Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

26 Cdo 1471/2013

26

Cdo 1471/2013

ROZSUDEK

a)

J. L.

, a

b)

D. S.

, zastoupených JUDr. Petrem Drábkem, advokátem se sídlem Benátky nad Jizerou, Podolecká 214, proti žalovaným

1) V. Z.

, a

2) A. Z.

, zastoupeným JUDr. Františkem Steidlem, advokátem se sídlem Klatovy, Randova 204, o vyklizení bytu, vedené u Okresního soudu v Domažlicích pod sp. zn. , o dovolání žalovaných proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 5. září 2012, č. j. -57, takto:

Rozsudek Krajského soudu v Plzni ze dne 5. září 2012, č. j. -57, a rozsudek Okresního soudu v Domažlicích ze dne 3. února 2012, č. j. -35, se zrušují a věc se vrací okresnímu soudu k dalšímu řízení.

O d ů v o d n ě n í:

Okresní soud v Domažlicích (soud prvního stupně) rozsudkem ze dne 3. 2. 2012, č.j. -35, uložil žalovaným vyklidit byt č. 1 o velikosti 3+1 s příslušenstvím v domě K. (dále „předmětný byt“, resp. „byt“ a „předmětný dům“) a rozhodl o nákladech řízení. Dospěl k závěru, že žalobci (podíloví spoluvlastníci předmětného domu) se právem ( ve znění po novele provedené – dále jen „obč.zák.“) domáhají vyklizení žalovaných z bytu, neboť jejich nájemní vztah, sjednaný nájemní smlouvou ze dne 21. 7. 2009 (dále též „Nájemní smlouva“) na dobu určitou, zanikl uplynutím doby ke dni 31. 7. 2010 (k uzavření nové nájemní smlouvy nedošlo). Neshledal důvody, pro něž by měla být žaloba s ohledem na ustanovení obč.zák. zamítnuta; okolnost, že žalovaní v bytě bydlí 17 let, považoval za právně bezvýznamnou.

K odvolání žalovaných Krajský soud v Plzni (soud odvolací) rozsudkem ze dne 5. 9. 2012, č.j. -57, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o nákladech odvolacího řízení. Konstatoval, že účastníci uzavřeli platnou Nájemní smlouvu na dobu určitou a přisvědčil právnímu posouzení věci soudem prvního stupně.

Proti rozsudku odvolacího soudu podali žalovaní dovolání, jehož přípustnost opřeli o ustanovení a uplatnili v něm dovolací důvod nesprávného právního posouzení věci ( ). Za otázku zásadního právního významu označují „potřebu přesnějšího určení významu ustanovení obč.zák.“ vzhledem k situaci, v níž se nacházejí. Uvádějí, že „zcela nepředloženě podepsali žalobcům novou nájemní smlouvu na dobu určitou, ačkoliv to z jejich pohledu nebylo nutné ...“, že jim „uvěřili, že je nutno uzavřít s nimi novou nájemní smlouvu“, ačkoliv v bytě dlouhodobě bydlí. Navrhli, aby napadený rozsudek byl zrušen a aby byla odložena jeho vykonatelnost.

Bylo-li napadené rozhodnutí vydáno dne 5. září 2012, Nejvyšší soud jako soud dovolací v souladu s čl. II bodem 7. , kterým se mění , dovolání projednal a o něm rozhodl podle , , ve znění před novelou provedenou (dále „ ”).

Nejvyšší soud po zjištění, že dovolání bylo podáno včas, osobami k tomu oprávněnými – účastníky řízení ( ), za splnění podmínky advokátního zastoupení dovolatelů (srov. ), se zabýval jeho přípustností.

Žalovaní dovoláním napadají rozsudek odvolacího soudu ve věci samé, jímž byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně, aniž mu předcházelo zrušovací rozhodnutí odvolacího soudu, nejde tedy o přípustnost dovolání podle , b) ; dovolání tak může být přípustné podle (jež zůstává – i po jeho zrušení nálezem Ústavního soudu ČR ze dne 21. 2. 2012, sp.zn. použitelné pro posouzení přípustnosti dovolání podaných do 31. 12. 2012 /srov. nález Ústavního soudu ČR ze dne 6. 3. 2012, sp.zn. ) jen tehdy, jde-li o řešení právních otázek a jde-li zároveň o právní otázku zásadního významu.

Podle rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam (odstavec 1 písm. c/) zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je soudy rozhodována rozdílně, nebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Dovolateli označená otázka výkladu ustanovení § 43 obč.zák. zásadní právní význam napadeného rozhodnutí založit nemůže, neboť na jejím řešení napadené rozhodnutí nespočívá.

