Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

20 Cdo 2121/2012

U S N E S E N Í

J. B.

, proti povinnému

Mgr. L. B.

, zastoupenému Mgr. Martinem Keřtem, advokátem se sídlem v Pardubicích, Sladkovského 2059, pro výživné s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu Brno – venkov pod sp. zn. , o dovolání povinného proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 30. 6. 2011, č. j. -75, takto:

Dovolání

se odmítá

.

O d ů v o d n ě n í :

Okresní soud Brno – venkov usnesením ze dne 29. 5. 2009, č. j. -55, zamítl návrh povinného na zastavení exekuce, nařízené usnesením téhož soudu ze dne 23. 1. 2006, č. j. -15. Uzavřel, že rozsudkem Okresního soudu ve Vyškově ze dne 14. 5. 2007, č. j. -436, bylo rozhodnuto o snížení výživného na nezletilého J. jen od 1. 2. 2004 do 31. 3. 2004 a od 1. 4. 2004 do 31. 12. 2005, návrh na snížení výživného i za dobu od 1. 1. 2006 do budoucna byl zamítnut (rozsudek nabyl právní moci dne 27. 6. 2007), a proto není dán důvod pro úplné zastavení exekuce.

Krajský soud v Brně napadeným rozhodnutím usnesení soudu prvního stupně potvrdil. Stejně jako soud prvního stupně neshledal žádný důvod pro úplné zastavení exekuce. Pokud povinný namítal, že provedení exekuce je v rozporu s dobrými mravy, odvolací soud odkázal na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 8. 2004, sp. zn. .

Povinný v dovolání, aniž uvedl, o jaká ustanovení opírá jeho přípustnost, odvolacímu soudu vytýká, že se nedostatečně zabýval tím, zda nařízením exekuce v době, kdy již bylo zahájeno řízení na úpravu výživného, nedošlo k porušení práva povinného na spravedlivý proces ve smyslu d. Jedná se „o argument zásadního významu, neboť bylo-li by z hlediska práva spravedlivé a morální nařídit exekuci v době, kdy již probíhá řízení na úpravu (snížení) výživného, nebylo by snížení výživného z tohoto důvodu v praxi prakticky realizovatelné“. Pokud právní úprava umožňuje snížit výživné pro děti i za dobu nejdéle tří let zpět ode dne zahájení soudního řízení, nelze spravedlivě trestat někoho za to, že využil tohoto svého práva. Uvedl, že až do doby, než vlastní vinou přišel o práci, výživné řádně platil. Dobu, po kterou se konalo nalézací řízení, nemohl nijak ovlivnit, a není ani žádný důvod se domnívat, že by případný nedoplatek na výživném neuhradil. Navrhl proto, aby dovolací soud usnesení odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

Nejvyšší soud rozhodl o dovolání podle ve znění účinném od 1. 7. 2009 (viz Část první, čl. II Přechodná ustanovení, bod 12. ).

Dovolání není přípustné.

Ve smyslu ustanovení (jež bylo k 31. 12. 2012 zrušeno nálezem Ústavního soudu České republiky ze dne 21. 2. 2012, , avšak podle nálezu ze dne 6. 3. 2012 zůstává pro posouzení přípustnosti dovolání podaných do 31. 12. 2012 i nadále použitelné) je dovolání proti potvrzujícímu usnesení odvolacího soudu, jemuž nepředcházelo kasační rozhodnutí, přípustné jen, dospěje-li dovolací soud k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam; ten je dán zejména tehdy, řeší-li rozhodnutí odvolacího soudu právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je soudy rozhodována rozdílně, nebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; k okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle a se nepřihlíží ( ).

Ačkoliv dovolatel přisuzuje napadenému rozhodnutí po právní stránce zásadní význam, posouzením dovolacích námitek k tomuto závěru dospět nelze.

Při nařízení exekuce soud pouze zjišťuje, zda byl exekuční titul vydán orgánem, který k tomu měl pravomoc, zda je vykonatelný po stránce formální a materiální, zda oprávněný a povinný jsou věcně legitimováni a zda právo není prekludováno.

Podání návrhu na snížení výživného není důvodem k zamítnutí návrhu na nařízení exekuce, její provedení je ale zpravidla podle odloženo. Je-li návrhu na snížení výživného vyhověno, je dán důvod pro (částečné) zastavení exekuce (což se obvykle promítne i do výroku o nákladech řízení).

Pokud se týká námitky, že výkon rozhodnutí (exekuce) byl nařízen v rozporu s dobrými mravy, Nejvyšší soud ve své judikatorní činnosti již opakovaně zdůraznil, že argumentace (povinného) výkonem práva (oprávněného) v rozporu s dobrými mravy nemá v souvislosti s nařízením exekuce místo. Vysvětlil přitom, že podání návrhu na nařízení exekuce (výkonu rozhodnutí) není výkonem práva ve smyslu § 3 odst. 1 obč. zák. (jež je svou podstatou institutem hmotněprávním), nýbrž využitím možnosti poskytnuté oprávněnému procesním předpisem pro případ, že povinný povinnost uloženou exekučním titulem vydaným v nalézacím řízení nesplní dobrovolně (srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 11. 2002, sp. zn. , uveřejněné v časopise Soudní judikatura, sešit 4, ročník 2003, poč. č. 67, usnesení ze dne 20. 3. 2003, sp. zn. , případně usnesení ze dne 5. 3. 2009, sp. zn. ). Ze stejného důvodu se v souzené věci nelze dovolávat téže námitky ani v řízení o zastavení exekuce. Účelem této exekuce je totiž vynucení splnění povinnosti, která již byla pravomocně stanovena soudním rozhodnutím. Nejvyšší soud jen pro úplnost dodává, že povinný neplatil exekučním titulem určené výživné svému synovi od února 2004, návrh na snížení výživného podal až 7. 9. 2005, přičemž oprávněný podal návrh na nařízení exekuce 4. 1. 2006.

Protože dovolání není přípustné podle žádného v úvahu přicházejícího ustanovení, Nejvyšší soud je bez jednání ( věta první ) podle ustanovení věty první a odmítl.

O nákladech dovolacího řízení se rozhoduje ve zvláštním režimu ( a násl. ).

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 12. prosince 2012 JUDr. Miroslava J i r m a n o v á , Ph. D., v. r. předsedkyně senátu