2002 došlo k požáru této nemovitosti, škoda tím způsobená byla znaleckým posudkem vyčíslena na částku 414.000,- Kč. Příčina požáru ani místo jeho vzniku nebylo požárními odborníky jednoznačně zjištěno. Soud po provedeném dokazování dospěl k závěru, že za příčinu požáru nelze označit olejový radiátor, jak uváděla zpráva Hasičského záchranného sboru, nýbrž požár byl způsoben závadou na staré a neudržované elektroinstalaci. Podle § 415, § 420 a § 441 obč. zák. dovodil, že za škodu odpovídají obě strany sporu rovným dílem. Žalobkyně dala žalovaným nemovitosti do nájmu, aniž nechala rozvod elektrické instalace zkontrolovat, a neuvedla to ani jako povinnost nájemníků v nájemní smlouvě, a žalovaní, kteří prováděli stavební úpravy nemovitosti, po jejich skončení neprovedli revizi elektroinstalace a ačkoli měli poznatky o tom, že elektroinstalace není zcela v pořádku, neučinili nic, aby zamezili hrozícímu vzniku škody.

K odvolání obou stran sporu Krajský soud v Praze rozsudkem ze dne 12. 11. 2009, č. j. -277, rozsudek soudu prvního stupně ve vyhovujícím výroku o věci samé změnil tak, že žalobu na zaplacení částky 207.000,- Kč s úroky z prodlení zamítl, v zamítavém výroku jej potvrdil a rozhodl o náhradě nákladů řízení. Odvolací soud po částečném zopakování dokazování se neztotožnil se závěrem soudu prvního stupně o příčině vzniku škody, neboť ani na základě odborných a znaleckých vyjádření se nepodařilo jednoznačně prokázat příčinu požáru nemovitosti a nepostačují k tomu ani svědecké výpovědi. Vyjádření Hasičského sboru stanovilo pouze pravděpodobnou příčinu požáru a ani ostatní znalci neuvedli jeho jednoznačnou příčinu, pouze příčinu předpokládanou. Nelze proto usuzovat, kdo a jakým dílem se podílel na příčinách vzniku požáru. Vzhledem k tomu, že žalobkyně, která v daném případě nese procesní odpovědnost za výsledek dokazování, neprokázala skutečnosti rozhodné z hlediska § 420 obč. zák., soud její žalobu zamítl.

Tento rozsudek napadla žalobkyně dovoláním, jehož přípustnost dovozuje z ust. a písm. c) , a podává je z důvodů podle a b) a odst. 3 Rekapituluje průběh řízení a obsah provedených důkazů a uvádí, že svědectví osob, které mají příbuzenský nebo jiný bližší vztah ke straně žalované, nemají takovou váhu a hodnotu, aby vyvracely nebo popíraly listinné důkazy. Uvádí, že u svědka M. K. vystupujícího ve funkci statutárního zástupce žalobkyně je vzhledem k jeho věku vyloučeno, aby vypovídal nepravdivě nebo účelově, a za nejvěrohodnější dovolatelka považuje výpovědi svědků - pracovníků Hasičského záchranného sboru (dále jen „HZS“) o tom, že požár objektu se šířil shora dolů. Poukazuje na to, že pravděpodobná příčina požáru je udávaná ve zprávě HZS, a nezdá se jí adekvátní vyvracet tuto zprávu pouze svědectvím syna žalovaných. Podle názoru dovolatelky příčinou vzniku požáru byl radiátor, který žalovaná b) nechala zapnutý v půdním prostoru, a pokud by příčinou byla závada na elektroinstalaci, za škodu odpovídají žalovaní, kteří se v nájemní smlouvě ze dne 22. 12. 1992 zavázali, že budou udržovat objekt v dobrém stavu, a v zápisu z jednání dne 10. 12. 1998 v Plzni na Biskupství plzeňském je uvedeno, že žalovaní v objektu provedli novou elektroinstalaci. Dovozuje, že žalovaní nesou odpovědnost za přetížení rozvodu el. instalace v domě a pokud nechali provést zásah do elektroinstalace, bylo jejich povinností zajistit revizi celé elektroinstalace, pro žalobkyni taková povinnost ze žádného právního předpisu nevyplývala. Odvolacímu soudu dovolatelka vytýká, že nepřihlédl k tomu, že v odborných vyjádřeních HZS i znalců se vždy uvádí pouze pravděpodobná příčina požáru, a byť jsou připuštěny dvě příčiny vzniku požáru, v obou lze shledat konkrétní povinnosti, které žalovaní porušili. Dovolatelka navrhla, aby byl rozsudek odvolacího soudu zrušen a věc byla vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Nejvyšší soud jako soud dovolací ( ) po zjištění, že dovolání bylo podáno včas, účastníkem řízení zastoupeným advokátem, dospěl k závěru, že dovolání proti výroku rozsudku odvolacího soudu, jímž byl změněn rozsudek soudu prvního stupně, které je přípustné podle , není důvodné a ve zbývajícím rozsahu není podle , odst. 3 přípustné.

Nesouhlas se závěrem odvolacího soudu ohledně zjištění příčiny požáru je uplatněním dovolacího důvodu podle , tj. že rozhodnutí vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování ( ).

