Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

20 Cdo 2925/2018

-268

USNESENÍ

Wüstenrot – stavební spořitelna a. s.

M. J.,

N., zastoupené JUDr. Radoslavem Bolfem, advokátem se sídlem v Mělníku, Zádušní 2590, 2.

R. B.

, N., 3.

J. B.

, N., 4.

M. D.

, N., pro 126 712,70 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Mělníku pod sp. zn. , o dovolání povinné 1. proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 31. 8. 2017, č. j. -79, t a k t o:

Dovolání

se odmítá

.

O d ů v o d n ě n í :

Krajský soud napadeným rozhodnutím potvrdil usnesení Okresního soudu v Mělníku ze dne 2. 1. 2017, č. j. -34, jímž okresní sud zamítl návrh 1. povinné ze dne 11. 12. 2015, doplněný 27. 10. 2016, na zastavení exekuce. Odvolací soud uzavřel, že došlo-li k úhradě dluhu ještě před vydáním exekučního titulu, musí být tato skutečnost uplatněna v nalézacím řízení (v projednávané věci povinná nepodala odpor proti platebnímu rozkazu a její pasivitu nelze dodatečně napravovat až v exekuci). V exekuci již tato námitka nemá žádný význam, neboť exekuční soud zásadně není oprávněn přezkoumávat správnost exekučního titulu.

Povinná v dovolání namítá, že rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného i procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, a že je naplněna přípustnost dovolání dle a Dále vytýká, že odvolací soud nedostatečně přihlédl ke skutečnosti, že vymáhaná pohledávka již byla ze strany dovolatelky uhrazena před rozhodnutím ve věci samé. Uvedla, že odvolacímu soudu sice lze přisvědčit, že pochybila, pokud úhradu nenamítala již v nalézacím řízení, avšak tato skutečnost nemůže vést ke vzniku další nové pohledávky. Navrhla, aby dovolací soud rozhodnutí odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

Oprávněná ve svém vyjádření k dovolání uvedla, že s dovoláním nesouhlasí, a navrhla, aby dovolací soud dovolání zamítl.

Nejvyšší soud dovolání projednal a rozhodl o něm podle , , ve znění účinném od 1. 1. 2014 do 29. 9. 2017 (srov. část první čl. II bod 2 a dále část první čl. II bod 2 ), dále jen „“.

Podle není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Z vyplývá, že v dovolání musí být vedle obecných náležitostí () uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání ( až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh).

Podle dovolání podané proti rozhodnutí odvolacího soudu, které není přípustné nebo které trpí vadami, jež nebyly ve lhůtě () odstraněny a pro něž nelze v dovolacím řízení pokračovat, dovolací soud odmítne.

Dovolatel je povinen v dovolání vymezit, které z hledisek uvedených v považuje za splněné, přičemž k projednání dovolání nepostačuje pouhá citace textu ustanovení či jeho části, musí totiž být zřejmé, které otázky hmotného či procesního práva se taková přípustnost týká (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. , uveřejněné pod číslem 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 8. 2013, sp. zn. , ze dne 27. 8. 2013, sen. zn. , nebo ze dne 23. 2. 2016, sp. zn. ).

Dovolatel nedostojí své povinnosti vymezit jím tvrzenou přípustnost dovolání, jestliže pouze obecně uvede, že „se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu“, aniž by odkázal na judikaturu dovolacího soudu, od které se měl podle jeho názoru odvolací soud při rozhodování odchýlit, a to alespoň slovním popisem, aniž by byl povinen uvádět spisové značky rozhodnutí (srov. nález

Ústavního soudu

ze dne 18. 12. 2014, sp. zn.

).

V projednávané věci dovolatelka nevymezila, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání ve smyslu , a tuto skutečnost ani nebylo možné z obsahu dovolání jinak dovodit. Pouze uvedla, že odvolací soud otázku hmotného i procesního práva, na které záviselo rozhodnutí daného případu, posoudil odchylně od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu. O jakou otázku se jedná a v čem konkrétně odchýlení spočívá, již neupřesnila. Z obsahu dovolání je pouze zjevné, že tvrzením o splnění dluhu ještě před vydáním exekučního titulu brojí proti skutkovým zjištěním nalézacího soudu, jež vykonávaný exekuční titul vydal, což je však podle již dlouhodobě ustálené judikatorní praxe v exekučním řízení irelevantní (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. 4. 1999, sp. zn. , uveřejněné pod číslem 4/2000 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, příp. usnesení ze dne 19. 2. 2013, sp. zn. , jež jsou spolu s dalšími rozhodnutími Nejvyššího soudu dostupná na webových stránkách Nejvyššího soudu).

Dovolání tak trpí vadou, pro kterou nelze v dovolacím řízení pokračovat, a tato vada nebyla v průběhu trvání lhůty k dovolání odstraněna ( věta první ). Z ustanovení přitom vyplývá, že soud dovolatele k odstranění vad dovolání nevyzývá. Nejvyšší soud, aniž nařizoval jednání ( věty první ), proto dovolání podle věty první odmítl.

O náhradě nákladů dovolacího řízení se rozhoduje ve zvláštním režimu [ a násl. , o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů].

Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 10. 9. 2018

JUDr. Miroslava Jirmanová, Ph.D.

předsedkyně senátu