Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

20 Cdo 105/2013

U S N E S E N Í

V. L.

, zastoupenému opatrovníkem Městysem Zlonice se sídlem Úřadu Městyse Zlonice, ve Zlonicích, Náměstí Pod Lipami 29, právně zastoupenému JUDr. Jiřinou Jirákovou, advokátkou se sídlem ve Slaném, Třebízského 175, pro 964,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Kladně pod sp. zn. , o dovolání povinného proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 19. 9 2012, č. j. - 49, takto:

Dovolání

se odmítá

.

Odůvodnění:

Shora označeným usnesením krajský soud potvrdil usnesení ze dne 25. 5. 2012, č. j. - 34, jímž okresní soud zamítl návrh povinného na zastavení exekuce podle , nařízené usnesením téhož soudu ze dne 16. 12. 2011, č. j. -9. Neshledal důvodnou námitku, že exekuční titul je postižen vadou spočívající v nedostatku zastoupení povinného v nalézacím řízení jako osoby, která nemohla samostatně jednat pro duševní poruchu. Exekuční titul totiž byl vydán v době, kdy povinný ještě nebyl omezen ve způsobilosti k právním úkonům, zákonného zástupce tedy nepotřeboval, titul byl přitom řádně doručen a stal se pravomocným a vykonatelným. Žádnou vadou netrpí ani řízení, jež jeho vydání předcházelo. Přitom v exekučním řízení již nelze přezkoumávat věcnou správnost titulu ani případný průběh nalézacího řízení, pochybení v tomto směru bylo možno odstranit jen cestou opravných prostředků v nalézacím řízení.

Usnesení odvolacího soudu napadl povinný dovoláním, jehož přípustnost dovozuje z a , a podává je z důvodů uvedených v a b) Poukazuje na to, že rozsudkem Okresního soudu v Kladně ze dne 23. 2. 2011, č. j. - 38, pravomocným dne 11. 3. 2011, byl omezen ve způsobilosti k právním úkonům tak, že je nadále schopen nakládat s finanční částkou 5.000,- Kč, usnesením Okresního soudu v Kladně z 26. 7. 2011, -67, pravomocným 9. 9. 2011, mu byl ustanoven opatrovníkem Městys Zlonice, že s ohledem na závěry znaleckého posudku se lze důvodně domnívat, že zjištěnou duševní chorobou trpěl již v době vydání exekučního titulu (trpí duševní nemocí již od dětství, od mládí pobírá proto invalidní důchod, je neschopen vojenské služby, dle průkazu ZTP/P má nárok na bezplatnou dopravu) a že vůči němu je ze strany oprávněného evidováno 58 splatných pohledávek z důvodu tzv. černých jízd v pražské integrované dopravě, které jsou exekučně vymáhány včetně nákladů řízení. Prosazuje, že exekuční titul byl vydán i přesto, že jako žalovaný neměl procesní způsobilost a nebyl řádně zastoupen. Ačkoli v otázce případné zmatečnostní vady nalézacího řízení ustálená judikatura zastává názor, že tato vada je do exekučního řízení nepřenositelná, přesto se domnívá, že daný případ by bylo možno hodnotit jako „zvláštního zřetele hodný“ a zaujmout k věci nové stanovisko. Domnívá se, že v jeho případě „

nebyla zachována rovnost stran v soudním řízení

“ a že „

takovou situaci je možno chápat i jako diskriminující a bylo by možno si položit i otázku, zda v jeho případě nebylo porušeno jeho právo na spravedlivý proces

“. Navrhl, aby dovolací soud usnesení soudů obou stupňů zrušil a věc vrátil k dalšímu řízení.

Nejvyšší soud rozhodl o dovolání podle , ve znění účinném od 1. 7. 2009 do 31. 12. 2012 (srov. část první, čl. II Přechodná ustanovení, bod 12 a čl. II, Přechodná ustanovení, bod 7 ).

Dovolání není přípustné.

Je-li napadeným rozhodnutím – jako v projednávaném případě – usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno usnesení, kterým soud prvního stupně rozhodl o návrhu na zastavení výkonu rozhodnutí (exekuce), je dovolání ve smyslu přípustné za podmínek vymezených v nebo c) (srov. ). Protože použití ustanovení je vyloučeno (usnesení soudu prvního stupně nepředcházelo dřívější, odvolacím soudem zrušené, rozhodnutí téhož soudu), zbývá přípustnost dovolání vyvozovat již jen z ustanovení (jež bylo k 31. 12. 2012 zrušeno nálezem Ústavního soudu České republiky ze dne 21. 2. 2012, , avšak podle nálezu ze dne 6. 3. 2012 zůstává pro posouzení přípustnosti dovolání podaných do 31. 12. 2012 i nadále použitelné), podle něhož rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je soudy rozhodována rozdílně, nebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; k okolnostem uplatňovaným dovolacími důvody podle a se nepřihlíží.

