Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

20 Cdo 776/2018

USNESENÍ

Agentury České inkasní, s.r.o.

Z. K.

, zastoupené Mgr. Michaelou Zezulkovou, advokátkou se sídlem ve Valašské Bystřici č. 401, za účasti vydražitelky M. V., pro 69 082 Kč s příslušenstvím, o udělení příklepu, vedené u soudní exekutorky JUDr. Ingrid Švecové, Exekutorský úřad Praha 3, pod sp. zn. 091 EX 11916/15, o dovolání povinné proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 31. srpna 2017, č. j. -102, takto:

Usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 31. srpna 2017, č. j. -102,

se zrušuje

a věc

se vrací

Krajskému soudu v Ostravě k dalšímu řízení.

Odůvodnění:

Dovoláním napadeným usnesením odvolací soud potvrdil usnesení soudní exekutorky JUDr. Ingrid Švecové, Exekutorský úřad Praha 3, ze dne 19. 5. 2017, č. j. 091 EX 11916/15-091, kterým soudní exekutorka udělila vydražitelce M. V. příklep na vydražených nemovitostech za nejvyšší podání 1 489 755 Kč. Odvolací soud dospěl k závěru, že není dán důvod ke změně usnesení o příklepu ve smyslu , neboť usnesení soudní exekutorky je věcně správné a při provedení dražby nedošlo k porušení zákona. Návrh povinné na částečné zastavení exekuce podle odvolacího soudu provedení exekuce nebránil, provedení dražby bylo účelné, neboť neexistoval žádný jiný exekucí postižitelný majetek, jehož prodejem by bylo možné dosáhnout uspokojení pohledávky oprávněné, a provedení exekuce nebránilo ani podání vylučovací žaloby, neboť tuto vylučovací žalobu podala povinná, která k jejímu podání nebyla oprávněna.

Proti usnesení odvolacího soudu podala povinná dovolání. Namítá, že soudní exekutorka při provedení dražby porušila ustanovení , o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, dále též jen „ex. řád“, jestliže nevyužila jiné způsoby exekuce než exekuci prodejem předmětného bytu, rovněž i tím, že dovolatelka a její rodina v předmětném bytě uspokojují svoji potřebu bydlení a kdy dovolatelka před dražebním jednáním zaplatila jistinu z exekučního titulu ve výši 69 082 Kč. Tím mělo dojít k porušení principu přiměřenosti a hospodárnosti exekuce. Dovolatelka též namítá, že soudní exekutorka poté, co nevyhověla návrhu povinné na částečné zastavení exekuce a návrh předložila soudu, provedla dražbu, aniž by vyčkala na rozhodnutí soudu o tomto návrhu. Dovolatelka dále konstatuje, že ve věci podala žalobu na vyloučení předmětných nemovitostí z exekuce, avšak soudní exekutorka, aniž by povinnou vyzvala k opravě či doplnění podání, tento návrh posoudila jako jiné podání, a to konkrétně jako doplnění návrhu na částečné zastavení exekuce, které nemá odkladný účinek na provedení dražby a provedení exekuce nebrání, a odvolací soud se s tímto postupem ztotožnil. Dovolatelka vytýká odvolacímu soudu rovněž nesprávné právní posouzení otázky aktivní legitimace k podání vylučovací žaloby, když z ustanovení plyne, že v případě žaloby na vyloučení věci z exekuce „nemusí vždy nutně jít o majetek ve vlastnictví osoby od povinného odlišné, nýbrž také například o majetek, který ačkoliv je ve vlastnictví povinného, je z výkonu rozhodnutí vyloučen podle “. Dražební jednání bylo nařízeno v rozporu se zákonem, neboť soudní exekutorka nevyčkala pravomocného rozhodnutí ve věci podané vylučovací žaloby. Dovolatelka navrhla, aby dovolací soud usnesení odvolacího soudu změnil tak, že se příklep neuděluje. Dovolatelka dále navrhla, aby dovolací soud odložil vykonatelnost napadeného usnesení odvolacího soudu.

Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací ( ) věc projednal podle , , ve znění účinném do 29. 9. 2017 (srov. čl. II bod 2 , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, , o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony), dále též jen „“. Po zjištění, že dovolání proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu bylo podáno oprávněnou osobou (účastníkem řízení) ve lhůtě uvedené v ustanovení , se dovolací soud zabýval otázkou přípustnosti dovolání.

Podle ustanovení odvolací soud usnesení o příklepu změní tak, že se příklep neuděluje, jestliže v řízení došlo k takovým vadám, že se odvolatel nemohl zúčastnit dražby, nebo jestliže byl příklep udělen proto, že při nařízení dražebního jednání nebo při provedení dražby došlo k porušení zákona. Ze stejných důvodů změní odvolací soud i usnesení o předražku. Ustanovení se nepoužije.

Porušením zákona při provádění dražby majícím za následek (měnící) rozhodnutí odvolacího soudu o neudělení příklepu, může být i skutečnost, že soud prvního stupně či soudní exekutor dražební jednání neodročil, ač tak učinit měl (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 10. 2013, sp. zn. , usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 3. 2008, sp. zn. , usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 11. 2009, sp. zn. ). Namítá-li tedy povinná v dovolání, že soudní exekutorka provedla dražbu, přestože se při určení, že exekuce bude vedena právě prodejem předmětné nemovitosti, neřídila kritérii plynoucími z ustanovení ,2 ex. řádu, že dražba proběhla přesto, že byl podán návrh na vyloučení předmětné nemovité věci z exekuce podle , a přesto, že povinná podala návrh na částečné zastavení exekuce právě ohledně předmětné nemovitosti, nelze tyto námitky pokládat za zcela nepřípadné, protože pro eventualitu, že by byly shledány důvodnými, je na místě konstatovat, že exekutor měl dražební jednání odročit, neboť nebyly splněny podmínky k provedení dražby. Proto je třeba se těmito námitkami zabývat, avšak pouze v rozsahu, v němž je dovolatelka uplatnila již v odvolacím řízení (srov. ustanovení ).

Je-li exekučně postižena nemovitá věc a třetí osoba, která o sobě tvrdí, že má právo nepřipouštějící exekuci, podá excindační žalobu podle , bude to zásadně překážkou pro realizaci (zpeněžení) této majetkové hodnoty (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 8. 2013, sp. zn. , rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 4. 2006, sp. zn. ). Toto pravidlo se podává z ustanovení , jež ukládá soudu, resp. exekutorovi, aby odročil dražební jednání, bylo-li zjištěno, že byla podána žaloba na vyloučení prodávané nemovitosti z exekuce, aby s prodejem vyčkal do pravomocného rozhodnutí o žalobě. Jde o vyjádření zásady přiměřenosti vedení exekuce s ohledem na potřebu šetřit majetková práva osob stojících mimo exekuci, jestliže se tyto osoby svých práv dovolaly včas, a to v kombinaci se zásadou, že pohledávka z exekučního titulu má být v exekuci uspokojena z majetkových hodnot náležejících povinnému.

Namítá-li povinná, že podala návrh na vyloučení předmětné nemovitosti z exekuce podle a dražba měla být provedena až po pravomocném rozhodnutí o tomto návrhu, je nutno přisvědčit odvolacímu soudu, že excindační žaloba podle je právním prostředkem, který má k dispozici třetí osoba odlišná od povinného za účelem ochrany jejích majetkových práv (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 3. 2018, sp. zn. ). Podá-li však excindační žalobu nikoliv třetí osoba, ale povinný, není to v zásadě důvodem pro odročení dražebního jednání. Nelze se totiž ztotožnit s právním názorem dovolatelky, že institut excindační žaloby má k dispozici i povinný, neboť povinný má využít pro něho určený prostředek procesní obrany, jímž je návrh na částečné zastavení exekuce. Poukazuje-li dovolatelka v této souvislosti na ustanovení , pomíjí, že skutečnost, že určitá věc nepodléhá exekuci, je důvodem pro zastavení exekuce podle , nikoliv důvodem pro podání excindační žaloby ze strany povinného, takže podala-li povinná vylučovací žalobu s odkazem na ustanovení , jedná se z její strany o zjevně nedůvodný návrh, pro který nebylo na místě odročit dražební jednání (srov. se Smolík, P. ve Svoboda, K. a kol. . Komentář. 2. Vydání: Praha: C. H. Beck, 2017, s. 1369). Dodává se, že není pravdou, že by odvolací soud „převzal konstatování soudní exekutorky v tom smyslu, že podání ze dne 15. 5. 2017 posoudil jako žalobu podle “. Z odůvodnění usnesení odvolacího soudu naopak plyne, že podání ze dne 15. 5. 2017 může být posouzeno i jako návrh podle , avšak není to důvodem pro odročení dražebního jednání, jestliže tento návrh nepodala třetí osoba, ale povinná. Tato námitka povinné proto nemůže přípustnost dovolání založit.

