Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

22 Cdo 4926/2015

22 Cdo 4926/2015

U S N E S E N Í

MUDr. K. K.,

JUDr. J. P.

, zastoupenému JUDr. Michalem Kellnerem, advokátem se sídlem v Praze 4, Ohradní 1159/65, o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. , o dovolání žalovaného proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 3. srpna 2015, č. j. -253, takto:

I. Dovolání

se odmítá.

II. Žalovaný

je povinen

zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů dovolacího řízení 2 064 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám zástupkyně žalobkyně Mgr. Zuzany Burčkové Hillové.

Odůvodnění

Obvodní soud pro Prahu 5 (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 2. dubna 2015, č. j. -241, zrušil podílové spoluvlastnictví žalobkyně a žalovaného k bytové jednotce, umístěné ve druhém nadzemním podlaží domu, stojícím na parcele p. č. 887/10, se spoluvlastnickým podílem na společných částech domu v rozsahu 7236/1203529 a spoluvlastnickým podílem k pozemkům p. č. 887/6 – ostatní plocha, o výměře 1161 m

2

a p. č. 887/10 – zastavěná plocha a nádvoří, o výměře 2 355 m

2

, v rozsahu 7236/1203529 (dále jen „bytová jednotka“) a k nebytové jednotce (jiný nebytový prostor – sklep), umístěné v prvním podzemním podlaží domu, stojícím na parcele p. č. 887/10, se spoluvlastnickým podílem na společných částech domu v rozsahu 231/1203529 a spoluvlastnickým podílem k pozemkům p. č. 887/6 – ostatní plocha, o výměře 1 161 m

2

a p. č. 887/10 – zastavěná plocha a nádvoří, o výměře 2 355 m

2

, v rozsahu 231/1203529 (dále jen „nebytový prostor“), zapsaných v katastru nemovitostí na LV č. 5703 pro katastrální území H., obec P. a nařídil prodej těchto nemovitostí ve veřejné dražbě (výrok I.). Dále rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok II.) a rozhodl o náhradě nákladů řízení státu (výrok III. a IV.).

Městský soud v Praze jako soud odvolací k odvolání žalobkyně usnesením ze dne 3. srpna 2015 změnil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku II. o nákladech řízení tak, že žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení 139 740 Kč (výrok I), rozhodl, že žalovaný je povinen zaplatit státu náhradu nákladů řízení ve výši 8 380 Kč (výrok II.) a uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni náhradu nákladů odvolacího řízení ve výši 2 489,40 Kč (výrok III.).

Proti rozhodnutí odvolacího soudu podává žalovaný dovolání, jehož přípustnost opírá o a v němž uplatňuje dovolací důvod nesprávného právního posouzení věci ve smyslu Namítá, že řízení o zrušení a vypořádání spoluvlastnictví není řízením, ve kterém lze hovořit o úspěchu či neúspěchu jedné strany, jelikož rozhodnutí ve věci samé je v zájmu obou jeho účastníků. Dále uvádí, že odůvodňují-li to konkrétní okolnosti případu, neměla by být žádnému z účastníků náhrada nákladů řízení přiznána za užití , resp. Navrhuje, aby dovolací soud „rozhodnutí odvolacího soudu změnil a rozhodl ve shodě s rozhodnutím Obvodního soudu pro Prahu 5.“

Žalobkyně se ve vyjádření ztotožňuje se závěry odvolacího soudu a navrhuje dovolání zamítnout.

Obsah rozhodnutí obou stupňů i obsah dovolání jsou účastníkům známy, a proto na ně dovolací soud pro stručnost odkazuje.

Dovolání není přípustné.

Podle není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Podle –3 dovolání lze podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Přitom je dovolací soud vázán nejen tím, který z dovolacích důvodů byl uplatněn, ale i tím, jak byl důvod vylíčen, tj. v jakých okolnostech dovolatel spatřuje jeho naplnění. V dovolání musí být vedle obecných náležitostí ( ) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání ( až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh). Důvod dovolání se vymezí tak, že dovolatel uvede právní posouzení věci, které pokládá za nesprávné, a že vyloží, v čem spočívá nesprávnost tohoto právního posouzení.

V posuzované věci žalobkyně navrhovala zrušit a vypořádat podílové spoluvlastnictví přikázáním výše uvedené bytové jednotky a nebytového prostoru do výlučného vlastnictví žalovaného a pro případ, že by s tímto žalovaný nesouhlasil, navrhovala prodej výše uvedeného ve veřejné dražbě a rozdělení výtěžku z tohoto prodeje mezi žalobkyni a žalovaného podle velikosti jejich podílů na předmětných nemovitostech.

Nejvyšší soud v usnesení ze dne 10. prosince 2013, sp. zn. (toto a další níže uvedená rozhodnutí dovolacího soudu jsou dostupná na stránkách Nejvyššího soudu –

www.nsoud.cz

), dovodil, že „při rozhodování o náhradě nákladů řízení ve sporech o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví je rozhodný procesní úspěch v řízení. Jestliže soud žalobě vyhověl a vypořádal spoluvlastnictví způsobem, který žalobce navrhoval, je namístě postup podle V případě, že soud rozhodl o vypořádání jinak, než žalobce navrhoval, je namístě úvaha o postupu podle , přičemž je nutno vždy přihlédnout k individuálním okolnostem konkrétního případu.“

Obdobně dovodil Nejvyšší soud ve svém usnesení ze dne 26. března 2014, sp. zn. (uveřejněném v časopise Soudní rozhledy, 2014, č. 7 – 8, str. 262), že „jestliže soud k návrhu žalobce zruší podílové spoluvlastnictví a vypořádá je způsobem, který žalobce navrhoval, je při rozhodování o náhradě nákladů řízení třeba vyjít z toho, že žalobce měl procesní úspěch v plném rozsahu bez ohledu na jednání účastníků před zahájením řízení nebo na to, že by druhý spoluvlastník mohl žalobu o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví podat také“

(srovnej též usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. června 2014, sp. zn. ).

