Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

33 Cdo 261/2017

33 Cdo 261/2017

U S N E S E N Í

IT credit, s.r.o.

V. M.

, zastoupené JUDr. Evou Čapkovou, advokátkou se sídlem v Praze 4, Pod Stárkou 99/8, o zaplacení 218.772,98 Kč, vedené u Okresního soudu Praha - východ pod sp. zn. , o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 11. května 2016, č. j. -108, takto:

I. Dovolání se odmítá. II. Žádná z účastnic nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Okresní soud Praha - východ rozsudkem ze dne 30. září 2015, č. j. -66, zamítl žalobu, jíž se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení úroku ve výši 10,45 % ročně z částky 1.376.820,31 Kč od 26. 11. 2013 do 3. 6. 2015 (výrok I.), rozhodl o nákladech řízení (výrok II.) a zastavil řízení „ohledně částky 1.460.813,53 Kč včetně zákonného úroku z prodlení ve výši 8,05 % za období od 26. 11. 2013 do 3. 6. 2015 ve výši 165.795,69 Kč, a dále řízení ohledně kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení od 26. 11. 2013 do 3. 6. 2015 ve výši 15.935,90 Kč a obchodního úroku ve výši 10,45 % p. a. z částky 83.993,22 Kč od 26. 11. 2013 do zaplacení a úroku ve výši 10,45 % p. a. z uvedené částky 1.376.820,31 Kč od 4. 6. 2015 do zaplacení“ (výrok III.).

Krajský soud v Praze rozsudkem ze dne 11. května 2016, č. j. -108, změnil rozsudek soudu prvního stupně v odvoláním napadeném výroku I. tak, že uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni do tří dnů od právní moci rozsudku úrok ve výši 10,45 % ročně z částky 1.376.820,31 Kč za dobu od 26. 11. 2013 do 3. 6. 2015 ve výši 218.772,98 Kč, a rozhodl o nákladech řízení před soudy obou stupňů.

Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná dovolání, které není podle , , ve znění účinném od 1. 1. 2014 (srov. článek II bod 2 , dále jen „ “), přípustné.

Podle platí, že není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Podle je přípustnost dovolání oprávněn zkoumat jen dovolací soud.

Tvrzení, že se „odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe, a to nerespektováním zásad deklarovaných v rozsudku NS ČR, sp. zn. , který se zabývá přiměřeností sankcí a vyvážeností smluv“, jestliže při rozhodování nezohlednil, že „sankce za opožděnou úhradu dluhu musí být přiměřená zásadám ochrany spotřebitele“, přípustnost dovolání nezakládá. Předně, žalovaná pomíjí, že předmětem řízení nebyla sankce za opožděnou úhradu dluhu, nýbrž úrok sjednaný v úvěrové smlouvě (tj. odměna za půjčení peněz), na čemž nic nemění skutečnost, že se jedná o úrok z půjčené a (v rozhodné době) dosud nesplacené jistiny za období od „zesplatnění“ úvěru do zaplacení. Nadto v rozsudku, jehož závěrů se žalovaná dovolává na podporu vlastní argumentace, se Nejvyšší soud vyjadřuje k přiměřenosti smluvní pokuty, tj. zabývá se zcela jiným právním institutem; přijaté závěry tudíž nelze vztáhnout na nyní projednávanou věc.

Argumentací, která je ve vztahu k akcesorickému výroku dovoláním napadeného rozsudku v dovolání použita, není řádné vymezena přípustnost dovolání. Otázkou uplatnění zásady úspěchu ve věci při rozhodování o nákladech řízení se Nejvyšší soud nezabýval ani v jednom z rozhodnutí (usnesení ze dne 26. 5. 2005, sp. zn. , a rozsudku ze dne 28. 3. 2007, sp. zn. ), jichž se žalovaná dovolává na podporu tvrzení, že se odvolací soud při rozhodování o nákladech řízení odchýlil od rozhodovací praxe dovolacího soudu. Otázku /procesního/ zavinění, že řízení muselo být zastaveno ( ), na níž odvolací soud založil své rozhodnutí o nákladech řízení (odvolací soud zjevně revokoval úvahu soudu prvního stupně o nedůvodnosti původně podané žaloby), žalovaná v dovolání ve skutečnosti nezpochybnila, ani v souvislosti s ní řádně nevymezila přípustnost dovolání (srov. a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. , uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 4/2014).

K výtce žalované, že odvolací soud při rozhodování o nákladech řízení neaplikoval ustanovení , je třeba uvést, že ačkoli soud o nákladech řízení rozhoduje podle i bez návrhu (tj. z úřední povinnosti), není povinen zvažovat aplikaci ex offo, ani v rozhodnutí zdůvodňovat, proč nepřistoupil k aplikaci , jestliže účastník v řízení neuvedl skutečnosti „hodné zvláštního zřetele“, které by takový výjimečný postup odůvodňovaly (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 25. 2. 2014, sp. zn. , nebo ze dne 3. 4. 2014, sp. zn. ). Tak tomu bylo i v projednávané věci. Rozhodování o náhradě nákladů sporného řízení je obecně ovládáno zásadou úspěchu ve věci; tato základní zásada ovládá rozhodování o náhradě nákladů civilního sporného procesu a je vyjádřena v V ní se promítá myšlenka, že ten, kdo důvodně bránil své subjektivní právo nebo právem chráněný zájem, by měl mít právo na náhradu nákladů, jež při této procesní činnosti účelně vynaložil, proti účastníku, jenž do jeho právní sféry bezdůvodně zasahoval. Právo úspěšné procesní strany vůči neúspěšné straně řízení na náhradu nákladů vychází ze základního strukturního principu, který se v civilním sporném procesu uplatňuje, tj. ze systému dvou stran v kontradiktorním postavení, v rámci nějž účastníci řízení vystupují jako vzájemní oponenti, uplatňující v řízení protichůdné zájmy. Úspěch jedné procesní strany je tak zároveň neúspěchem jejího procesního odpůrce, přičemž každá strana se v mezích daných snaží pomocí přípustných prostředků docílit vlastního vítězství a prohry protistrany. Je-li procesní strana úspěšná, měl by jí její odpůrce nahradit náklady, které při tom účelně vynaložila, neboť by bylo v rozporu s ochrannou funkcí civilního práva procesního, pokud by civilní proces neumožňoval odstranit zmenšení majetkové sféry účastníka způsobené jenom tím, že byl nucen důvodně hájit svá práva, do nichž někdo jiný zasahoval. Jestliže tedy účastník, který měl ve věci plný úspěch, vynaložil při uplatňování nebo bránění práva ve sporném řízení náklady, je přiznání jejich náhrady pravidlem.

Protože odvolací soud ustanovení neaplikoval, ani se nezabýval jeho výkladem, nemůže dovolací soud - logicky vzato - napadené rozhodnutí konfrontovat se závěry, které přijal ve svém usnesení ze dne 26. 1. 2016, sp. zn. , jak požaduje žalovaná.

Lze uzavřít, že dovolání směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný; Nejvyšší soud je proto podle věty první odmítl.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení nemusí být v posuzovaném případě zdůvodněn ( ).

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 26. září 2017

JUDr. Ivana Zlatohlávková předsedkyně senátu