Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

20 Cdo 543/2006

U S N E S E N Í

I. Dovolání se odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

Usnesením ze dne 17. 12. 2003, č.j. -29, Okresní soud ve Znojmě nařídil podle platebního výměru oprávněné (Okresní pojišťovny ve Z.) ze dne 14. 8. 1997, č. 4445601655, k vydobytí pohledávky 14.812,- Kč výkon rozhodnutí prodejem movitých věcí.

Krajský soud v Brně usnesením ze dne 8. 6. 2005, č.j. -50, rozhodnutí soudu prvního stupně (po obsahové stránce) potvrdil, přestože – z důvodů stylistických – výrok formuloval jako změnu rozhodnutí. Odvolací soud uzavřel, že povinný, který není zbaven nebo omezen ve způsobilosti k právním úkonům ( , 2 , ve znění pozdějších předpisů, dále jen „obč. zák.“), nebyl v průběhu řízení o výkon rozhodnutí stižen duševní poruchou ve smyslu ustanovení , ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „ “). Byl-li tedy v řízení před soudem prvního stupně a v řízení odvolacím procesně způsobilý ( ), nebylo potřebné, aby byl v tomto řízení zastoupen „zástupcem“ (o možnosti ustanovení zástupce podle se povinnému dostalo poučení). Podmínky pro nařízení výkonu rozhodnutí prodejem movitých věcí měl pak odvolací soud za splněny, zejména dovodil, že platební výměr, jehož výkon byl navržen, je nejen materiálně, ale i formálně vykonatelný; povinnému byl totiž doručen 17. 10. 1997 a lhůta k plnění uplynula 3. 11. 1997. Ze zjištění, jež učinil v řízení vedeném pod sp. zn. , vyplývá, že „k datu, kdy předmětný platební výměr převzal, či následně“, povinný netrpěl duševní poruchou, pro níž by nebyl způsobilý ve správním řízení samostatně jednat. K námitkám, jimiž povinný brojil proti věcné správnosti vykonávaného platebního výměru, nelze podle odvolacího soudu v řízení o výkon rozhodnutí přihlížet.

Rozhodnutí odvolacího soudu napadl povinný dovoláním, kterým vyjádřil nesouhlas se zjištěním, podle něhož byl v řízení před soudy obou stupňů plně procesně způsobilý (odvolací soud si podle jeho názoru nevyžádal a neprovedl důkazy ke zhodnocení jeho zdravotního stavu a pokud odkazoval na zjištění učiněná v řízení vedeném pod sp. zn. , není z odůvodnění rozhodnutí patrno, o jaké důkazy šlo). V této souvislosti navrhl, aby v dalším řízení byl znalecky přezkoumán jeho zdravotní stav. Dalšími námitkami dovolatel zpochybnil věcnou správnost platebního rozkazu (pojistné a penále za opožděné platby pojistného byly „vyměřeny neoprávněně a nesprávně“) a procesní vady správního řízení (v době, kdy mu byl doručen platební výměr, trpěl „duševní poruchou, pro kterou nemohl rozpoznat následky svého jednání, resp. opomenutí, jakkoli reagovat proti“ vydanému rozhodnutí). Z toho dovozuje, že platební výměr není vykonatelným exekučním titulem. Z uvedených důvodů navrhl, aby dovolací soud zrušil rozhodnutí soudů obou stupňů a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Nejvyšší soud věc projednal podle ve znění účinném do 31. 3. 2005 (čl. II, bod 3. ).

Dovolání není přípustné.

Je-li napadeným rozhodnutím – jako v projednávaném případě – usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno usnesení, kterým soud prvního stupně rozhodl o návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí, je dovolání ve smyslu přípustné za podmínek vymezených v nebo c) (srov. ). Protože použití ustanovení je vyloučeno (soud prvního stupně sice rozhodoval znovu poté, co jeho první rozhodnutí odvolací soud zrušil, ale s výsledkem stejným jako v dřívějším rozhodnutí /v obou případech nařídil výkon rozhodnutí prodejem movitých věcí/), zbývá přípustnost dovolání vyvozovat již jen z ustanovení , které ji spojuje se závěrem dovolacího soudu, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. O takový případ jde zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem ( ).

Z toho, že přípustnost dovolání je ve smyslu ustanovení spjata se závěrem o zásadním významu rozhodnutí po stránce právní, vyplývá, že dovolací přezkum se otevírá toliko pro posouzení otázek právních, navíc otázek zásadního významu; způsobilým dovolacím důvodem, jímž lze dovolání odůvodnit, je tedy pouze důvod podle ustanovení (nesprávné právní posouzení věci). Při přezkumu napadeného rozhodnutí – a tedy i v rámci posouzení zásadního významu právních otázek, jejichž řešení odvolacím soudem dovolatel zpochybnil – je dovolací soud tímto (povinným rovněž užitým) důvodem včetně jeho obsahového vymezení vázán ( , věta první, ).