Při přezkumu napadeného rozhodnutí – tedy i v rámci posouzení zásadního významu právních otázek – je Nejvyšší soud uplatněným dovolacím důvodem včetně jeho obsahového vymezení vázán ( věta první ).

Hodnocením všech námitek obsažených v dovolání nelze dospět k závěru, že napadené rozhodnutí má po právní stránce zásadní význam.

Nejvyšší soud v mnoha rozhodnutích (např. v usnesení ze dne 25. 5. 2000, sp. zn. , uveřejněném v časopise Soudní judikatura číslo 11, ročníku 2000, pod číslem 123, usnesení ze dne 29. 5. 2002, sp. zn. , uveřejněném v témže časopise číslo 6, ročníku 2002, pod číslem 105, či usnesení publikovaném pod číslem 62/2004 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek) vysvětlil, že okolnost, že soudní řízení, jež předcházelo vydání k výkonu (exekuci) navrženého rozhodnutí, bylo postiženo vadou (zmatečnostní nebo „jinou“ vadou podle ), nezakládá současně vadu řízení o výkon (exekuci) takového rozhodnutí. V usnesení ze dne 24. 6. 2008, sp. zn. , Nejvyšší soud výslovně formuloval a vysvětlil závěr, že případné vady nalézacího řízení, byť by skutečně existovaly, se do exekučního řízení nepřenášejí a nepředstavují okolnosti rozhodné pro nařízení exekuce. Obdobně týž soud v usnesení ze dne 8. 8. 2006, sp. zn. , zdůraznil, že stěžejním principem exekučního řízení je zásada, podle níž věcná správnost vykonávaného rozhodnutí nemůže být jakkoli, tedy ani nepřímo prostřednictvím výtky vad nalézacího řízení, v řízení exekučním zpochybněna, jelikož opačný závěr by ve svém důsledku vedl k narušení právní jistoty osob vycházejících v dobré víře z věcné správnosti vykonávaného rozhodnutí. K nápravě vad nalézacího řízení mohou sloužit pouze zákonem stanovené procesní prostředky, nikoli námitky uplatňované v rámci exekuce. Rovněž Ústavní soud ve svém usnesení ze dne 10. 11. 2006, sp. zn. , zdůraznil, že právě exekuční řízení je řízením formálním, jelikož sleduje jiný cíl než řízení nalézací, a to nucenou realizaci v nalézacím řízení již stanovených práv a povinností, a že tudíž v něm vady nalézacího řízení zkoumat a odstraňovat není přípustné.

Pokud jde o případný nedostatek procesní způsobilosti účastníka, Nejvyšší soud již v usnesení ze dne 23. 11. 2006, sp. zn. , dovodil, že okolnost, zda v době nalézacího řízení byl povinný jako jeho účastník stižen duševní nebo jinou poruchou, pro kterou nemohl v řízení jednat, a zda mu tedy měl soud ustanovit opatrovníka, je v exekučním řízení pro posouzení vykonatelnosti titulu nerelevantní (shodně srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 9. 2010, sp. zn. , nebo usnesení ze dne 30. 3. 2011, sp. zn. ). Dále srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 2. 10. 2012, sp. zn. , a ze dne 31. 7. 2012, sp. zn. , v nichž zdůraznil, že „od 1. 1. 2001 je k dispozici jako procesní opravný prostředek žaloba pro zmatečnost“ a proto je odkaz na nález sp. zn. „třeba považovat za dnes již nikoli relevantní“.

Od uvedených závěrů nemá dovolací soud důvod odchýlit se ani v projednávané věci.

Dovolání, které není přípustné podle žádného v úvahu připadajícího ustanovení , Nejvyšší soud bez jednání ( věta první ) odmítl ( věta první, ).

O náhradě nákladů dovolacího řízení se rozhoduje ve zvláštním režimu ( a násl. ).

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 19. února 2013 JUDr. Miroslava Jirmanová, Ph. D., v. r. předsedkyně senátu