V usnesení ze dne 10. září 2014, sp. zn. , dovolací soud neshledal důvod pro odchýlení se od pravidla přiznání náhrady nákladů podle úspěchu ve věci ani v případě uplatnění eventuálního petitu.

Pokud tedy soud prvního stupně žalobě vyhověl a vypořádal spoluvlastnictví způsobem, který žalobkyně navrhovala již na začátku řízení (byť ve formě eventuálního petitu), a o nákladech řízení proto odvolací soud rozhodl podle , je jeho závěr v souladu s judikaturou dovolacího soudu, od které se Nejvyšší soud nemá důvod odchylovat.

Žalovaný rovněž namítá, že v posuzované věci byly splněny předpoklady pro aplikaci , tedy z důvodů zvláštního zřetele hodných neměl soud náhradu nákladů řízení zcela nebo zčásti žalobkyni přiznat.

Výkladem ustanovení se Nejvyšší soud zabýval např. v usnesení ze dne 31. března 2014, sp. zn. , v němž vyložil, že okolnostmi hodnými zvláštního zřetele se rozumí takové okolnosti, pro které by se jevilo v konkrétním případě nespravedlivým ukládat náhradu nákladů řízení tomu účastníku, který ve věci úspěch neměl, a zároveň by bylo možno spravedlivě požadovat na úspěšném účastníku, aby náklady vynaložené v souvislosti s řízením nesl ze svého. Při zkoumání, zda tu jsou důvody hodné zvláštního zřetele, soud přihlíží v první řadě k majetkovým, sociálním, osobním a dalším poměrům všech účastníků řízení; je třeba přitom vzít na zřetel nejen poměry toho, kdo by měl hradit náklady řízení, ale je nutno také uvážit, jak by se takové rozhodnutí dotklo zejména majetkových poměrů oprávněného účastníka. Významné z hlediska aplikace jsou rovněž okolnosti, které vedly k soudnímu uplatnění nároku, postoj účastníků v průběhu řízení a další.

Takové mimořádné důvody odvolací soud neshledal a dovolatel ani neuvádí, proč by měla být otázka nákladů v daném případě Nejvyšším soudem posouzena jinak, tj. odlišně od jeho dosavadní (které) judikatury (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. dubna 2014, sp. zn. ).

K výše uvedenému dovolací soud poznamenává, že má-li být dovolání přípustné podle , je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které tam z uvedených hledisek považuje za splněné, přičemž k projednání dovolání nepostačuje pouhá citace (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. srpna 2013, sp. zn. ). Tomuto požadavku však žalovaný v dovolání nedostál, a tudíž není dovolání ani v této části přípustné.

K otázce náhrady nákladů řízení vzniklých České republice je nutno uvést, že i pro výroky o náhradě nákladů řízení platí omezení přípustnosti dovolání podle ustanovení , podle něhož dovolání podle není přípustné také proti rozsudkům a usnesením, v nichž dovoláním napadeným výrokem bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 50 000 Kč, ledaže jde o vztahy ze spotřebitelských smluv, o pracovněprávní vztahy; k příslušenství pohledávky se přitom nepřihlíží. Jelikož dovolateli byla uložena povinnost nahradit státu částku ve výši 8 380 Kč, není dovolání proti výroku o náhradě nákladů řízení státu přípustné taktéž podle

Žalovaný dále namítá, že odvolání žalobkyně nebylo žalovanému doručeno a žalovaný se nemohl k podanému odvolání vyjádřit.

K tvrzené vadě řízení dovolací soud připomíná, že podle ve znění účinném od 1. ledna 2013 je jediným dovolacím důvodem nesprávné právní posouzení věci (srovnej ) a pouze tehdy, když je dovolání přípustné, dovolací soud přihlédne též k vadám uvedeným v , a b) a , jakož i k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (srov. věta druhá ).

Ostatně námitkou, že nesprávným postupem soudů byla žalovanému odňata možnost jednat před soudem, vystihuje dovolatel tzv. zmatečnostní vadu řízení podle , která však přípustnost dovolání založit nemůže, neboť není způsobilým dovolacím důvodem; k posouzení její důvodnosti slouží od 1. ledna 2001 toliko žaloba pro zmatečnost [k tomu srovnej usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. srpna 2002, sp. zn. (uveřejněné pod č. 32/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, dostupné na

www.nsoud.cz

)].

Vzhledem k tomu, že dovolání není přípustné, dovolací soud jej podle věty první odmítl.

V souladu s věta druhá rozhodnutí o náhradě nákladů dovolacího řízení neobsahuje odůvodnění.

Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.

Nesplní-li žalovaný povinnost uloženou mu tímto rozhodnutím, může se žalobkyně domáhat výkonu rozhodnutí nebo exekuce.

V Brně dne 16. prosince 2015 Mgr. David Havlík předseda senátu