Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

20 Cdo 99/2016

20 Cdo 99/2016

U S N E S E N Í

Všeobecné zdravotní pojišťovny České republiky

M. T.

, zastoupené Mgr. Denisou Ihlovou, advokátkou, sídlem K Jahodárně 249, 252 42 Vestec, pro 160 695 Kč, vedené u soudního exekutora Mgr. Daniela Vlčka, Exekutorský úřad Praha 7, pod sp. zn. 101 EX 5153/12, o dovolání povinné proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 20. 2. 2015 pod sp. zn. ,

takto:

Dovolání

se

odmítá.

O d ů v o d n ě n í:

Dovoláním podaným dne 11. 1. 2016 k Nejvyššímu soudu doplnila zástupkyně dovolatelky, advokátka Mgr. Denisa Ihlová, její vadné podání ze dne 15. 5. 2015, jímž napadá shora označené usnesení, kterým Městský soud v Praze potvrdil usnesení Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 20. 10. 2014. Těmito rozhodnutími nižší soudy zamítly návrh povinné na částečné zastavení exekuce prodejem nemovitých věcí, nařízené exekučním příkazem soudního exekutora Mgr. Daniela Vlčka, Exekutorský úřad Praha 7, ze dne 13. 5. 2014 pod č. j. 101 EX 5153/12-078, neboť dospěly na podrobně rozvedeném základě k závěru, že v dané věci již jiný efektivní způsob exekuce k dispozici není; ty, co byly využity v průběhu relativně dlouho vedené exekuce, přinesly výtěžek – vzhledem k vymáhané peněžní částce – jen nepatrný.

V dovolání dovolatelka naopak tvrdí, že způsob exekuce prodejem nemovitostí nebyl v jejím případě vhodný, neboť existují způsoby jiné, na jejichž základě již bylo i oprávněné zčásti plněno.

Nejvyšší soud dovolání projednal a rozhodl o něm podle , , ve znění účinném do 1. 1. 2014, dále jen „ “ (srov. čl. II, bod 2 , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů a některé další zákony), a dovolání odmítl, neboť neobsahuje údaj o tom, v čem dovolatelka spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání ( - ), což je obligatorní náležitostí dovolání (srov. ), bez jejíhož splnění nelze v dovolacím řízení pokračovat.

Dovolatelka je povinna v dovolání vymezit, které z hledisek přípustnosti dovolání, uvedených v , považuje za splněné, přičemž k projednání dovolání nepostačuje pouhá citace textu ustanovení (viz např. usnesení Nejvyššího soudu z 27. 8. 2013, sp. zn. ). Pokud dovolatelka přípustnost dovolání dovozuje z toho, že „

se odvolací soud odchýlil od rozhodovací praxe dovolacího soudu“

, pak bylo již dříve Nejvyšším soudem judikováno, že z dovolání musí být nejen patrno, při řešení kterých otázek hmotného nebo procesního práva, na nichž napadené rozhodnutí spočívá, se tak mělo stát, nýbrž musí být rovněž identifikována tomu korespondující (odchylná) dovolací judikatura (srov. usnesení Nejvyššího soudu z 25. 9. 2013, sp. zn. , publikované pod číslem 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

Údaj o tom, v čem dovolatelka spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, se ani v doplněném dovolání (posuzováno podle obsahu i v jiných jeho částech) nepodává, a neplyne ani z její námitky, že se odvolací soud sice správně řídil rozhodnutími Nejvyššího soudu a , leč že z těchto rozhodnutí „vyvodil nesprávné závěry“ (tj. že z jejího pohledu v dané věci existuje jiný efektivní způsob exekuce, který nebyl odvolacím soudem brán v potaz). Odvolací soud se totiž od této (ustálené) rozhodovací praxe nikterak neodchýlil; naopak z ní vycházel a vychází odtud i dovolatelka, pročež nejde o nic jiného, než o požadavek, aby dovolací soud na tomto judikaturním základě rozhodl jinak, než jak rozhodl soud odvolací, a ten splnění podmínek vymezení přípustnosti dovolání dle ustanovení nezakládá.

Nejvyšší soud proto dovolání odmítl předsedou senátu a se stručným odůvodněním podle ustanovení věty první, a 3

O náhradě nákladů dovolacího řízení se rozhoduje ve zvláštním režimu ( a násl. , o soudních exekutorech a exekuční činnosti /exekuční řád/ a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů).

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 23. února 2016

JUDr. Vladimír Kůrka

předseda senátu