Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

20 Cdo 3576/2012

U S N E S E N Í

Ing. L. S.

K. C.

, zastoupené JUDr. Věrou Krčmovou, advokátkou se sídlem v Třebíči, kpt. Jaroše 2, za účasti soudního exekutora JUDr. Milana Makariuse, Exekutorský úřad Praha – západ, a vydražitele J. K., zastoupeného JUDr. Karlem Holubem, advokátem se sídlem v Třebíči, Nerudova 1190/3, pro 200 000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Třebíči pod sp. zn. , o dovolání povinné proti usnesení Krajského soudu v Brně – pobočky v Jihlavě ze dne 19. 7. 2011, č. j. -94, takto:

Dovolání

se odmítá

.

O d ů v o d n ě n í :

Krajský soud napadeným rozhodnutím

potvrdil

usnesení ze dne 28. 6. 2010, č. j. 100 EX 25/03-278, jímž soudní exekutor udělil příklep na vydražené nemovitosti (byt včetně podílu na společných částech domu a pozemku) J. K., za nejvyšší podání 810 000,- Kč, na něž započítal složenou jistotu 300 000,- Kč, a stanovil lhůtu k zaplacení do 60 dní od právní moci usnesení o příklepu. Soud uzavřel, že v protokolu o dražebním jednání nebyly povinnou vzneseny žádné námitky proti udělení příklepu, povinná se ani dražebního jednání nezúčastnila. Exekutor mohl provést dražbu nemovitosti navzdory návrhu na odklad exekuce, o němž nebylo dosud rozhodnuto, neboť v návrhu na odklad exekuce byly povinnou uvedeny stejné důvody jako v návrhu z roku 2007, zamítnutém usnesením ze dne 24. 4. 2007, č. j. -40 (že splácí dluh Finančnímu úřadu v Třebíči, že exekucí je postižen její starobní a vdovský důchod a že provedením exekuce přijde o střechu nad hlavou). Současně uvedl, že i když rozhodování ve věci prodeje nemovitosti a případné bytové náhrady nebylo ještě judikatorně řešeno, v případě podání návrhu na vyklizení nemovitosti vydražitelem, tento bude mít pravděpodobně povinnost zajistit povinné minimálně přístřeší. Námitku týkající se ocenění bytu měla povinná uplatnit v řízení o ceně nemovitostí. Nesprávnost v označení oprávněného je pouze chybou v psaní v jeho příjmení.

Povinná v dovolání, aniž by se zabývala jeho přípustností, tvrdí, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci ( , , ve znění pozdějších předpisů, dále též jen „“). Namítá, že dne 10. 6. 2010 podala návrh na odklad exekuce, o němž nebylo dosud (tedy ani do příklepu) rozhodnuto, čímž exekutor porušil , protože nepostoupil návrh exekučnímu soudu k rozhodnutí. Považuje dražbu za nepřiměřený způsob exekuce a za rozpornou s dobrými mravy, neboť ve svém věku 68 let a při jejím zdravotním stavu je pro ni situace, kdy se má ocitnout bez přístřeší, neřešitelná, znamená pro ni živoření a ztrátu lidské důstojnosti. Do pozice dlužníka ji postavila neznalost právních předpisů, přitom oprávněný je podnikatelem s mnohamilionovým jměním, takže by nebyl postupným splácením pohledávky vážně poškozen. Dále namítá, že cenu vydraženého bytu stanovil znalecký posudek z roku 2005, v čemž spatřuje porušení a ustanovení Aktualizovaný posudek by musel zohlednit, že k bytu existuje nájemní smlouva ze dne 1. 7. 1998, uzavřená mezi povinnou jako vlastnicí bytu a nájemcem (dcerou). Tato okolnost není ani uvedena jako závada, která dražbou nezanikne. Tím došlo při nařízení dražebního jednání a při udělení příklepu k porušení zákona. Rovněž namítá, že usnesení odvolacího soudu není přesvědčivé, racionální, bez vnitřních rozporů a podstatných logických vad, a je tedy v rozporu s Navrhla, aby dovolací soud usnesení odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

Nejvyšší soud rozhodl o dovolání podle , ve znění účinném od 1. 7. 2009 do 31. 12. 2012 (srov. část první, čl. II Přechodná ustanovení, bod 12 a čl. II, Přechodná ustanovení, bod 7 ).

Dovolání není přípustné.

Je-li napadeným rozhodnutím – jako v projednávaném případě – usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno usnesení, kterým soud (soudní exekutor) rozhodl o příklepu, je dovolání ve smyslu přípustné za podmínek vymezených v nebo c) (srov. ). Protože použití ustanovení je vyloučeno (usnesení soudu prvního stupně nepředcházelo dřívější, odvolacím soudem zrušené, rozhodnutí téhož soudu), zbývá přípustnost dovolání vyvozovat již jen z ustanovení (jež bylo k 31. 12. 2012 zrušeno nálezem Ústavního soudu České republiky ze dne 21. 2. 2012, , avšak podle nálezu ze dne 6. 3. 2012 zůstává pro posouzení přípustnosti dovolání podaných do 31. 12. 2012 i nadále použitelné), podle něhož rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je soudy rozhodována rozdílně, nebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; k okolnostem uplatňovaným dovolacími důvody podle a se nepřihlíží.