Nejvyšší soud již dříve zdůraznil, že o tom, jakým způsobem bude exekuce provedena, rozhoduje soudní exekutor v exekučním příkazu ohledně majetku, který má být exekucí postižen, přitom je však limitován ustanovením § 58 odst. 2 ex. řádu, které stanoví, jakým způsobem má být exekuční titul přednostně realizován s tím, že postačuje-li některý z prioritních způsobů provedení exekuce, nelze vést exekuci jiným, méně prioritním, způsobem (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 2. 2017, sp. zn. ). Exekuce prodejem nemovitých věcí, které povinný používá pro bydlení své a své rodiny, je přitom až nejzazším způsobem provedení exekuce [srov. ustanovení ]. Současně platí, že exekutor je povinen zvolit takový způsob exekuce, který není zřejmě nevhodný, zejména vzhledem k nepoměru výše závazků povinného a ceny předmětu, z něhož má být splnění závazků povinného dosaženo (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 4. 2013, sp. zn. ). Případný nepoměr výše pohledávky a ceny dražené věci, je však pouze jedním (v zákoně výslovně uvedeným) kritériem vhodnosti navrženého způsobu výkonu rozhodnutí (exekuce). Je totiž třeba také uvážit, zda je vůbec možné nařídit výkon rozhodnutí (vést exekuci) jiným způsobem, který v přiměřené době povede k naplnění účelu výkonu rozhodnutí (exekuce), jímž je uskutečnění subjektivního práva oprávněné osoby (uspokojení vymáhané pohledávky). V případě, že jiným způsobem nelze pohledávku oprávněného vůbec nebo v přiměřené době uspokojit, není navrhovaný způsob zřejmě nevhodný ani tehdy, jestliže cena předmětu, z něhož má být uspokojení pohledávky dosaženo, značně přesahuje výši pohledávky (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 3. 2013, sp. zn. ).

Uzavřel-li v projednávané věci odvolací soud po skutkové stránce, že „z obsahu spisu vyplývá, že zde neexistuje jiný exekucí postižený majetek, jehož prodejem by bylo možno dosáhnout účelu exekučního řízení“, postupoval v souladu se shora uvedenou ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu. Nebyl-li totiž zjištěn jiný majetek povinné, soudní exekutorce nelze vytknout, že přistoupila k prodeji nemovitých věcí, které povinná a její rodina používají k bydlení [ ]. Povinná ostatně ani v dovolání netvrdí, že by měla jiný postižitelný majetek, který by mohl vést k ukončení exekuce vymožením, pouze tvrdí, že soudní exekutorka řádně nezjišťovala, zda má povinná jiný postižitelný majetek.

