Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

20 Cdo 409/2012

U S N E S E N Í

Ing. M. B.

M. T.

, 2)

I. T.

, pro částku 1.508.715,30 Kč s příslušenstvím, vedené u Mgr. Tomáše Pospíchala, soudního exekutora Exekutorského úřadu v Nymburku pod sp. zn. 070 Ex 192/03, o dovolání oprávněného proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze 17. ledna 2011, č. j. -173, takto:

Usnesení soudního exekutora Mgr. Tomáše Pospíchala ze 17. září 2010, č. j. 070 Ex 192/03-62, a usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze 17. ledna 2011, č. j. -173,

se ruší

a věc

se vrací

soudnímu exekutorovi k dalšímu řízení.

Odůvodnění:

Shora označeným rozhodnutím krajský soud potvrdil usnesení ze 17. září 2010, č. j. 070 Ex 192/03-162, jímž soudní exekutor udělil vydražiteli příklep k tam specifikovaným nemovitostem. S odvolací námitkou původního oprávněného MVDr. D. N. (právního předchůdce nynějšího oprávněného), že dražební jednání nemělo proběhnout a příklep neměl být udělen, jelikož nejdříve mělo být rozhodnuto o jeho návrhu podle , odůvodněném postoupením vymáhané pohledávky na nynějšího oprávněného, se odvolací soud vypořádal závěrem, že dražební jednání (již předtím odročené ze 7. na 17. září 2010) proběhnout mohlo a opakované žádosti o jeho další odročení nemuselo být vyhověno proto, že původní oprávněný předložil originál postupní smlouvy, nyní již s ověřenými podpisy, teprve na opakovanou výzvu soudního exekutora dodatečně 4. října 2010. V závěru odůvodnění napadeného usnesení krajský soud konstatoval, že „žádosti MVDr. D. N., aby do řízení vstoupil na jeho místo Ing. M. B., soudní exekutor ostatně vyhověl usnesením č. j. Ex 192/03-168 z 18. října 2010, které 15. listopadu téhož roku vešlo v právní moc.“

V dovolání nynější oprávněný namítá, že při provádění dražby došlo k porušení zákona, jestliže soudní exekutor nevyhověl jeho žádosti z 15. září 2010 o odročení dražebního jednání ze 17. září 2010 na další termín, a příklep udělil, aniž předtím rozhodl o jeho návrhu (z 3. září 2010) podle na vstup nynějšího vlastníka vymáhané pohledávky, který se jím stal jako postupník na základě smlouvy o cessi z 2. září 2010.

Nejvyšší soud věc projednal podle ve znění účinném od 1.7.2009 do 31.12.2012 (čl. II Přechodných ustanovení, bod 12, a čl. II Přechodných ustanovení, bod 7, ).

Dovolání, přípustné podle ve spojení s ustanovením , odst. 3 pro rozpor s judikaturou, je důvodné.

Právní posouzení věci je nesprávné, jestliže odvolací soud věc posoudil podle právní normy (a to nejen hmotného práva, ale i – a o takový případ jde v souzené věci – práva procesního), jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu – sice správně určenou – nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval (z podřazení skutkového stavu hypotéze normy vyvodil nesprávné závěry o právech a povinnostech účastníků).

Soudní praxe (např. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. a ) i literatura (srov. JUDr. Vladimír Kurka, JUDr. Ljubomír Drápal, Výkon rozhodnutí v soudním řízení, Linde Praha a.s., Praha – Právnické a ekonomické nakladatelství a knihkupectví Bohumily Hořínkové a Jana Tuláčka, Praha 2004, str. 552) jsou zajedno v názoru, že porušením zákona při provádění dražby ( věta první in fine ), majícím za následek (měnící) rozhodnutí odvolacího soudu o neudělení příklepu, může být i skutečnost, že soud prvního stupně či soudní exekutor dražební jednání neodročil, ač tak učinit měl.

O takový případ jde v souzené věci, kdy soudní exekutor, aniž rozhodl o návrhu původního oprávněného podle z 3. září 2010, jeho opakované žádosti z 15. září téhož roku o odročení jednání ze 17. září 2010 na další termín (k jeho předchozí žádosti dražební jednání usnesením ze 7. září 2010 odročil ze 7. na 17. září 2010) nevyhověl a při dražebním jednání 17. září 2010 příklep udělil. Z doslovného znění první věty ustanovení „

soud návrhu“

(aby nabyvatel práva či povinnosti vstoupil do řízení na místo dosavadního účastníka)

„vyhoví

“, plyne, že – došlo-li k přechodu práva či povinnosti

po

zahájení řízení a byl-li návrh na vstup nabyvatele do řízení podán

před

rozhodnutím ve věci (o kterýžto případ jde v souzené věci) – o návrhu

musí

být rozhodnuto a že soud smí v provádění exekuce

pokračovat teprve po právní moci usnesení

(viz Drápal, L., Bureš, J. a kol. II., -376. Komentář. 1. vydání. Praha: C.H.Beck, 2009, 2115 s.).

V daném případě však soudní exekutor – jestliže o navrženém procesním nástupnictví nerozhodl a, aniž dražební jednání odročil, udělil příklep – v souladu s uvedenou zásadou nepostupoval, čímž se dopustil – řečeno dikcí ustanovení – porušení zákona při provádění dražby.

Na uvedeném závěru nemůže nic změnit skutečnost, že původní oprávněný v návrhu podle § 107a přechod práva nedoložil originálem postupní smlouvy s ověřenými podpisy.

Nesplní-li oprávněný svou povinnost doložit přechod práva způsobem uvedeným v § 36 odst. 4 exekučního řádu, je povinností soudu poskytnout mu potřebné poučení a vyzvat jej, aby svou

procesní

povinnost v tomto směru dodatečně splnil v přiměřené lhůtě, kterou mu současně určí (viz usnesení Nejvyššího soudu z 23. dubna 1997, sp. zn. , uveřejněné v časopise Soudní judikatura č. 2/1997 pod poř. č. 13). Jestliže soudní exekutor původního oprávněného, jak plyne z napadeného rozhodnutí, vyzval teprve 20. září 2010, tedy po udělení příklepu, pak svou povinnost vyčkat dodatečného doložení přechodu práva a s tím spojenou povinnost dražbu nekonat, resp. již nařízené dražební jednání odročit, nesplnil.

Protože při provádění dražby došlo k porušení zákona ve smyslu ustanovení , Nejvyšší soud napadené rozhodnutí krajského soudu bez jednání ( ) podle věty za středníkem zrušil, a poněvadž důvody, pro něž bylo zrušeno rozhodnutí odvolacího soudu, platí i na rozhodnutí soudního exekutora, zrušil i je a věc mu vrátil k dalšímu řízení ( ).

Právní názor vyslovený v tomto usnesení je závazný ( část první věty za středníkem ).

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 31. října 2013

JUDr. Vladimír Mikušek

předseda senátu