K okolnostem uplatněným dovolacím důvodem podle ustanovení (řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci) nemůže být při posouzení přípustnosti dovolání ve smyslu přihlédnuto (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 6. 2004, sp. zn. , uveřejněné v časopise Soudní judikatura 7/2004 pod č. 132). Takovou námitkou je v souzené věci tvrzení, že si soud „nevyžádal a neprovedl důkazy k řádnému zhodnocení zdravotního stavu povinného“.

Dovolatel – jak se podává z dovolání – má za to, že v řízení o výkon rozhodnutí byly splněny předpoklady pro ustanovení opatrovníka podle a odvolacímu soudu vytýká, že tak neučinil, čímž mu nesprávným postupem v průběhu řízení odňal možnost jednat před soudem ( ). Opomíjí však, že tzv. zmatečnostní vady nejsou způsobilým dovolacím důvodem ( , 3 ). Dovolací soud sice smí ke zmatečnostem podle ustanovení , odst. 2 písm. a), b) a odst. 3 přihlédnout (a to i když nebyly v dovolání uplatněny), avšak jen za – v dané věci nenaplněného – předpokladu, že dovolání je přípustné ( , věta druhá, )

Otázky, které dovolatel v rámci důvodu podle nabídl k přezkumu, znaky uvedené v , odst. 3 nesplňují; řešení, jež ve vztahu k nim odvolací soud zaujal, odpovídá standardní judikatuře.

V souladu s ustanovením soud při věcném posuzování návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí zkoumá pouze to, zda exekuční titul byl vydán orgánem, který k tomu měl pravomoc, zda je vykonatelný po stránce formální a materiální, zda oprávněný a povinný jsou věcně legitimováni, zda je výkon navrhován v takovém rozsahu, který stačí k uspokojení oprávněného ( ), zda k vydobytí peněžité pohledávky nepostačuje výkon rozhodnutí nařízený nebo navržený jiným způsobem ( ), zda právo není prekludováno a zda navržený způsob výkonu na peněžité plnění není zřejmě nevhodný ( ). Ve vykonávacím řízení soud naopak není oprávněn přezkoumávat věcnou správnost podkladového rozhodnutí; obsahem rozhodnutí, jehož výkon je navržen (zde platebního výměru ze 14. 8. 1997, č. 4445601655), je totiž vázán a je povinen z něj vycházet i při rozhodování o nařízení výkonu. Námitky směřující proti věcné správnosti exekučního titulu (v souzené věci tvrzení, že bývalý zaměstnavatel nevystavil povinnému zápočtový list a příslušný úřad práce ho po skončení pracovního poměru odmítl evidovat jako uchazeče o zaměstnání, za kterého je plátcem pojistného stát) lze uplatnit – jak správně uvedl odvolací soud – pouze v řízení, v němž byl vydán (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 10. 2005, sp. zn. ).

Nejvyšší soud v mnoha rozhodnutích (např. usnesení ze dne 25. 5. 2000, sp. zn. , uveřejněném v časopise Soudní judikatura 11/2000 pod č. 123, usnesení ze dne 29. 5. 2002, sp. zn. , uveřejněném v časopise Soudní judikatura 6/2002 pod č. 105) vysvětlil, že okolnost, že soudní řízení, jež předcházelo vydání k výkonu navrženého rozhodnutí, bylo postiženo vadou, nezakládá současně vadu řízení o výkon takového rozhodnutí; to platí i v případě, kdy exekuční titul byl vydán ve správním řízení. Jinak řečeno, případné vady řízení nalézacího (ať již soudního nebo správního) se do řízení o výkon rozhodnutí nepřenášejí. Pro závěr o formální vykonatelnosti podkladového titulu je proto určující zjištění, že platební výměr byl povinnému doručen 17. 10. 1997, což nebylo v řízení o výkon rozhodnutí zpochybněno. Bez významu je naopak to, zda v době správního řízení byl povinný jako jeho účastník stižen duševní nebo jinou poruchou, pro kterou nemohl v řízení jednat, a zda tedy měl správní orgán postupovat podle ustanovení , o správním řízení ( ) ve znění pozdějších předpisů (zjištění odvolacího soudu, že povinný v řízení vedeném oprávněnou byl způsobilý samostatně jednat, je tudíž nadbytečné a pro účely posouzení vykonatelnosti titulu bezcenné).

Nejsou-li dány podmínky přípustnosti ani podle ustanovení , Nejvyšší soud dovolání odmítl ( , věta první, ).

O nákladech dovolacího řízení rozhodl dovolací soud podle ustanovení , a (oprávněné náklady v tomto stadiu řízení nevznikly).

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 23. listopadu 2006

JUDr. Pavel K r b e k , v. r.

předseda senátu