Za skutkové zjištění, které nemá oporu v provedeném dokazování, se považuje výsledek hodnocení důkazů soudem, který neodpovídá postupu vyplývajícímu z ustanovení , protože soud vzal v úvahu skutečnosti, které z provedených důkazů nebo přednesů účastníků nevyplynuly a ani jinak nevyšly za řízení najevo, protože soud pominul rozhodné skutečnosti, které byly provedenými důkazy prokázány nebo vyšly za řízení najevo, nebo protože v hodnocení důkazů z hlediska jejich závažnosti (důležitosti), zákonnosti, pravdivosti, eventuálně věrohodnosti je logický rozpor. Nelze-li soudu v tomto směru vytknout pochybení, není možné polemizovat s jeho skutkovými závěry, např. namítat, že soud měl či neměl uvěřit svědkovi, že některý důkaz není pro skutkové zjištění důležitý nebo že z provedených důkazů vyplývá jiný závěr apod. Znamená to, že hodnocení důkazů, a tedy ani skutkové zjištění jako jeho výsledek, z jiných než z výše uvedených důvodů nelze dovoláním úspěšně napadnout. Skutkové zjištění nemá oporu v provedeném dokazování v podstatné části tehdy, týká-li se skutečností, které byly významné pro posouzení věci z hlediska hmotného práva.

Dovolatelka nesouhlasí se skutkovým závěrem odvolacího soudu o tom, co bylo či nebylo provedenými důkazy prokázáno, a namítá, že na základě listinných důkazů a výpovědí svědků bylo možno dovodit odpovědnost žalovaných za škodu způsobenou požárem. K tomuto závěru dochází na základě vlastního hodnocení důkazů, kdy jednotlivým důkazům, jež byly v řízení provedeny, připisuje různou důkazní sílu a po jejich přehodnocení činí vlastní skutkové závěry.

Především je třeba připomenout, že hodnocení důkazů soudem ( ), které dovolatel napadá, není samo o sobě - jak je uvedeno výše - způsobilým dovolacím důvodem. Námitky proti samotnému hodnocení důkazů, tj. zda je některý důkaz věrohodný či nikoliv a ke kterým z důkazů soud měl či neměl přihlédnout, dovolací důvod podle ust. nenaplňují. Odvolací soud při svém rozhodnutí přihlížel ke zjištěním, čerpaným pouze z důkazů, které byly v řízení před soudy obou stupňů provedeny, a v úvahu vzal pouze ty okolnosti, jež vyšly najevo v průběhu řízení a mají tak oporu v obsahu spisu.

Odvolací soud vycházel ze závěrů soudního znalce Westfála, odborníka pro určování příčin požáru, jenž nebyl schopen jednoznačně stanovit příčinu požáru a připustil možnost vzniku požáru od elektroinstalace i od el. spotřebiče; rovněž zjištění, která odvolací soud učinil z posudku Ing. Bukovského, plně odpovídají obsahu tohoto posudku. Zatímco Ing. Bukovský za pravděpodobné ohnisko požáru označil dřevěnou skříň elektroměru za vchodovými dveřmi, členové HZS ohnisko požáru jednoznačně lokalizují na půdu a znalec Westfál připouští obě možnosti s tím, že nelze jednoznačně určit příčinu požáru. Pokud odvolací soud za této důkazní situace dospěl k závěru, že konkrétní příčina či místo vzniku požáru nebyly v řízení prokázány, nelze v jeho hodnocení důkazů spatřovat logický rozpor. Odvolací soud nepominul žádnou podstatnou skutečnost vyplývající z provedených důkazů; jeho skutkový závěr, z něhož při svém rozhodování vycházel, že na základě provedeného dokazování nebyla postavena najisto příčina požáru, vyplývá z důkazů provedených v řízení a nejde o situaci, že by soud při zjišťování skutkového stavu věci opomenul nějaké rozhodné prokázané skutečnosti.

Správně pak vycházel z právního názoru, že důkazní břemeno o příčinách vzniku škody, jejíž náhrada je požadována, je na žalobkyni, a není-li prokázáno její tvrzení o tom, že vznik požáru způsobili žalovaní porušením právních povinností, stíhají ji nepříznivé následky z toho plynoucí. Protože nebyl prokázán vznik škody v příčinné souvislosti s jednáním žalovaných, odvolací soud při právním posouzení věci nepochybil, když nárok žalobkyně na náhradu škody neshledal důvodným.

Dovolací důvody podle a odst. 3 tak nejsou naplněny.

Nejvyšší soud proto v rozsahu, v němž je dovolání přípustné podle , dovolání zamítl ( věta před středníkem ).

Přípustnost dovolání proti výroku rozsudku odvolacího soudu, jímž byl potvrzen zamítavý výrok rozsudku soudu prvního stupně, se řídí ust. a odst. 3 Podle tohoto ustanovení má rozhodnutí odvolacího soudu po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je soudy rozhodována rozdílně, nebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; k okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle a se nepřihlíží.

Dovolatelka sama žádnou právní otázku zásadního významu nevymezuje, namítá pouze, že odvolací soud nesprávně posoudil otázku týkající se předpokladů odpovědnosti žalovaných za škodu, a to zejména ve vztahu k zjištění zavinění žalovaných. Nesprávnost právního posouzení odvozuje od jí deklarovaného jiného skutkového stavu (založeného na odlišném hodnocení důkazů), než k jakému dospěly soudy v dovolání předcházejícím řízení. Tato námitka tedy nemůže být otázkou zásadního významu ve smyslu a odst. 3 Dovolání v tomto rozsahu směřuje proti rozsudku odvolacího soudu, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek podle , odst. 3 přípustný.

Dovolací soud proto dovolání žalobce v rozsahu, v němž dovolání není přípustné, podle věty prvé a odmítl.

O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ust. věty první, a věty před středníkem, a , neboť žalobce nemá s ohledem na výsledek dovolacího řízení na náhradu nákladů právo a žalovaným v dovolacím řízení náklady nevznikly.

Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 26. dubna 2012

JUDr. Marta Škárová, v. r.

předsedkyně senátu