Při přezkumu napadeného rozhodnutí – tedy i v rámci posouzení zásadního významu právních otázek – je Nejvyšší soud uplatněným dovolacím důvodem včetně jeho obsahového vymezení vázán ( věta první ).

Hodnocením všech námitek obsažených v dovolání nelze dospět k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam.

Podle odvolací soud usnesení o příklepu změní tak, že se příklep neuděluje, jestliže v řízení došlo k takovým vadám, že se odvolatel nemohl zúčastnit dražby, nebo jestliže byl příklep udělen proto, že při nařízení dražebního jednání nebo při provedení dražby došlo k porušení zákona.

Povinná předně namítá, že exekutor v projednávané věci porušil , protože nepostoupil návrh exekučnímu soudu k rozhodnutí, a že dražba proběhla dříve, než bylo rozhodnuto o návrhu na odklad exekuce, tedy že při provádění dražby došlo k porušení zákona. Z však současně vyplývá, že exekutor může činit kroky k provedení exekuce v případě, že v návrhu na odklad uplatnil účastník stejné okolnosti, o nichž již bylo rozhodnuto. Tak je tomu v souzené věci, kdy povinná zdůrazňovala svoji nepříznivou finanční situaci, její snahu nejdříve zaplatit dluh vůči Finančnímu úřadu ve Třebíči a OSSZ, neadekvátnost způsobu exekuce, který ji i její dceru připraví „o střechu nad hlavou“, i skutečnost, že oprávněný odkladem exekuce neutrpí žádnou újmu. Jestliže za této situace exekutor provedl dražbu, aniž by nejdříve předložil návrh na odklad exekuce soudu k rozhodnutí, nevybočil z dikce citovaného ustanovení.

Námitku, že cena vydraženého bytu vycházela z neaktualizovaného znaleckého posudku, jenž ani nezohlednil jako závadu existenci nájemní smlouvy k bytu, uzavřené mezi povinnou a její dcerou, mohla povinná uplatnit jedině v opravném prostředku proti usnesení o ceně nemovitosti.

Napadenému rozhodnutí nelze přiznat zásadní právní význam ani pro řešení otázky přiměřenosti způsobu provedení exekuce či jeho rozporu s dobrými mravy, neboť těmi se dovolací soud ve své judikatorní činnosti opakovaně zabýval, přičemž rozhodnutí odvolacího soudu v projednávané věci (jež rozhodně nenese znaky „nelogičnosti, iracionality ani vnitřní rozpornosti“, jak namítá dovolatelka) je s ní v souladu. Proto ani tyto námitky nelze pojit s porušením zákona při nařízení dražby nebo při jejím provádění.

Nejvyšší soud již dříve konstatoval, že případný nepoměr výše pohledávky a ceny dražené věci, je pouze jedním (v zákoně výslovně uvedeným) kritériem vhodnosti navrženého způsobu výkonu (exekuce), je totiž třeba také uvážit, zda je vůbec možné nařídit výkon jiným způsobem, který v přiměřené době povede k naplnění účelu soudní exekuce, jímž je uskutečnění subjektivního práva oprávněné osoby (uspokojení vymáhané pohledávky). V případě, že jiným způsobem nelze pohledávku oprávněného

vůbec nebo v přiměřené době

uspokojit, není navrhovaný způsob zřejmě nevhodný ani tehdy, jestliže cena předmětu, z něhož má být uspokojení pohledávky dosaženo, značně přesahuje výši pohledávky (k tomu srov. též usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 8. 2002, sp. zn. , usnesení z 1. 12. 2006, sp. zn. , usnesení z 28. 3. 2012, sp. zn. ).

Pokud se týká námitky, že dražba byla v rozporu s dobrými mravy, Nejvyšší soud již opakovaně zdůraznil, že argumentace výkonem práva (oprávněného) v rozporu s dobrými mravy nemá v souvislosti s nařízením exekuce místo. Vysvětlil, že podání návrhu na nařízení exekuce (výkonu rozhodnutí) není výkonem práva ve smyslu § 3 odst. 1 obč. zák. (jež je svou podstatou institutem hmotněprávním), nýbrž využitím možnosti poskytnuté oprávněnému procesním předpisem pro případ, že povinný povinnost uloženou exekučním titulem vydaným v nalézacím řízení nesplní dobrovolně (srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 11. 2002, sp. zn. , uveřejněné v časopise Soudní judikatura, sešit 4, ročník 2003, poč. č. 67, usnesení ze dne 20. 3. 2003, sp. zn. , případně usnesení ze dne 5. 3. 2009, sp. zn. ). Ze stejného důvodu se nelze dovolávat téže námitky ani v průběhu exekuce (k tomu srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. 12. 2012, sp. zn. ). Účelem exekuce je vynucení splnění povinnosti, která již byla pravomocně stanovena soudním rozhodnutím.

Protože dovolání není přípustné podle žádného v úvahu přicházejícího ustanovení, Nejvyšší soud je bez jednání ( věta první ) podle ustanovení věty první a odmítl.

O nákladech dovolacího řízení se rozhoduje ve zvláštním režimu ( a násl. ).

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 21. března 2013 JUDr. Miroslava J i r m a n o v á , Ph. D., v. r. předsedkyně senátu