V souzené věci jde o vyklizení žalovaných z předmětného bytu, jejichž právo nájmu mělo zaniknout uplynutím doby dohodnuté v Nájemní smlouvě. Potvrzující rozhodnutí odvolacího soudu vychází z (předběžného) právního názoru, že Nájemní smlouva je platná. Protože uvedenou otázku odvolací soud neposoudil v souladu s ustálenou judikaturou dovolacího soudu, shledává Nejvyšší soud pro její posouzení dovolání v tomto rozsahu podle přípustným.

Judikatura Nejvyššího soudu (srov. jeho rozsudek ze dne 6. 5. 2002, sp.zn. , uveřejněný pod C 1174 v Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu, dále např. rozsudky ze dne 19. 10. 2005, sp.zn. , a ze dne 25. 5. 2006, sp.zn. ) dovodila, že je třeba se v případě, kdy mezi stranami byla sjednána nájemní smlouva na dobu určitou za trvání nájemního vztahu k témuž předmětu nájmu bez časového omezení, zabývat otázkou, zda tato nově sjednaná nájemní smlouva a tedy i na jejím základě vzniklý nájemní vztah má povahu závazku zcela nového ve smyslu § 570 odst. 1 obč.zák. (novace privativní) či pouze dochází ke změně stávajícího nájemního vztahu dle § 516 obč.zák. a tento pak obstojí vedle nájemního vztahu původního (novace kumulativní). Jinak řečeno, je třeba se zabývat platností či neplatností nově sjednané nájemní smlouvy i z toho hlediska, zda existující nájemní vztah má být touto smlouvou změněn či zcela nahrazen.

Podle soudní praxe je-li obsah právního úkonu zaznamenán písemně, určitost projevu vůle je dána obsahem y, na níž je zaznamenán. Určitost písemného projevu vůle je objektivní kategorií a takový projev vůle by neměl vzbuzovat důvodné pochybnosti o jeho obsahu ani u třetích osob (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 3. 2002, sp.zn. , uveřejněný pod C 1108 v Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu). Současně je soudní praxí zastáván názor, že předpokladem platného uzavření nájemní smlouvy k bytu je okolnost, že jde o byt právně volný, tj. že k tomuto bytu nesvědčí právo nájmu jiné osobě; smlouva o nájmu bytu, jehož nájemcem je již jiná osoba, je absolutně neplatná (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 14. 3. 2001, sp.zn. , uveřejněný pod C 303 v Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu, rozsudek ze dne 30. 6. 2003, sp.zn. , a usnesení z 9. 2. 2009, sp.zn. ). Svědčí-li určité osobě právo nájmu k určitému bytu (bytové jednotce), nemůže platně uzavřít smlouvu o nájmu téhož bytu ani tato osoba (srov. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 16. 11. 2005, sp.zn. , z 15. 11. 2006, sp.zn. , a z 8. 3. 2011, sp.zn. ). Takto uzavřená nájemní smlouva by byla absolutně neplatná pro počáteční nemožnost plnění podle obč. zák. (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 9. 6. 2009, sp.zn. ). K absolutní neplatnosti právního úkonu (nájemní smlouvy) pak soud přihlíží z úřední povinnosti, ex offo.

V projednávané věci neobsahuje Nájemní smlouva (jíž byl v řízení proveden důkaz – srov. protokol o jednání konaném před soudem 1. stupně dne 3. 2. 2012 – č.l. 22 spisu) žádné ujednání o tom, že mění nebo ruší (nahrazuje) stávající nájemní vztah k předmětnému bytu. V řízení přitom bylo tvrzeno (srov. č.l. 22, odvolání žalovaných č.l. 42 spisu), že žalovaní v předmětném bytě bydleli 17 let, již před tím, než žalobci nabyli vlastnické právo k předmětnému domu).

Odvolací soud se však přesto nezabýval posouzením platnosti Nájemní smlouvy z výše naznačených hledisek; jeho právní posouzení věci je tak neúplné a tím i nesprávné. Dovolací soud proto podle věty za středníkem napadený rozsudek zrušil. Jelikož důvody, pro něž bylo zrušeno rozhodnutí odvolacího soudu, platí i na rozhodnutí soudu prvního stupně, dovolací soud zrušil i toto rozhodnutí a věc vrátil k dalšímu řízení soudu prvního stupně ( věta druhá ).

Právní názor dovolacího soudu je pro odvolací soud (soud prvního stupně) závazný ( věta první ).

V novém rozhodnutí o věci rozhodne soud o náhradě nákladů řízení, včetně řízení dovolacího ( věta druhá ).

Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 15. října 2013 Doc. JUDr. Věra Korecká, CSc. předsedkyně senátu