Povinná též namítá, že postižení předmětného bytu, v němž ona a její rodina uspokojují svoji potřebu bydlení, je nepřiměřeným zásahem do práv jejích a její rodiny. Konkretizace principu přiměřenosti vedení exekuce je za jí popsaných okolností dále rozvedena v ustanovení věta první , podle něhož soud zastaví výkon rozhodnutí prodejem nemovité věci, ve které má povinný místo trvalého pobytu, pokud výše pohledávek oprávněného, těch, kdo do řízení přistoupili jako další oprávnění, a přihlášených věřitelů povinného k okamžiku zahájení dražebního jednání nepřesahuje 30 000 Kč bez příslušenství. Smyslem ustanovení přitom je, aby k částečnému zastavení exekuce prodejem nemovité věci, v níž má povinný trvalé bydliště, došlo až v případě, že by z dražby byly uspokojeny jen pohledávky, jejichž úhrnná jistina nepřesahuje 30 000 Kč, jiný postup by byl ve zjevném nepoměru mezi mírou užitku oprávněného (dalších oprávněných nebo přihlášených věřitelů) a újmou, k níž by došlo na právech povinného (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 2. 5. 2017, sp. zn. ). V projednávané věci povinná již ve svém odvolání do usnesení o příklepu namítala, že „v únoru 2016 celou jistinu uhradila“, odvolací soud se však tím, zda v okamžiku zahájení dražebního jednání výše pohledávek povinného a pohledávek přihlášených věřitelů bez příslušenství přesahovala 30 000 Kč na jistině a nebyl tak dán důvod pro zastavení exekuce prodejem nemovité věci, nezabýval a jeho závěr, zda nebyl dán důvod ke změně usnesení o příklepu ve smyslu , neboť došlo k porušení zákona, je proto v tomto směru předčasný a nelze mu prozatím přisvědčit.

Zbývá dodat, že má-li dovolatelka za to, že provedení dražby bránil její návrh na částečné zastavení exekuce ohledně předmětného bytu, o němž dosud nebylo rozhodnuto, dovolací soud již dříve zdůraznil, že podání návrhu na zastavení exekuce není samo o sobě důvodem k odročení dražebního jednání; k jeho odročení je však třeba přistoupit, je-li pravděpodobné, že návrhu soud vyhoví. Jestliže oprávněná podala návrh na zastavení exekuce z důvodu, že jí povinný vymáhanou pohledávku zaplatil a že exekuci bude třeba případně vést jen pro náklady exekuce, jež do konání dražby nebyly soudním exekutorem vyčísleny (takže nebylo ani známo, zda zvolený způsob exekuce je nadále vhodný), soudní exekutor má dražební jednání odročit. Neučiní-li tak, došlo při provádění dražby k porušení zákona (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 8. 2011, sp. zn. , usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 3. 2008, sp. zn. ). Nelze tedy bez dalšího přisvědčit paušálnímu závěru dovolatelky, že dražební jednání musí být bez dalšího odročeno, podá-li povinný návrh na zastavení exekuce a o tomto návrhu dosud nebylo pravomocně rozhodnuto, ani jejím úvahám „de lege ferenda“, že by návrh na částečné zastavení exekuce podaný z její strany měl vést k odročení dražebního jednání, a to v případě jakéhokoliv návrhu na částečné zastavení exekuce, aniž by konkrétně uvedla, z jakých konkrétních důvodů měl být návrh na částečné zastavení exekuce podaný z její strany vést k odročení dražebního jednání. Za těchto okolností (a s přihlédnutím ke shora uvedeným neúplným zjištěním odvolacího soudu) dovolací soud nemá příležitost k přezkumu správnosti a úplnosti závěru odvolacího soudu o tom, že návrh na částečné zastavení exekuce v daném případě nebyl důvodem pro odročení dražebního jednání, neboť „zde neexistuje jiný exekucí postižitelný majetek, jehož prodejem by mohlo být dosaženo účelu exekučního řízení, tedy uspokojení pohledávky oprávněného“.

Vzhledem k tomu, že usnesení odvolacího soudu není správné a nejsou dány podmínky pro zastavení dovolacího řízení, pro odmítnutí dovolání, pro zamítnutí dovolání nebo pro změnu usnesení odvolacího soudu, Nejvyšší soud napadené usnesení podle ustanovení zrušil a věc mu (Krajskému soudu v Ostravě) vrátil k dalšímu řízení ( věta první ).

Právní názor dovolacího soudu je pro soudy v dalším řízení závazný (, věta první, ).

V novém rozhodnutí soud rozhoduje nejen o nákladech dalšího řízení, ale znovu i o nákladech řízení předchozího, tedy i dovolacího ( odst. l, věta druhá ), popřípadě o nich bude rozhodováno ve zvláštním režimu ( a násl. ).

Poučení:Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 16. 5. 2018

JUDr. Zbyněk Poledna

předseda senátu